ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.831.2005.1
sp. zn. 29 Odo 831/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivana Meluzína a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. M. M., a. s., proti žalovanému M. K., o zaplacení 26.401,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 64/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2004, č.j. 22 Co 2092/2004-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. srpna 2004, č.j. 10 C 64/2004-34, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 7. dubna 2004, č.j. 10 C 64/2004-26 a žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný podáním ze dne 20. listopadu 2004 opravný prostředek, který přes výzvu soudu prvního stupně nijak neodůvodnil.
Jelikož v průběhu dovolacího řízení žalobkyně změnila obchodní firmu z G. C. M., a. s. na G. M. M. (viz úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze,), Nejvyšší soud označil žalobkyni v záhlaví tohoto usnesení v souladu s uvedenou změnou.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vypočtených.
Závěr, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné, ostatně Nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a mutatis mutandis i rozhodnutí uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30.srpna 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu