ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.402.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 402/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatelů a) Ing. M. H., b) I. S., c) Ing. J. H., d) O. N., všech zastoupených advokátem, proti odpůrci Ministerstvu zemědělství, Zemědělské agentuře a pozemkovému úřadu v J., za účasti 1) H. H., 2) H. H., obě zastoupené advokátem, 3) J. p., s.p., 4) L. České republiky, s. p., 5) Zemědělského družstva D., 6) Obce J., 7) Krajského úřadu J. kraje, 8) P. f. České republiky, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 314/2000, o dovolání navrhovatelů a účastnic ad 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2002, č.j. 30 Ca 314/2000-30, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k opravným prostředkům navrhovatelů potvrdil rozhodnutí bývalého Okresního úřadu v J., Okresního pozemkového úřadu ze dne 19. dubna 2000, č. j. PÚ-1/3252/5/92-201/3, kterým bylo rozhodnuto, že navrhovatelé a účastnice řízení ad 1) a 2) nejsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí v rozhodnutí podrobně označených a rozhodnuto
o nákladech řízení, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V dovolání, podaném dne 10.12.2002, navrhovatelé a účastnice ad 1) a 2) (dále též dovolatelé) vyjadřují nesouhlas s posouzením věci krajským soudem namítajíce, že je založeno na nesprávném právním posouzení vlastnictví. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Odpůrce ve vyjádření uvedl, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno věcně a místně příslušným správním orgánem postupem podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. a bylo jako věcně správné potvrzeno podle §250q odst. 2 o.s.ř. rozsudkem krajského soudu, proti němuž není přípustné dovolání §237 o.s.ř. Navrhl proto odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.)
po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání (dovolatelů) nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Brně jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle §246 odst. 2 a §250l a násl. o. s. ř. Pro toto rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů platí §250s o. s. ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu) nejsou s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení přípustné opravné prostředky.
V daném případě dovolatelé uplatnili u Nejvyššího soudu ČR podání, které je podle obsahu (§243c, §41 odst. 2 o.s.ř.) dovoláním, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle §250s o. s. ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání, neboť nejde o věc důchodového pojištění ani důchodového zabezpečení.
Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani to, že dosavadní úprava správního soudnictví byla s účinností od 1.1.2003 zákonem č. 151/2002 Sb. nahrazena novou úpravou části páté o.s.ř. upravující řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (§244 a násl. o.s.ř.), a že podle §3 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, účinného rovněž od 1.1.2003, ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud, neboť v přechodných ustanoveních zákona č. 151/2002 Sb. (čl. XXV) ani zákona č. 150/2002 Sb. není pro toto dovolací řízení
ve věci, kde občanský soudní řád nepřipouští opravný prostředek, nic jiného stanoveno.
Protože podle §103 o. s. ř., použitelného podle §243c odst. 1 o. s. ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného dovolateli proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku
(§250s o. s. ř.).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o podaném dovolání zastavit (§243c a §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení bylo zastaveno, jeho účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2005
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu