ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1309.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1309/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně K., a.s., proti žalovanému T. (T. s. p. a o.), o zaplacení částky 2 439 696 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 657/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2005 č. j. 4 Cmo 127/2004-224, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. března 2004 č. j. 19 Cm 657/97-213 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti usnesení tamního soudu ze dne 6. února 2004 č. j. 19 Cm 657/97-207, kterým nebylo žalovanému přiznáno osvobození od soudního poplatku za podané odvolání.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. května 2005 č. j. 4 Cmo 127/2004-224 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl podjatost senátu odvolacího soudu, který rozhodoval v této věci, nedostatek aktivní legitimace a taktéž nedostatek pasivní legitimace na své straně, když žalobkyně měla podle názoru dovolatele uplatnit svůj nárok u pověřeného likvidátora žalovaného. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatele měl soud vycházet ze zákonů účinných v době podání žaloby.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je zakotvena v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř. Z žádného tohoto ustanovení však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost (§208 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání nemůže být dána ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé. V daném případě nelze aplikovat ani ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť za „návrh (žalobu)“ ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat odvolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu