ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1104.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1104/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně N., s.r.o., proti žalované S. spol. s r.o., o zaplacení 175 509 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 18/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2004, č.j. 7 Cmo 380/2002-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. dubna 2004, č.j. 7 Cmo 380/2002-140, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2001, č.j. 34 Cm 18/96-109, v napadených výrocích I a III, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 175 509 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 7. 11. 1995 do zaplacení a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování dokazování dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 22. 8. 1995 platnou smlouvu o dílo podle §536 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), od které žalobkyně jako zhotovitel řádně v souladu s bodem 5. smlouvy odstoupila pro prodlení žalované jako objednatele se zaplacením zálohy, když podle tohoto ujednání bylo nezaplacení zálohy ve sjednaném termínu důvodem pro odstoupení od smlouvy ze strany zhotovitele s tím, že zhotovitel má nárok na úhradu všech prokazatelných nákladů vynaložených v souvislosti s realizací díla do doby odstoupení od smlouvy. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení ceny ve výši rozdílu mezi sjednanou cenou a tím, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil z titulu ustanovení §548 odst. 2 obch. zák., neboť účastníci si upravili nároky v souvislosti s odstoupením od smlouvy odchylně od tohoto ustanovení (263 obch. zák.). Výše nákladů vynaložených v souvislosti realizací díla do doby odstoupení od smlouvy byla prokázána žalobkyní předloženými důkazy před soudem prvního stupně a pokud žalovaná v rámci své procesní obrany tvrdila, že některé vykázané práce nebyly provedeny, či nebyly provedeny kvalitně, pak tato tvrzení zpochybňující výši žalobkyní vyčíslených nákladů se žalované nepodařilo prokázat relevantními důkazy. Uzavřel, že i když žalobkyně svůj nárok právně kvalifikovala podle ust. §548 odst. 2 obch. zák., lze jí přiznat nárok sjednaný v bodu 5. předmětné smlouvy, neboť právním důvodem požadovaného plnění není soud vázán a plnění bylo možné přiznat na základě skutkového stavu, který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dovolává se nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil, že žalobkyně dostála svým důkazním povinnostem a unesla své důkazní břemeno ohledně prokázání skutečných nákladů, které žalobkyni v souvislosti s realizací díla do doby odstoupení od smlouvy vznikly. Poukazuje přitom, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy ve smyslu §132 o. s. ř., když předložené důkazy nehodnotil odpovídajícím způsobem, pominul rozpory mezi jednotlivými důkazy a některé důkazy zcela ignoroval. Je přesvědčena, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve smyslu §101 odst. 1 písm. a) a §120 o. s. ř. a má za to, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku unesení důkazního břemene v případě prokázání skutečných vynaložených nákladů na provedené dílo, která nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu dosud řešena. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále opět jen o. s. ř.). po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je zřejmé, že dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné, hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům ohledně prokázání skutečně vynaložených nákladů v souvislosti s realizací díla do doby odstoupení od smlouvy v dané věci z provedených důkazů dospěl. Dovolatelka tak ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, přičemž napadá postup soudu při hodnocení důkazů a neúplnost jeho dokazování.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Pokud odvolací soud v posuzované věci přijal skutkový závěr, že žalobkyně prokázala své tvrzení výše skutečně vynaložených nákladů v souvislosti s realizací díla do doby odstoupení od smlouvy, je tento závěr pro dovolací soud závazný.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaná uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. listopadu 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r
předsedkyně senátu