ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.319.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 319/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně PhMr. J. H., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. V., o neplatnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 795/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2004, č. j. 7 Co 661/2004 - 83, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 5. 2004, č. j.
7 Co 661/2004 - 83, potvrdil usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. 2. 2004, č. j. 4 C 795/2003 - 49, kterým bylo řízení zastaveno a rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že věc nelze projednat
pro neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, kterou je překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ust. §159a odst. 5 o. s. ř. Žalobkyně se totiž
v tomto řízení domáhá určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988, kterou M. V. darovala žalovanému J. V. rodinný domek čp. 469/II s pozemky v kat. území T., avšak o stejném návrhu žalobkyně (podaném dne 14. 11. 1988) na určení neplatnosti téže darovací smlouvy proti žalovanému bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 5. 1989, č. j. 6 C 219/88 - 44, ve znění rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 1990, č. j. 6 Co 1152/89 - 72, tak, že žaloba byla zamítnuta a dnem 28. 2. 1990 nabyl tento rozsudek právní moci. V tomto řízení,
v němž žalobkyně tvrdila, že zdravotní stav dárkyně bránil tomu, aby mohla činit platné právní úkony, měl soud k dispozici originál předmětné darovací smlouvy spolu s registračními spisy bývalého státního notářství vedenými pod sp. zn. RI 875/88 a 2 RI 262/91. Krajský soud - v souladu s názorem soudu prvního stupně - nepřisvědčil námitce žalobkyně, že darovací smlouva předložená v dědickém řízení po zemřelé M. V. je jinou, ex post vyhotovenou smlouvou, než byla původní darovací smlouva ze dne 28. 4. 1988. Ze zprávy a z listin Katastrálního úřadu v J., detašovaného pracoviště v T., totiž vyplývá, že původní registrační spis bývalého státního notářství vedený pod sp. zn. RI 875/88,
v němž byl založen originál předmětné darovací smlouvy, se ztratil, a katastrálnímu úřadu byl v souvislosti s ukončením činnosti státního notářství postoupen návrh
na registraci darovací smlouvy založený ve spise vedeném pod sp. zn. 2 RI 262/91, jehož součástí byl původně i ztracený spis bývalého státního notářství vedený pod
sp. zn. RI 875/88 (tato věc je u katastrálního úřadu vedena pod sp. zn. 125 V 1 - 1/93), neboť obdarovaný J. V. vzal původní návrh (ze dne 17. 8. 1988) na registraci předmětné darovací smlouvy zpět, státní notářství zpětvzetí tohoto návrhu připustilo dne 11. 9. 1989 a dne 7. 3. 1991 jmenovaný znovu požádal
o registraci smlouvy. Katastrální úřad ztracený spis bývalého státního notářství vedený pod sp. zn. R I 875/88 částečně zrekonstruoval, takže se v něm nachází pouze fotokopie stejnopisu (nikoliv originálu) předmětné darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988, vyžádaná od tehdejšího zástupce žalovaného. Z obsahu spisu katastrálního úřadu, zejména z návrhu na registraci darovací smlouvy, který byl žalovaným podán dne 7. 3. 1991, rovněž vyplývá, že v roce 1989 nebyla sepsána žádná další darovací smlouva, byť účastníci smlouvy ze dne 28. 4. 1988 uvažovali o sepisu jiné darovací smlouvy; k tomu však nedošlo, neboť M. V. dne 15. 9. 1989 zemřela, a žalovaný proto dne 7. 3. 1991 požádal znovu o registraci darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988. K odvolacím námitkám žalobkyně krajský soud dále s poukazem na ust. §47 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 uvedl, že v důsledku zpětvzetí původního návrhu na registraci darovací smlouvy nedošlo ke zrušení darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988, a protože opakovaný návrh na registraci této smlouvy byl podán dne 7. 3. 1991, stalo se tak ve lhůtě tří let od jejího uzavření, takže nenastala právní domněnka odstoupení od smlouvy ve smyslu ust. §47 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesouhlasí s rozhodnutími soudů obou stupňů a namítá, že „předmětem tohoto žalobního návrhu je jiná darovací smlouva, která není totožná s darovací smlouvou, která byla předmětem předchozích řízení“. Nejedná se tudíž o stejný předmět řízení, a proto projednání věci nemůže bránit překážka věci rozsouzené ve smyslu ust. §159a odst. 5 o. s. ř. Dovolatelka je přesvědčena o tom, že „se nejedná o skutečně pravou kopii opisu darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988“, neboť „od původní smlouvy se liší rozsahem, chybějí podpisy a razítka zhotovitele, případně i hlavička zhotovitele, a „tehdejší státní notářství by při převzetí návrhu
na registraci smlouvy potvrdilo originál smlouvy razítkem o převzetí a byl by posouzen soulad opisů či kopií smluv s předloženým originálem“. Dále poukazuje
na skutečnost, že dne 3. 10. 1989 bylo registrační řízení státním notářstvím zastaveno, neboť žalovaný vzal návrh na registraci smlouvy zpět, a to z důvodu, že bude uzavřena nová smlouva. Lze se tedy domnívat, že státnímu notářství byl zaslán návrh „nově vytvořené smlouvy“ a nejedná se tedy o kopii smlouvy ze dne 28. 4. 1988, i když „je použito stejné datum“ a jedná se o „zcela neidentifikovatelný dokument“ bez podpisu dárce. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, a že je podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně jiné osoby věc projednána znovu.
Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v ust. §159 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení (žalobce a žalovaného) a totožností předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a vymezen skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde tedy v případě, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku)
v předchozím řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, však není významné, jak byl skutek, který je předmětem řízení, posouzen soudem po právní stránce.
V řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci byl rozsudkem
ze dne 17. 5. 1989, č. j. 6 C 219/88 - 44, zamítnut návrh žalobkyně proti žalovanému J. V. o určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988, kterou M. V. darovala J. V. rodinný domek čp. 469/II s pozemky v kat. území T., a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 1990, č. j. 6 Co 1152/89 - 72, neboť soud dospěl k závěru, že dárkyně byla způsobilá tento právní úkon učinit, žádné důvody neplatnosti smlouvy nebyly prokázány a darovací smlouva je tudíž platná.
V nynějším řízení se žalobkyně proti žalovanému domáhá na základě téhož skutkového stavu určení, že „darovací smlouva ze dne 28. 4. 1988, podle které zůstavitelka M. V. darovala žalovanému J. V. rodinný domek 469/II s pozemky v kat. území T., je neplatná“ , neboť „neobsahuje náležitosti podle §37 až §40 a §46 obč. zák. a jedná se o padělek vyhotovený ex post“.
Vzhledem k tomu, že o totožném návrhu žalobkyně na určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988, kterou M. V. darovala J. V. rodinný domek čp. 469/II s pozemky v kat. území T., již bylo
v předchozím řízení rozhodnuto, brání projednání věci překážka věci pravomocně rozhodnuté. K této tzv. negativní procesní podmínce, která je neodstranitelná, je soud podle §103 o. s. ř. povinen přihlížet kdykoliv za řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 věta první o. s. ř. potvrzeno, je správné.
Námitkám dovolatelky, že předmětem tohoto řízení je určení neplatnosti jiné darovací smlouvy, než která byla předmětem předchozího řízení, že kopie smlouvy, která je založena v rekonstruovaném spise katastrálního úřadu a která byla předložená v dědickém řízení, není kopií darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988 a že státnímu notářství byl zaslán návrh „nově vytvořené smlouvy“ a nejedná se tedy
o kopii smlouvy ze dne 28. 4. 1988, i když je v uvedeno stejné datum jejího uzavření, nelze přisvědčit, neboť z výsledků řízení vyplývá, že v roce 1989 nebyla účastníky předmětné darovací smlouvy sepsána žádná další darovací smlouva a z tohoto důvodu požádal žalovaný dne 7. 3. 1991 znovu o registraci darovací smlouvy ze dne 28. 4. 1988 a že katastrálním úřadem byla k jeho žádosti v souvislosti s rekonstrukcí spisu pořízena jen kopie stejnopisu (průpisu) původní darovací smlouvy předložená zástupcem žalovaného bývalému státnímu notářství se žádostí o její registraci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není důvodné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 část věty před středníkem a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2005
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předseda senátu