ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1682.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1682/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce označeného jako Mateřská škola „J.“ L., proti žalovanému Statutárnímu městu L., o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 Nc 2084/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. září 2004, č.j. 35 Co 513/2004-116, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. září 2004, č.j.
35 Co 513/2004-116, zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci, ze dne 19. července 2004, č.j. 12 Nc 2084/2004-33, kterým bylo ve věci nařízeno předběžné opatření,
a řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření zastavil. Důvodem byla skutečnost, že žalobce po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně zanikl, ztratil způsobilost být účastníkem řízení, přičemž povaha věci neumožňovala pokračovat v řízení, když procesním nástupnictvím došlo ke splynutí účastníků, neboť procesním nástupcem žalobce je žalovaný.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu bylo podáno dovolání, za žalobce podepsané K. S. a D. V. a současně též advokátkou JUDr. A. S. z L.. Požaduje se, aby napadené usnesení bylo zrušeno
a aby věc byla vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. V dovolání se odkazuje na dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a to z důvodu, že žalobkyni byla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. a ve věci zřejmě rozhodovali vyloučení soudci (§229 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.). Nadto se tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolání zejména zdůrazňuje, že je nepřípadná úvaha odvolacího soudu o neexistenci žalobce. Odvolací soud v rozporu s ustanovením
§132 o.s.ř. pominul stěžejní důkazní prostředky, předložené v řízení, které osvědčují existenci žalobce. V této souvislosti poukazuje na průběh řízení vedeného
u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 11 Ca 98/2004. Dovolání pak především považuje za nesprávné, pokud odvolací soud dovodil, že žalobce jako příspěvková organizace zaniká rozhodnutím zřizovatele. Žalobce jako příspěvková organizace má statut předškolního zařízení. Její vznik a zánik podléhá režimu speciálního předpisu, který zakládá ingerenci státu. Jde o (tehdy platný) zákon č. 564/1990 Sb. , který v §13a až 13c stanoví, za jakých podmínek lze zařadit nebo vyřadit školy či školky ze sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení.
K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 26. října 2004
a navrhl zastavení řízení. Poukazuje na to, že žalobce jako subjekt práv zanikl ke dni 31.7.2004 a toto konstatování odůvodňuje též odkazem na příslušná zákonná ustanovení.
Kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (§103 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví
(§104 odst. 1 věta prvá o.s.ř.).
Podle Výpisu usnesení z 11. zasedání zastupitelstva Města Liberec ze dne
16. 12. 2003 vyplývá, že zastupitelstvo města zrušilo Mateřskou školu „J.“ L., ke dni 31. 7. 2004 a schválilo vyřazení této mateřské školy ze sítě škol a školských zařízení s účinností od téhož data.
Jak vyplývá z dokumentu, vydaného dne 6. listopadu 2003 Krajským úřadem L. k. pod č.j. OŠM-1189/03-S, označeného jako Souhlas, pak tento orgán vyslovil souhlas se zrušením příspěvkové organizace Mateřská škola „J.“, L., se sídlem tamtéž, a to s účinností k 31. červenci 2004. Krajský úřad takto rozhodoval s odkazem na ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 264/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství ve znění pozdějších předpisů
Podle Čl. 99 Ústavy ČR se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, tento zákon upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů územních samosprávných celků, jimiž jsou obce a kraje, a stanoví pravidla hospodaření s finančními prostředky územních samosprávných celků. Upravuje též zřizování nebo zakládání právnických osob územních samosprávných celků. Ustanovení §27
odst. 1 citovaného zákona určuje, že územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové
a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Podle ustanovení §27 odst. 3 tohoto zákona ke vzniku, k rozdělení, splynutí nebo zrušení příspěvkové organizace dochází dnem určeným zřizovatelem v rozhodnutí.
Zákon č. 128/2000, o obcích, ve svém §84 odst. 2 písm. e) stanoví, že zastupitelstvu obce je mimo jiné vyhrazeno zřizovat a rušit příspěvkové organizace
a organizační složky obce a schvalovat jejich zřizovací listiny.
Obsah dovolání za nastíněného skutkového stavu i zmíněné zákonné úpravy neuvádí takové skutečnosti, které by svědčily pro to, že původní žalobce v době podání dovolání nadále existoval jako právní subjekt. Odkaz na úpravu ustanovení §13a až
13 c tehdy platného zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, pak není případný, když tato ustanovení se týkala pouze otázky zařazení nebo vyřazení ze sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, nikoliv však zřizování nebo rušení subjektů.
Jestliže původní žalobce Mateřská škola „J.“ L. byl zrušen s účinností k 31. 7. 2004, pak dovolání podané v této věci v září roku 2004 s údajem, že dovolatelem je tato mateřská škola, je dovolání podané někým, kdo ve smyslu ustanovení §19 o.s.ř. nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť nemá způsobilost mít práva a povinnosti. S přihlédnutím k ustanovení §243c a §104 odst. 1 o.s.ř. proto dovolacímu soudu nezbylo, než dovolací řízení zastavit pro nedostatek podmínky řízení, který není možno odstranit.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5
ve spojení s ustanovením §151 odst. 1 a §150 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu