ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.195.2005.1
sp. zn. 32 Odo 195/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně H.V. a.s., proti žalovanému T. N. o zaplacení 61.140,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 1591/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2004, č.j. 29 Co 432/2004-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.495,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. P.L.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. dubna 2004, č.j. 3 C 1591/2003-54, kterým Okresní soud v Rakovníku žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 61.140,30 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Přisouzená částka představuje náhradu vícenákladů, jež žalobkyně vynaložila v souvislosti s vadami zboží, které zakoupila od žalovaného.
Odvolací soud se se skutkovými závěry i s právním posouzením věci soudu prvního stupně ztotožnil. Podle shodného závěru soudů obou stupňů byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva ze dne 14. května 2003 podle §409 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla dodávka hydraulického bouracího kladiva pro odštěpný závod žalobkyně v Č. B. Zakoupené zboží vykazovalo vady, které žalobkyně reklamovala v souladu s uzavřenou smlouvou řádně a včas k tomu oprávněným subjektem – ředitelem uvedeného odštěpného závodu, který je zapsán v obchodním rejstříku, přičemž vady byly autorizovaným servisem v rámci garanční opravy odstraněny. V souvislosti s reklamací vznikly žalobkyni vícenáklady, která jejich výši a účelovost v řízení před soudem prvního stupně prokázala. Odvolací soud za této situace rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o zásadní právním význam podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvedl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel především odvolacímu soudu vytýká, že se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami stran aktivní legitimace žalobkyně, jelikož zcela opomenul příslušná ustanovení obchodního zákoníku a způsob jednání žalobkyně zapsaný v obchodním rejstříku. Tvrdí, že vedoucí odštěpného závodu v Č. B. J. B. je oprávněn jednat podle §21 o. s. ř. za žalobkyni jen s tou podmínkou, že je jednou z nejméně dvou společně jednajících osob, neboť podle způsobu jednání zapsaného v obchodním rejstříku jednají navenek za představenstvo žalobkyně vždy dva členové představenstva společně. Tak tomu bylo i v případě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, kterou za žalobkyni podepsal J. B. s další oprávněnou osobou – členem představenstva Ing. B. Pokud tedy žalobu v souzené věci podepsal pouze jmenovaný jako vedoucí odštěpného závodu, nedošlo k řádnému uplatnění nároku, s čímž se ani jeden z obou soudů nevypořádal. Tentýž nedostatek při podpisování dovolatel označil i u plné moci podepsané pouze J. B., kterou žalovaný obdržel v rámci reklamačního řízení. Dovolatel rovněž odvolacímu soudu vytýká absolutní pominutí jeho odvolací námitky, že ke dni podání žaloby a dále po celou dobu jednání před soudem prvního stupně až do vyhlášení rozsudku nebyla ve spisu založena plná moc zástupce žalobkyně. Za tohoto stavu nebyla žalobkyně podle dovolatele až do závěrečné řeči řádně zastoupena, zástupce nemohl jménem žalobkyně vystupovat a žalobkyně nemohla pro svého zástupce požadovat náhradu nákladů řízení, která se vztahuje jen na advokáty s řádnou plnou mocí.
Za situace, kdy reklamaci doručoval advokát, který se prokazoval plnou mocí podepsanou pouze vedoucím odštěpného závodu J. B., nebylo podle dovolatele reklamováno řádně, výzva žalobkyně k výměně vadné věci nemohla být účinná a ustanovení o reparaci škod nelze aplikovat.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně ve věci své aktivní legitimace, oprávněnosti žalovaným zmiňovaných osob za ni jednat a platnosti jimi učiněných právních úkonů s rozsudkem odvolacího soudu ztotožnila. Zdůraznila, že veškeré úkony v rámci uzavřené kupní smlouvy byly za ni učiněny k tomu oprávněnými osobami. Názor dovolatele o tom, že její vedoucí odštěpného závodu J.B., jako osoba řádně zapsaná v obchodním rejstříku, není sám za ni ve věcech týkajících se tohoto odštěpného závodu jednat, nemá žádnou oporu v právních předpisech. Toto jeho oprávnění je založeno kogentními ustanoveními §13 odst. 3 obch. zák. a §21 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na nichž nemůže nic změnit ani způsob jednání žalobkyně zapsaný v obchodním rejstříku. Kupní smlouva byla podepisována vedle člena představenstva Ing. B. vedoucím odštěpného závodu J. B., neboť podle této smlouvy bylo kupováno zboží určené k zařazení do strojního vybavení tohoto odštěpného závodu, který je jako organizační složka žalobkyně zapsán do obchodního rejstříku. Počínaje oznámením vad zboží včetně písemné výzvy k náhradě škody a žaloby činila pak žalobkyně veškeré úkony vždy prostřednictvím vedoucího odštěpného závodu, jehož se předmětná záležitost týká. Vzhledem k tomu, že žalovaný na její písemné výzvy nereagoval, byla mu zaslána obdobná výzva k náhradě škody prostřednictvím advokáta žalobkyně, v níž již byly pouze opakovány nároky vznesené již ve výzvě samotné žalobkyně.
Žalobkyně rovněž oponuje tvrzení dovolatele, že procesní plná moc jejího zástupce nebyla ve spisu až do vyhlášení rozsudku založena. Uvádí a dokladuje, že plná moc ze dne 17. února 2004 byla zaslána soudu dne 20. února 2004, přičemž první jednání ve věci, na němž byl její zástupce přítomen, proběhlo dne 20. dubna 2004 a rozsudek byl vyhlášen dne 29. dubna 2004.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto s tím, že mu bude uloženo uhradit jí náklady dovolacího řízení.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné soudu vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou, tj. zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.
V projednávané věci dovolatel v dovolání nevymezil žádnou takovou právní otázku, kterou by dovolací soud mohl kvalifikovat jako otázku zásadního právního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132), nýbrž své argumenty o nesprávnosti právního posouzení věci staví na mylném pojetí zastoupení, kdy zaměňuje hmotněprávní a procesní zastoupení podnikatele a kdy aplikuje hmotněprávní úpravu jednání podnikatele (§13 obch. zák.) nesprávně na otázku jeho procesního zastoupení. Oprávnění jednat za právnickou osobu je v §21 o. s. ř. sice stanoveno v návaznosti na hmotné právo upravující jednání jejím jménem, ale zcela samostatným způsobem. Hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby proto při zkoumání procesněprávního oprávnění jednat za právnickou osobu před soudem nelze použít, ledaže by její aplikace přímo vyplývala ze znění §21, popřípadě zvláštních právních předpisů (srov. Bureš J., Drápal L., Krčmář Z., Mazanec M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, strana 74).
Za situace, kdy podle skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení se předmětná věc týkala odštěpného závodu žalobkyně, jehož je J. B. jako jeho vedoucí zapsán v obchodním rejstříku, odvolací soud (a shodně i soud prvního stupně) proto nepochybil, pokud při posuzování aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby vyšel z procesněprávní úpravy, konkrétně z ustanovení §21 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož za právnickou osobu jedná vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky).
Za situace, kdy dovolatel žádnou konkrétní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal, že by odvolací soud postupoval v rozporu s hmotným právem a ani nezjistil jiný důvod přípustnosti dovolání, pro který by mohl dospět k závěru o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, lze uzavřít, že dovolání není proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu nebylo možné se v rámci dovolacího řízení zabývat dovolatelem tvrzenými nedostatky v souvislosti s procesní plnou mocí zástupce žalobkyně, neboť k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je možné přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. §241a odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci. Obdobně nebylo možné přihlížet ani k tvrzení dovolatele (navíc zcela obecnému), že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, jelikož také tento dovolací důvod není relevantním dovolacím důvodem v případě, že má být přípustnost dovolání založena podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, majícímu charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávajíc ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.420,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 7. září 2005
JUDr. Miroslav G a l l u s, v. r.
předseda senátu