ECLI:CZ:NS:2005:30.ND.209.2005.1
sp. zn. 30 Nd 209/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilých M. H. M., a N. L. M., dětí I. M., zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, B., a D. B. V., o úpravu výchovy a výživy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 14 Nc 601/2005, takto:
Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 14 Nc 601/2005.
Odůvodnění:
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí jako zástupce matky nezletilých podal návrh na úpravu výchovy a výživy nezletilých vůči jejich otci, s označením jeho bydliště v P.
Obvodní soud pro Prahu 4 s odkazem na ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř. předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne. Poukázal na zjištění, že obě nezletilé děti i jejich matka jsou státními příslušníky Polské republiky a na jejím území žijí. Otec, který je vietnamským státním příslušníkem, se
na uvedené adrese nezdržuje a nikdy nezdržoval a není uveden ani v Centrální evidenci obyvatel ani v Evidenci cizinecké policie ČR.
Podle §11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění, se ustanovení zákona použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která Českou republiku váže ve vztahu k Polské republice, je Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních ze dne 3.4.1984, uveřejněná pod č. 42/1989 Sb. (dále jen Smlouva).
Matka nezletilých vyvozuje příslušnost českého soudu podle čl. 29 odst. 3 uvedené Smlouvy a čl. 2 Nařízení rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 (dále jen Nařízení).
Podle čl. 29 odst. 3 cit. Smlouvy je dána pravomoc orgánů obou smluvních stran ve věcech uvedených v odst. 1 a 2, tedy mj. i v právních vztazích mezi rodiči a dětmi, včetně výživy dítěte, jež se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Smlouva se vztahuje na státní občany obou smluvních stran v jejich vzájemném postavení (srv. čl. 1 Smlouvy). V projednávané věci však nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že by otec nezletilých byl státním občanem České republiky; Smlouva se proto na daný případ nevztahuje.
Podle článku 2 Nařízení mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí
pro jeho vlastní státní příslušníky. V posuzované věci však otec nezletilých bydliště
na území České republiky nemá; nevztahuje se proto na ni ani citované ustanovení Nařízení.
Pravomoc českých soudů však není dána ani podle zákona č. 97/1963 Sb. v platném znění, o mezinárodním právu soukromém a procesním, neboť podle §39 odst. 1 cit. zákona ve věcech výchovy a výživy nezletilých je dána pravomoc českých soudů, jsou-li nezletilé děti českými občany, a také tehdy, jde-li o výživné uplatňované nezletilým cizincem bydlícím v cizině proti českému občanu; v daném případě však nezletilé děti jsou občany Polské republiky a ohledně jejich otce – jak již bylo uvedeno – nebylo zjištěno, že by byl českým občanem, ani že by měl bydliště na území ČR.
Nejvyšší soud tak nemohl určit místně příslušný soud ve smyslu §11 odst. 3 o.s.ř., neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí, jelikož není dána pravomoc soudů České republiky pro řízení. Závěr o nedostatku pravomoci českých soudů (jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout ve věci samé ve smyslu
§103 o.s.ř.) je přitom závazný i pro Obvodní soud pro Prahu 4, který - vycházeje zřejmě z jiného právního názoru - věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti předložil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu