ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1072.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1072/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce T., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. T., zastoupenému advokátem, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15C 102/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. ledna 2003, č.j. 24 Co 609/2002-126, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 28. února 2001, č.j.
15 C 102/2000-77, povolil obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn.
15 C 10/98 a rozhodl o nákladech řízení. Uvedené rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.února 2002, č.j. 22 Co 224/2001-95,
pro nepřezkoumatelnost a soudu prvního stupně bylo uloženo zjistit, zda žalovaný žádá obnovu původního řízení nebo jeho přezkoumání v odvolacím řízení. Žalovaný své podání následně upřesnil tak, že navrhuje pouze obnovu řízení.
Okresní soud v Pardubicích poté usnesením ze dne 19. června 2002, č.j.
15 C 102/2002-104, návrhu na obnovu řízení opětovně vyhověl s tím, že obnova je odůvodněna ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. ledna 2003, č.j.
24 Co 609/2002-126, k odvolání žalobce změnil posledně uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 10/98 a současně rozhodl o nákladech řízení
před soudy obou stupňů. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že se ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu. Ze zjištění, že v původním řízení byl žalovanému ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu dle ustanovení §29 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky (šetření pobytu zůstalo kusé), dovodil, že žalovanému byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a původní řízení se stalo zmatečným. Skutkový závěr, že opatrovníku byl doručen i napadený rozsudek, odvolací soud posoudil odlišně než soud prvního stupně a uzavřel, že doručení nesprávně ustanovenému opatrovníku nemohlo být účinné, neboť rozsudek měl být doručen přímo žalovanému ve smyslu ustanovení §158 odst. 2 o.s.ř. Protože rozsudek nebyl dosud řádně doručen, nenabyl ani právní moci dle ustanovení §159 odst. 1 o.s.ř. Nebyl tak splněn základní předpoklad
pro povolení obnovy řízení, který stanoví ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000), že návrhem na obnovu řízení lze úspěšně napadnout rozsudek (nebo usnesení ve věci samé), který je v právní moci.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Uvedený dovolací důvod spatřuje v otázce, zda krajský soud správně posoudil nabytí právní moci rozsudku napadeného návrhem na obnovu řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že ačkoli v dosavadním řízení o obnově nebylo zpochybněno, že rozsudek nebyl žalovanému doposud doručen, nelze z uvedené skutečnosti dovodit, že nenabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že „rozsudek byl doručen opatrovnici žalovaného Mgr. M. Z., ustanovené pravomocným usnesením OS v Pardubicích ze dne 7. ledna 1999, stal se tak dle Okresního soudu v Pardubicích pravomocným.“ Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001). Podle bodu 16. téže hlavy návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož rozsudek vydaný v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 10/98, jehož obnova se navrhuje, byl vydán dne 30. března 1999, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., bylo třeba v řízení postupovat podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001).
Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů v řízení postupovaly podle občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., ve znění dalších předpisů, projednal Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání žalovaného podle tohoto právního předpisu (dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných
v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v projednávané věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanoveních §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o.s.ř.). Přitom vychází z toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o.s.ř.) – v daném případě důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Z toho mimo jiné vyplývá, že dovolací soud může při zkoumání správnosti názoru odvolacího soudu řešit jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Předmětem přezkumu je tak pouze závěr o nesplnění základního předpokladu přípustnosti obnovy řízení podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000), že návrhem na obnovu řízení lze úspěšně napadnout rozsudek (nebo usnesení ve věci samé), který je v právní moci, jelikož vady uvedené v ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.
Právní posouzení věci (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž – a o tento případ jde v souzené věci – i procesního) je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolací soud se musel nejdříve vypořádat s otázkou, zda postup soudů, které věc projednaly podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 (v rozporu s citovanými přechodnými ustanoveními), nemělo za následek nesprávné právní posouzení, jež by ovlivnilo správnost rozhodnutí odvolacího soudu. Z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení vyplývá, že krajský soud uvedené pochybení soudu prvního stupně vytkl a nadále návrh na obnovu řízení správně posoudil podle dosavadních předpisů ve znění do 31.12.2000, ačkoli v odvolacím řízení postupoval (v souladu s částí dvanáctou, hlavou I., bodem 15 citovaných přechodných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb.) podle občanského soudního řádu ve znění po 1.1.2001. Protože posouzení věci odvolacím soudem podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění do 31.12.2000 bylo rozhodující pro výrok rozhodnutí, projednání dalších otázek podle občanského soudního řádu ve znění po 1.1.2001 nezakládá nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Obnova řízení náleží mezi mimořádné opravné prostředky směřující proti rozhodnutím, která jsou již v právní moci. Mimořádnost spočívá právě v možnosti změnit pravomocná a jinak nezměnitelná rozhodnutí. Vzhledem k této výjimečné povaze jsou připuštěny jen z důvodů zákonem výslovně uvedených. Základní zákonnou podmínkou přípustnosti obnovy řízení je způsobilý předmět, který může účastník návrhem napadnout, jímž je podle ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění do 31.12.2000 toliko pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení ve věci samé.
Z hlediska skutkového stavu, který nebyl zpochybněn, vycházel odvolací soud z toho, že v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 10/98 o určení neúčinnosti dohody
o vypořádání bezpodílového vlastnictví ustanovil okresní soud opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000) žalovanému, jehož pobyt nebyl znám, přestože nevyčerpal všechny dostupné možnosti ke zjištění jeho adresy. Opatrovníku, s nímž jednal, doručil též rozsudek vydaný dne 30.3.1999, č.j.
15 C 10/98-96 (podle potvrzení nabyl právní moci dne 4.6.1999).
Pokud jde o posuzovanou právní otázku vymezenou uplatněným dovolacím důvodem, zda napadený rozsudek je pravomocný a splňuje tedy základní předpoklad přípustnosti obnovy řízení, dovolací soud považuje právní závěr odvolacího soudu
za správný. Účastníka, jehož pobyt není znám, opatrovník v řízení zastupuje, tedy vykonává procesní práva a povinnosti, která by jinak, kdyby se řízení osobně účastnil, mohl vykonat sám účastník. Opatrovník za účastníka jedná jeho jménem s tím, že procesní následky jednání se přičítají přímo účastníkovi (srov. vymezení obsahu zastoupení v §22 odst. 1 obč. zák.). V tomto směru je postavení opatrovníka (zástupce na základě rozhodnutí) stejné jako postavení zmocněnce na základě plné moci (§24 až §28 o.s.ř.). Jestliže soud jednal s opatrovníkem, který mu byl ustanoven, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky podle ustanovení §29 odst. 2 občanského soudního řádu
ve znění účinném do 31.12.2000, jednal nadále s osobou, již za zástupce nelze považovat. Soud tak založil situaci, kdy s údajně zastoupeným \"ve skutečnosti\" nejednal; ačkoli s jeho postavením účastníka počítal (a o jeho právech a povinnostech i rozhodoval), nezajistil mu možnost uplatnit procesní práva, jež mu zákon přiznává (nepředvolával jej k jednání, neposkytoval mu povinná procesní poučení, učiněné procesní úkony nevyjadřovaly jeho vůli, a pod.). Neuplatní se pak ani pravidlo, že soudní rozhodnutí bylo doručeno účastníku, bylo-li řádně doručeno jeho zástupci
(§49 odst. 1 o.s.ř.), neboť tvrzený zástupce zástupcem účastníka ve skutečnosti nebyl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2003, sp. zn. 20 Cdo 1948/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 27, ročník 2004).
Nebylo-li rozhodnutí v původním řízení (o určení neúčinnosti dohody
o vypořádání bezpodílového vlastnictví) navrhovateli obnovy řádně doručeno, nemohlo nabýt ani právní moci, a obnova tohoto řízení je z uvedeného důvodu pro nepřípustnost vyloučena dle ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění
do 31.12.2000. Odvolací soud vycházel při rozhodování z výše uvedeného, je proto jeho právní posouzení správné.
Dovolací soud poznamenává, že se ztotožňuje i s názorem krajského soudu, že byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky dle ustanovení §29 odst. 2 o.s.ř., a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem, a řízení se tak stalo zmatečným. Nelze však již souhlasit s úvahami, že uvedená vada původního řízení nemůže být způsobilým odvolacím důvodem, jak dovodil odvolací soud. Jakkoli tento závěr nesouvisí
se správností jeho rozhodnutí, má význam pro posouzení obrany žalovaného proti nepravomocnému rozhodnutí vydanému po řízení zatíženém zmatečností. Občanský soudní řád ve znění do 31.12.2000 blíže neurčuje odvolací důvody (srov. §205 odst. 1). Obecně vzato tak mohou být v odvolání vytýkány všechny vady řízení, z hlediska úspěšnosti podaného odvolání však mohou mít význam jen ty, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí (srov. §212 odst. 2). Typickou uvedenou vadou je také porušení práv účastníka řízení, v jehož důsledku mu byla odňata možnost jednat před soudem (v posuzované věci, jestliže byl žalovanému ustanoven podle §29 odst. 2 opatrovník, ačkoli k tomu nebyly důvody). Dlužno poznamenat, že zmíněný odvolací důvod lze uplatnit i podle výslovné úpravy dle občanského soudního řádu ve znění
po 1.1.2001 (srov. §205 odst. 2 písm. c/). Z výše uvedeného lze uzavřít, že byl-li žalovaný vyloučen z možnosti použít důkazy rozhodné pro svoji obranu v původním řízení o určení neúčinnosti dohody o vypořádání bezpodílového vlastnictví, může tyto důkazy, resp. vadnost tohoto řízení uplatnit řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí v něm vydaném, dokud nenabylo právní moci. (Včasnost podání odvolání může napevno posoudit jen odvolací soud v řízení o podaném odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30.3.1999, č.j. 15 C 10/98-96).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného jako nedůvodné z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl.
Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno)
po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §10 odst. 1 a 3 a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 2.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 2.325,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce
v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu