ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1835.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1835/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilého J. M. a nezletilou Z. M., obou zastoupených opatrovníkem Městskou částí P., dětí matky J. B. a otce R. M., o návrhu matky na zvýšení výživného a o schválení právního úkonu za nezletilé, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 16 P 30/2004, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005, č. j. 55 Co 498/2004 - 207, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 15. 7. 2004, č. j. 16 P 30/2004 - 176, zvýšil výživné otce na nezl. J. M. a nezl. Z. M., naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 5. 2001, č. j. P 200/2000 - 65, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 23 Co 293/2001, a to na nezl. J. na částku 2.400,- Kč měsíčně a na nezl. Z. na částku 2.000,- Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky „s účinností“
od 1. 9. 2003, dále otci uložil povinnost uhradit nedoplatek na výživném za období
od 1. 9. 2003 do 31. 7. 2004 ve výši 4.400,- Kč pro nezl. J. a ve výši 5.500,- Kč pro nezl. Z. nejpozději do 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, řízení ve věci schválení právního úkonu za nezletilé zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání otce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2005, č. j.
55 Co 498/2004 - 207, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zvýšení výživného potvrdil, ve výroku o nedoplatku výživného jej změnil tak, že tento nedoplatek od 1. 9. 2003 do 22. 2. 2005 činí pro nezl. J. částku 7.200,- Kč a pro nezl. Z. částku 9.000,- Kč
a otec je povinen tyto nedoplatky zaplatit v měsíčních splátkách po 500,- Kč vždy spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku
pod ztrátou výhody splátek, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomu rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů. Poukázal na to, že od března 2003 žije ve společné domácnosti s družkou a jejími dvěma nezletilými dětmi, na jejichž ekonomickém zabezpečení se podílí,
a že matka nezl. dětí neplatí žádný nájem, pracuje na zkrácený pracovní úvazek, ačkoliv má možnost pracovat 8 hodin denně, a neumožňuje mu stýkat se s nezl. dětmi. S ohledem na tyto skutečnosti a dále na to, že dosud splácí nedoplatek na výživném podle předchozího rozhodnutí soudu, je pro něj nepřijatelné, aby platil stanovené částky a další nedoplatek
na výživném. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v ust.
§240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem (ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání), avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2
o. s. ř.) pro nesplnění podmínky uvedené v ust. §241 o. s. ř.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci otec nezletilých dětí dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezl. děti a o nedoplatku na výživném.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podle ust. §237
o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině,
ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2005
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu