ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.904.2004.1
sp. zn. 29 Odo 904/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) J. S., a b) H. S., proti žalovanému Ing. T. K., jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 140/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2004, č.j. 13 Cmo 82/2004-58, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2004, č.j. 13 Cmo 82/2004-58, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2003, č.j. 22 Cm 140/2000-24, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. dubna 2004, č.j. 13 Cmo 82/2004-58, potvrdil rozsudek ze dne 30. září 2003, č.j. 22 Cm 140/2000-24, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu, aby žalovaný vyloučil z konkursní podstaty úpadce „bytovou jednotku č. 1472/16, podíl 597/41020 na pozemku č. parc. 2172, 2173, 2174, 2175 a podíl 597/41020 na společných prostorách na adrese B¨. 1472, Ř.“, zapsaných na listu vlastnictví č. 4365, okres P. - v., obec Ř., katastrální území Ř. u P. (dále jen „sporné nemovitosti“) a žalobcům uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 3.225,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož žalobci nabyli vlastnictví ke sporným nemovitostem smlouvou o převodu vlastnictví bytu č. 1472/16, uzavřenou s B. d. K. s. Ř. 30. dubna 1998 (dále jen „smlouva o převodu vlastnictví bytu“), s tím, že ke vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí došlo s účinky ke dni 9. června 1998. Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. října 1998, č.j. 99 K 21/98-60, byl na majetek družstva prohlášen konkurs a správce konkursní postaty sepsal sporné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty dne 14. srpna 2000. Žalobu na vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty podali žalobci u soudu 5. října 2000, tj. ve lhůtě určené k jejímu podání usnesením ze dne 30. srpna 2000, č.j. 99 K 21/98-482, které bylo žalobcům doručeno 12. září 2000 (§19 odstavec 2 zákona 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále jen „ZKV“).
Odkazuje na ustanovení §23 a §24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a na obsah smlouvy o převodu vlastnictví bytu (jejího článku VI. 2/), odvolací soud uzavřel, že tato smlouva z předpokládaného vypořádání „těchto prostředků“ (viz §24 odstavec 7 zákona o vlastnictví bytů) obsahuje pouze podmínky převodu případného nevyčerpaného zůstatku prostředků na fondu údržby a oprav na nového správce sporných nemovitostí, přičemž v ní není ujednání o vypořádání prostředků tvořených ze zisku bytového hospodářství. Považuje takové ujednání (o vypořádání prostředků na financování oprav a údržby a prostředků ze zisku bytového hospodářství) za obligatorní náležitost smlouvy o převodu vlastnictví bytu ve smyslu ustanovení §24 odstavec 7 zákona o vlastnictví bytů, dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva o převodu vlastnictví bytu je z důvodu absence tohoto ujednání neplatná pro rozpor se zákonem (§39 občanského zákoníku). Žalobcům proto nesvědčí právo, které by vylučovalo „sepis“ sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelé polemizují zejména se závěrem odvolacího soudu, podle něhož smlouva o převodu vlastnictví bytu neobsahuje náležitost vyžadovanou ustanovením §24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů, tvrdíce, že ve skutečnosti je takové ujednání obsaženo v článcích VI. 2/ a 3/ písm. b) této smlouvy. Soudům obou stupňů rovněž vytýkají, že dostatečně nezdůvodnily, proč a z jakých důvodů „je ustanovení §24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů podstatnou, esenciální součástí smlouvy o převodu vlastnictví bytu a zda absence této náležitosti je skutečně bez dalšího důvodem pro neplatnost smlouvy podle ustanovení §39 občanského zákoníku“. Poukazují přitom na nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/2003, jímž Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003, č.j. 29 Odo 560/2001-64 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 8/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna
2001, č.j. 13 Cmo 50/2001-37 a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2000, č.j. 4 Cm 164/2000-15 (dále jen „nález“). V tomto nálezu Ústavní soud (v typově skutkově shodné věci) dovodil, že ustanovení článku VI. 2/ a 3/ písm. b) smlouvy o převodu vlastnictví bytu požadavkům ustanovení §24 odstavec 7 zákona o vlastnictví bytů vyhovuje.
Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává - a potud má dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za přípustné - ve výkladu ustanovení §24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů.
Jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud přezkoumal zejména správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním zpochybněn nebyl a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné skutkové závěry, podle kterých:
1) smlouvou o převodu vlastnictví bytu č. 1472/16 ze dne 30. dubna 1998 převedlo b. d. (pozdější úpadkyně) do vlastnictví žalobců (společně s podílem na společných prostorách domu a pozemcích) bytovou jednotku, kterou do té doby měli v družstevním nájmu. V bodu VI. smlouvy „Finanční vypořádání“ je obsaženo ujednání, podle něhož: 1/ přejímající uhradil předávajícímu na základě výzvy na jeho účet částku nesplaceného dlouhodobého investičního úvěru, která ke dni 30. června 1998 za převáděný byt činila 34.036,- Kč; 2/ přejímající souhlasí s tím, aby zůstatek prostředků určených na financování údržby a oprav společných částí a zařízení domu připadající na převáděný byt včetně dalšího přírůstku těchto prostředků z nájemného sníženého o případné čerpání ode dne podpisu smlouvy o správcovství podle odstavce 3 tohoto článku, byl veden u předávajícího do doby převodu vlastnictví k bytu a poté převeden na účet správce domu; 3/ předávající je povinen použít částku nesplaceného dlouhodobého investičního úvěru uvedeného v odstavci 1 tohoto článku k mimořádné jednorázové splátce úvěru bance spolu s pravidelnou splátkou úvěru ke dni 30. června 1998 a přitom označit bance, kterých jednotek se mimořádná splátka týká (písm. a/) a provést vyúčtování dosavadní poskytnuté zálohy na nájemné a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu po uzavření účetního období (tj. kalendářní rok) do 30. června následujícího roku po podpisu smlouvy (písm. b/);
2) na základě smlouvy bylo vloženo vlastnické právo žalobců do katastru nemovitostí a to s účinky vkladu ke dni 9. června 1998;
3) usnesením ze dne 2. října 1998, č.j. 99 K 21/98-60, prohlásil Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek bytového družstva;
4) správce konkursní podstaty sepsal bytovou jednotku a podíl na společných prostorách domu a pozemcích do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce;
5) žalobci na základě výzvy konkursního soudu podali včas žalobu na vyloučení věcí z konkursní podstaty.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozsudku založil Nejvyšší soud své další úvahy především na výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č.122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 125/2002 Sb. a nálezů Ústavního soudu č. 403/2002 Sb., č. 101/2003 Sb. a č. 210/2003 Sb.
Při výkladu zákona o vlastnictví bytů Nejvyšší soud vyšel z jeho znění ke dni uzavření smlouvy (k 30. dubnu 1998), tj. ve znění zákona č. 273/1994 Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 280/1996 Sb.
Podle ustanovení §19 ZKV jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (excindační žalobě), patří, že :
1) věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§19 odstavec 2 věta první ZKV);
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§154 odstavec 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty svědčí jí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998 a 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro výsledek dovolacího řízení je určující, zda je splněna poslední z výše uvedených podmínek, tj. zda žalobcům ke dni rozhodnutí o žalobě svědčilo právo, které vylučovalo zařazení sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Podle ustanovení §24 zákona o vlastnictví bytů, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytu (ke 30. dubnu 1998), součástí smlouvy o převodu jednotky uzavřené podle odstavce 1 nebo 2 je závazek nabyvatele uhradit družstvu částku, která odpovídá nesplaceným úvěrům s příslušenstvím poskytnutým družstvu, připadajícím na převáděný byt, popřípadě na nebytový prostor (garáž, ateliér) k datu pravidelné pololetní splátky úvěru ve smyslu odstavce 6. Vlastnictví k jednotce přechází až po splnění tohoto závazku (odstavec 5). Součástí smlouvy o převodu vlastnictví jednotky z vlastnictví družstva je vzájemné vypořádání prostředků určených na financování oprav a udržování budovy, popřípadě domu a jednotky a dále prostředků vytvořených ze zisku bytového hospodářství (dále jen „prostředky určené k vypořádání“), připadajících na převáděnou jednotku. Vzájemným vypořádáním se přitom rozumí vyrovnání jak nevyčerpaných zůstatků, tak vyrovnání nedoplatků ze strany nabyvatele. Nevyčerpané prostředky určené k vypořádání převede družstvo právnické osobě zabezpečující správu domu (§10). Pro použití převedených prostředků platí ustanovení §15 obdobně. V případě, že správa domu není zajišťována právnickou osobou, převede družstvo nevyčerpané prostředky určené k vypořádání vlastníku jednotky (odstavec 7).
Je pravda, že Nejvyšší soud v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 8/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v typově skutkově shodné věci) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož náležitost předepisovaná ustanovením §24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů je obligatorní náležitostí smlouvy, jejíž absence zakládá neplatnost celé smlouvy pro rozpor se zákonem (§39 občanského zákoníku). Přitom považoval závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva neobsahuje vzájemné vypořádání prostředků určených na financování oprav a údržbu budovy, popřípadě domu a jednotky a dále prostředků vytvořených ze zisku bytového hospodářství připadajících na bytovou jednotku, za skutkové zjištění.
Nelze ovšem přehlédnout, že shora odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu (jakož i rozhodnutí soudů nižších stupňů), bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III ÚS 258/03. V tomto nálezu Ústavní soud - vycházeje z článku VI. smlouvy o převodu vlastnictví bytu č. 1472/10, ze dne 30. dubna 1998, uzavřené B. d. K. s. Ř. (které doslovně odpovídá smlouvě o převodu vlastnictví bytu v projednávané věci) - uzavřel, že předmětná smlouva požadavkům plynoucím z dikce §24 odst. 5 a 7 zákona o vlastnictví bytů odpovídá; obsahuje totiž jak klausuli o vzájemném vypořádání prostředků určených na financování oprav a údržby domu a bytové jednotky a dále prostředků tvořených ze zisku bytového hospodářství, tak i způsob provedení vyúčtování. Ústavní soud se neztotožnil ani s právním názorem, podle něhož „z obligatorní povahy klausule dle §24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů v případě její absence, resp. neplatnosti plyne bez dalšího absolutní neplatnost celé smlouvy o bezplatném převodu bytové jednotky podle §23 odst. 2 a §24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů“. Považuje „předmětnou smlouvu“ za platnou, vyjádřil se Ústavní soud i k otázce důvodnosti aplikace ustanovení §15 odst. 1 písm. c) ZKV. Přitom akcentoval, že v daném případě je bezplatnost převodu dána nikoli projevem svobodné vůle dlužníka, nýbrž je dána ex lege, pročež je nezbytné aplikaci shora uvedeného ustanovení odmítnout.
Protože právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, závěrům formulovaným v odkazovaném nálezu Ústavního soudu neodpovídá, je - podle přesvědčení Nejvyššího soudu - naplněn dovolateli uplatněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst.1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že zákonem č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky, byl s účinností k 30. dubnu 2005 změněn zákon o konkursu a vyrovnání a zákon o vlastnictví bytů (viz jeho část dvacátá devátá, čl. XXIX a část třicátá, čl. XXXI), jimiž byla upravena práva a povinnosti správce konkursní podstaty ve vztahu k členům družstva (nájemcům bytů či nebytových prostor) co do nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle ustanovení §23 odst. 1 a 3 a §24 zákona o vlastnictví bytů.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu