ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.983.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 983/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2005 o dovolání podaném B. D., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 100/2005 ze dne 6. 4. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 93/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 1 T 93/2004 ze dne 31. 1. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl citovaným rozsudkem uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal B. D. (stejně jako spoluobviněný M. B.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 100/2005 ze dne 6. 4. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal B. D. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutky, které jsou mu kladeny za vinu. V této souvislosti namítl nevěrohodnost výpovědí označených poškozených a svědků s tím, že poskytováním sexuálních služeb neměl v úmyslu poškozené „okrádat“ a vždy se jednalo o peníze, které „si svou prací vydělal“. Poukázal na to, že jím poskytnuté sexuální služby byly událostí, o které údajní poškození nebudou ochotni veřejně a otevřeně hovořit a v té souvislosti tak nemluvili pravdu. Za daného důkazního stavu tak vznikly pochybnosti o zjištěných skutkových okolnostech a mělo být tedy rozhodnuto ve prospěch dovolatele za užití pravidla in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §265m tr. ř. obě citovaná (napadená) rozhodnutí zrušil a dovolatele „podle ustanovení §226 tr. ř. účinného od 1. 1. 2002 zprostil obžaloby v celém rozsahu“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel ve svém dovolání uvádí argumenty, které se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace, tyto argumenty potom jsou opakováním obhajoby dovolatele v rámci odvolání, když s jeho argumentací se odvolací soud ve svém rozhodnutí plně vypořádal. Přitom ve věci učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených výpovědí jednotlivých poškozených a svědků, především proto, že výpovědi poškozených nejsou věrohodné (pravdivé) a jako takové je soudy měly hodnotit. Pokud by měly v tomto směru pochybnosti, skutkový děj měly vyložit ve prospěch dovolatele a dovodit tak jeho nevinu s tím, že nebylo prokázáno, že by spáchal skutky, kterými byl soudy posléze shledán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i namítanou nevěrohodností výpovědí jednotlivých poškozených a přiléhavě vysvětlily, proč poškozeným uvěřily. Za takto zjištěného skutkového stavu v rámci vedeného dokazování pak tvrzení dovolatele o nutnosti v jeho věci aplikovat zásadu in dubio pro reo není na místě.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka