ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.757.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 757/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2005 dovolání obviněného R. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. 5 To 282/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 107/2002, a rozhodl takto:
Dovolání R. K. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 4 T 107/2002, byl obviněný R. K. uznán vinným dvěma trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona, za které byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 17/2002, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit škodu ve výši 122.144,- Kč poškozené firmě A. a.s., P. a škodu ve výši 44.769,- Kč společnosti N. L., a.s., P. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození se svými dalšími nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) jako jednatel společnosti C. P. A., spol. s.r.o. se sídlem v P. uzavřel dne 28. 7. 1995 v P. v provozovně společnosti N. spol. s.r.o., nyní N. L., a.s. se sídlem v P., leasingovou smlouvu na vozidlo značky Škoda Felicia, uhradil akontaci ve výši 83.124,- Kč a do června 1997 i leasingové splátky ve výši 7.235,- Kč měsíčně, avšak od července 1997 přestal platit měsíční leasingové splátky, přičemž vozidlo v hodnotě 44.769,- Kč i nadále užívá, ačkoli byl majitelem vozidla vyzván k jeho vrácení, což však neučinil,
2) dne 7. 9. 1999 uzavřel v P. se společností Č. L., a.s. leasingovou smlouvu na vozidlo značky AUDI A4 11,9 Tdi v souladu s uzavřenou smlouvou uhradil akontaci a do dne 19. 4. 2000 osm měsíčních splátek v celkové výši 226.316,- Kč, avšak od května 2000 přestal leasingové splátky platit a v P. u čerpací stanice B. vozidlo v hodnotě 207.500,- Kč prodal B. S., čímž způsobil škodu ve výši 122.144,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i obvodní státní zástupce odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2004 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 282/2004 obě odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 dovolání, ve kterém napadá výrok o vině pod bodem 1) odsuzujícího rozsudku a v závislosti na tom i výrok o trestu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že skutek uvedený pod bodem 1 odsuzujícího rozsudku je promlčen, neboť obviněný do června 1997 řádně hradil splátky na předmětné vozidlo, obvinění mu bylo sděleno až po uplynutí 3 let po spáchání skutku, přičemž v tomto případě nelze hovořit o pokračujícím jednání, neboť mezi skutkem pod bodem 1) a 2) rozsudku uplynuly více jak 2 roky a nelze dobu podmiňující promlčení sčítat. Dle tvrzení dovolatele se odvolací soud nevypořádal s námitkami, které uvedl ve svém odvolání. Dále vyslovuje názor, že odvolací soud, pokud mění výrok rozsudku, by měl rozhodnout rozsudkem, nikoli pouze usnesením, přičemž tak, jak byl popsán skutek odvolacím soudem, je výrok nepřezkoumatelný.
K posouzení skutku pod bodem 1) rozsudku ještě uvádí, že předmětné vozidlo má k dispozici, společnost N. L. a.s. jej nikdy nevyzvala k vrácení vozidla, naopak vozidlo je stále zastaveno ve prospěch banky, která mezitím zanikla, kdy společnost nepožádala o vyvázání vozidla ze zástavy, což je zřejmé z technického průkazu vozidla.
Jelikož dle názoru dovolatele se soudy obou stupňů nevypořádaly s námitkou promlčení skutku pod bodem 1, dopustily se nesprávného právního posouzení, což mělo vliv i na uložení trestu. Je tedy přesvědčen, že byly naplněny dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze, přičemž návrh na další postup dále nespecifikuje.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K námitce obviněného týkající se otázky promlčení upozorňuje na skutečnost, že takovou námitku by bylo možno uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, což však dovolatel neučinil a v řízení o dovolání tedy není možné se touto námitkou zabývat. Pokud jde o další tvrzení obviněného obsažené v jeho dovolání, považuje je státní zástupce za neodpovídající skutkovým zjištěním soudu, a to především pokud jde o výzvy majitele vozidla k jeho vrácení, výpovědi leasingové smlouvy apod. Protože jde o námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudu, považuje je státní zástupce za nepřezkoumatelné v řízení o dovolání.
Za zjevně neopodstatněné považuje státní zástupce námitky obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Poukazuje na to, že dle tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním napadnout takové rozhodnutí, v němž některý výrok chybí nebo je neúplný. V posuzovaném případě je výrokem rozhodnutí o zamítnutí odvolání, v tomto výroku nic nechybí ani není neúplné, takže je zjevné, že použitý dovolací důvod není naplněn a není opodstatněné ani tvrzení obviněného, že odvolací soud měl rozhodovat rozsudkem a nikoli usnesením.
Jelikož státní zástupce považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvod, o který obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Na základě tohoto posouzení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že část námitek obsažených v dovolání není se zmíněným dovolacím důvodem v souladu.
Především nelze považovat v řízení o dovolání za relevantní ty námitky dovolatele, ve kterých toliko opakuje svá tvrzení skutkového charakteru použitá již v rámci jeho předchozí obhajoby a s nimiž se řádně vypořádal již soud odvolací. Jde o ty námitky, kde obviněný opětovně tvrdí, že majitelem vozidla nebyl vyzván k vrácení vozidla atd. Jelikož dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží toliko k odstranění právních vad, nikoli k přezkoumávání skutkových zjištění soudu, jimiž je naopak dovolací soud vázán, je nutno přisvědčit názoru státního zástupce, že v této části se dovolání míjí použitému dovolacímu důvodu.
Rovněž tak se s použitým dovolacím důvodem míjí i námitka dovolatele týkající se otázky údajného promlčení skutku uvedeného pod bodem 1) odsuzujícího rozsudku. Takovou námitku – pokud by byla oprávněná – by bylo možno uplatnit v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť promlčení je skutečností, pro kterou je trestní stíhání nepřípustné. Zmíněný dovolací důvod (resp. odkaz na něj) však není v dovolání uplatněn.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za účelné konstatovat, že jedním z důvodů, proč lze dovolání podat jen prostřednictvím obhájce, je zájem státu na kvalitním a fundovaném zastupování obviněných v rámci řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, včetně správné orientace v otázce, k čemu dovolání slouží, z jakých důvodů a k odstranění jakých vad může být podáno. I kdyby Nejvyšší soud pominul skutečnost, že v otázce promlčení nebyl uplatněn dovolací důvod, který by povaze této námitky odpovídal, musel by tuto námitku odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Jestliže totiž dovolatel tvrdí, že s touto námitkou se odvolací soud nevypořádal, pak toto tvrzení je ve zjevném rozporu se skutečností a opak je pravdou. Kromě toto nelze přisvědčit právní konstrukci obsažené v dovolání, která naprosto neodpovídá právní úpravě promlčení v trestním právu, konkrétně je zcela v rozporu s ustanovením §67 tr. zákona, nejasně chápe základní pojmy jako pokračování v trestném činu a nový trestný čin atd.
Obdobně jsou zjevně neopodstatněné ty námitky obsažené v dovolání, které poukazují na odlišný popis skutku v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně a ve výroku soudu stupně prvého. Z obsahu dovolání je zjevné, že výrokem soudu druhého stupně je rozhodnutí o tom, že podaná odvolání se podle §256 tr. řádu zamítají. Této zjevné skutečnosti si dovolatel patrně nepovšimnul, neboť jinak by nemohl ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdit, že odvolací soud změnil výrok rozsudku, že z tohoto důvodu měl rozhodnout rozsudkem a nikoli usnesením a že je naplněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný). Námitky obviněného směřují proti textu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což ovšem v dovolání činiti nelze, neboť dovoláním (podobně jako jinými opravnými prostředky) lze napadat pouze výroky rozhodnutí, nikoli jejich odůvodnění.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání se zčásti neshoduje s použitými ani jinými zákonnými dovolacími důvody, zčásti je zjevně neopodstatněné. Protože zjevně neopodstatněné jsou námitky dovolatele vůči výroku o vině /a na zpochybnění výroku o vině pod bodem 1) obviněný staví i svou výhradu vůči výroku o trestu/, je nutno považovat za neopodstatněnou i tu část dovolání, která směřuje proti uloženému trestu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v té části, ve které odpovídá použitému dovolacímu důvodu a je tedy přezkoumatelné, shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání R. K. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. srpna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h