ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2042.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2042/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně nezletilé M. H., zastoupené opatrovníkem Magistrátem města Ú., dcery Ž. H., proti žalovanému M. D., zastoupenému opatrovníkem Městem Ú., o určení otcovství, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 12 C 336/2003, o odvolání Statutárního města Ústí nad Labem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. března 2005, č.j. 12 Co 51/2005-30, takto:
Odvolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. prosince 2004, č.j. 12 C 336/2003-24, zrušil usnesení téhož soudu ze dne 10. prosince 2004, č.j. 12 C 336/2003-22, jímž byl žalovanému ustanoven kolizním opatrovníkem Městský úřad T. (odst. I. výroku), opatrovníkem žalovaného pro řízení ustanovil Úřad Městského obvodu Ú. s tím, že je oprávněn ke všem úkonům náležejícím žalovanému a že vystupuje před soudem prvního stupně, v odvolacím a dovolacím řízení (odst. II. výroku).
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením v záhlaví označeným k odvolání Úřadu městského obvodu Ú. – město změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. tak, že opatrovníkem žalovaného se ustanovuje Město Ú. s tím, že opatrovník je oprávněn ke všem úkonům náležejícím žalovanému.
Statutární město Ú. (dále odvolatel) v podaném odvolání namítá, že poučení v odvolání napadeném usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem o tom, že proti němu není odvolání ani dovolání přípustné, je nesprávné. Podle §201 o.s.ř. lze napadnout odvoláním jakékoli rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu, vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákona nevylučuje. Jelikož není usnesení o ustanovení opatrovníka uvedeno taxativně v §202 odst. 1 o.s.ř., je odvolání proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka přípustné; krajský soud o ustanovení opatrtovníka žalovanému rozhodl v I. stupni.
V odvolání dovozuje zjevnou kolizi zájmů se žalobkyní, neboť funkci opatrovníka nezletilé žalobkyně i žalovaného by vykonával totožný orgán. Navrhuje, aby napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo Vrchním soudem v Praze zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě – a odvolatel se mýlí, uvažuje-li jinak – odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o.s.ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád – k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že odvolatel „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.
Jestliže není upravena k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu funkční příslušnost, zbývá zodpovědět, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný. Takto založené určení „příslušného“ soudu obstojí i proti tomu, jež lze spojovat s určením, provedeným samotným odvolatelem, je-li takovým soudem soud vyššího stupně, resp. soud nadřízený.
Ke shodným závěrům ostatně dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31.5.2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99, zveřejněném pod pořadovým č. 85 časopisu Soudní judikatura, ročník 2001, č. 7, na str. 320 a násl., na něž jinak postačí odkázat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. září 2005
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu