ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1073.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1073/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2005 o dovolání podaném J. E., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 202/2005 ze dne 18. 4. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 7 T 114/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 7 T 114/2004 ze dne 19. 11. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále soud prvního stupně rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. E. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 4 To 202/2005 ze dne 18. 4. 2005 tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst.2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v části týkající se povinnosti dovolatele zaplatit poškozené V. z. p. ČR Ú. n. L. částku 2.754,-Kč, když jinak ponechal napadený rozsudek beze změny.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. E. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti poukázal na to, že nebyly ve věci slyšeni svědci, jejichž výslech navrhoval, nesouhlasil se způsobem jakým byla provedena rekognice. Podle jeho názoru byly provedené důkazy hodnoceny soudy nesprávně a subjektivně, což vedlo k nesprávnému posouzení účasti dovolatele na samotném skutku, kterého se nedopustil. Proto navrhl, aby dovolací soud obě shora citovaná rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušil a „přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Těmi je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzované věci však extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry shledány nebyly. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možné považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení výpovědi poškozeného, jakož i to, že nebyli soudy v jeho věci slyšeni svědci, jejichž výslech navrhoval a v přípravném řízení nebyla v souladu se zákonem provedena rekognice. Poukazuje na svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutek, ve kterém soudy shledaly trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. K tomu je však na místě uvést, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely (především nezpochybnitelná a přesvědčivá výpověď poškozeného), zabývaly se i otázkou provedené rekognice, stejně jako důkazními návrhy dovolatele, když také vysvětlily, proč jím navrhované důkazy, se správným odkazem na jejich nadbytečnost či neproveditelnost, odmítly provést.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka