ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1005.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1005/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2005 o dovolání podaném K. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 345/2003 ze dne 16. 7. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 5/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 6 T 5 2002 ze dne 3. 12. 2002 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil s dalšími přesně uvedenými spoluobviněnými a to dvěma skutky, které jsou popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený pokračující trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal K. M. (stejně jako další dva obžalovaní a státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 6 To 345/2003 ze dne 16. 7. 2003 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil k odvolání státního zástupce (podaného v neprospěch obžalovaného u obou skutků) ve výroku o vině, trestu, způsobu jeho výkonu a výroku o náhradě škody, přičemž podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že co se týče dovolatele,uznal jej vinným dvěma trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Rozhodl též o náhradě škody, přičemž odvolání podané K. M. a dalšími dvěma obžalovanými podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal K. M. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že spáchal skutek uvedený v rozsudku nalézacího i odvolacího soudu pod bodem 2), který oba soudy kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Uvedl, že ve skutečnosti se nepodílel nijak na loupežném přepadení poškozeného Ma., dokonce další v této souvislosti posléze odsouzené od jejich záměru odrazoval, vznesl i pochybnosti stran výše peněžní částky, kterou měl poškozený v kritické době u sebe. Ohledně citovaného skutku dodal, že se na útoku vůči poškozenému nijak nepodílel (ani jako spolupachatel), když pro závěr, který dovodily oba soudy, není v provedených důkazech opory. Předmětného činu se tak nedopustil a z provedeného dokazování nelze dovodit ani jeho spolupachatelství. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a ve věci rozhodl sám tak, aby dovolatele podle §226 písm.c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, ve kterém byl pod bodem 2) obou citovaných rozsudků uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst 1 tr. zák. a v návaznosti na takové rozhodnutí snížil dovolateli uložený trest a to nejméně o polovinu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel nenamítá vadnost právního posouzení skutku tak,jak byl zjištěn napadeným rozhodnutím, ale poukazuje na to, že nebyly řádně zhodnoceny v jeho věci provedené důkazy, resp. nabízí odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. V této souvislosti státní zástupce poukázal na to, že zjištění stran naplnění zákonných znaků skutkové podstaty citovaného trestného činu věnovaly soudy obou stupňů náležitou pozornost a dospěly ke správným skutkovým závěrům, které umožnily kvalifikovat jednání dovolatele ohledně takto zjištěného skutku jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Dodal, že oba soudy se v důvodech svých rozhodnutí náležitě vypořádaly se všemi námitkami dovolatele,kterého také v souladu s provedenými důkazy označily za vůdčí osobnost, která spáchání zjištěné trestné činnosti řídila a následně mezi spolupachatele rozdělila loupeží získané peníze. Za daného stavu věci má státní zástupce za to, že uplatněný dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jiném nesprávnému hmotně právnímu posouzení neobsahuje, ale namítá pouze nesprávnost hodnocení důkazů a napadá tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr.ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu rozhodného skutku, který je obsažen v příslušných výrocích soudů obou stupňů, dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněných svědeckých výpovědí, jejichž obsah byl soudy vyhodnocen účelově v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že spáchal skutek,který byl soudy nakonec kvalifikován jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. K tomu je ovšem na místě uvést, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, zabývaly se podrobně výpovědí jednotlivých svědků i spoluobžalovaných, stejně tak vysvětlily odpovídajícím způsobem i změnu výpovědi u osob, které tak učinily, s přiléhavým označením důvodů, které k takovém postupu vedly. Provedeným dokazováním tak bylo potvrzeno, že dovolatel nejenom, že dobře věděl o chystaném loupežném přepadení poškozeného, ale sám byl jedním z jeho iniciátorů, když si aktivně počínal i na místě samotného útoku a byl to on, který po sražení poškozeného na zem spolupachateli se bezprostředně poté zmocnil jeho peněz. Jeho tvrzení, že předmětného skutku vůbec nebyl účasten, bylo dokazováním provedeným před soudy spolehlivě vyvráceno při současném prokázání jeho spoluúčasti na uvedeném trestném činu, která spočívala v jeho aktivním jednání v souvislosti s odcizením peněz poškozeného a to i bez ohledu na to, zda v kritické době byl jedním z těch, kteří poškozeného přímo fyzicky napadli.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr.ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19.ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka