ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.209.2004.1
sp. zn. 32 Odo 209/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobce Ing. M. F., proti žalovanému P. K., o zaplacení částky 134 124 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 380/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2002 č. j. 17 Co 201/2000 - 70, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2002 č. j. 17 Co 201/2000 - 70 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 25. května 1998 č. j. 13 C 380/96 – 13 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 134 124 Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal (po rozšíření žaloby o příslušenství, které bylo připuštěno usnesením ze dne 25. května 1998) doplatku ceny díla spočívajícího ve vypracování projektové dokumentace a v provedení montáže kotelny a ústředního topení v objektu administrativní části haly v Šimonovicích podle smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 12. září 1994. Předmětné dílo tvořilo pouze část většího stavebního celku, jehož investorem byla třetí osoba.
Usnesením ze dne 26. listopadu 1999 č. j. 17 Co 295/98 – 34 Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že mezi účastníky nedošlo k předání díla, je však třeba zhodnotit, zda v důsledku předání stavebního celku investorovi nezanikl závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným a žalobci tak nevzniklo právo na vypořádání nároků ze smlouvy o dílo.
Rozsudkem ze dne 17. dubna 2000 č. j. 13 C 380/96 – 46 okresní soud žalobě znovu vyhověl (výrok I.) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (výrok II.). Okresní soud uzavřel, že žalovaný dílo zhotovené žalobcem předal svému smluvnímu partnerovi, čímž jej prakticky bez výhrad od žalobce převzal; žalobci tak vznikl nárok na zaplacení ceny díla.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. února 2002 č. j. 17 Co 201/2000 – 70 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce prokázal, že dílo řádně provedl a v důsledku chování žalovaného došlo k převzetí díla, naopak zhodnotil, že tento závěr výsledkům dokazování neodpovídá. Konstatoval, že nárok žalobce na zaplacení ceny díla se řídí ustanovením §548 odst. 1 obchodního zákoníku, vzniká provedením díla, a protože nebylo v písemné smlouvě sjednáno jinak, provedení díla je třeba posuzovat podle ustanovení §554 odst. 1 obchodního zákoníku. Shledal, že pro rozhodnutí mají zásadní význam některé listinné důkazy, v tom rozsahu zopakoval dokazování a zjistil, že v zápise z přejímacího řízení datovaném dnem 19. prosince 1994 (o předání výrobní haly investorovi) jsou uvedeny závady a nedodělky a zápis neobsahuje žádné výslovné prohlášení žalovaného o převzetí nebo odmítnutí díla. Dále zjistil, že v protokole z kolaudačního řízení ze dne 20. prosince 1994 se požaduje odstranění závad a předložení dokladů včetně dokladů týkajících se dodávky žalobce, v protokole jsou uvedeny námitky proti vydání kolaudačního rozhodnutí a proti uvedení stavby do trvalého provozu. Shledal, že předmětem plnění žalobce nebylo jen plynové zařízení, proto nelze závěr o tom, že žalobce dílo řádně a v celém smluveném rozsahu provedl, učinit ani ze zápisu o souhlasu k podmíněnému vpuštění plynu pro účely montážních zkoušek a z osvědčení o odborném technickém přezkoušení odběrného plynového zařízení. Odvolací soud uzavřel, že chybí spolehlivé důkazy o tom, že žalobce splnil svůj závazek provést dílo jeho řádným ukončením a o tom, že došlo k převzetí díla a tím k vzniku práva na zaplacení jeho ceny; proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadl v plném rozsahu žalobce dovoláním, opíraje jeho přípustnost o §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“), neboť je napadán rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a důvodnost o ustanovení §241 odst. 3 písm. c), d) o. s. ř., neboť napadané rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obsahově dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že správně neaplikoval §548 odst. 1 obchodního zákoníku (podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě; pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla), když nezohlednil, že v předmětném případě měla smluvní úprava přednost před zákonnou a smlouvou bylo mimo jiné sjednáno (v článku V., bod 1 smlouvy), že „zhotovitel je oprávněn fakturovat 95 % ceny díla za ucelenou dodávku s pozastávkou 5 % na zprovoznění a protokolární předání.“ Podle dovolatele tak až po protokolárním předání díla mělo být doplaceno zbývajících 5 % ceny, žalobce však fakturoval cenu díla s 5 % srážkou, tedy ve výši odpovídající smluvnímu ujednání a právo na úhradu (v rozsahu 95 % ceny díla) vzniklo již faktickým provedením ucelené části dodávky, nikoli ukončením a předáním díla podle §554 obchodního zákoníku. Dovolatel v dalším obsahu dovolání snesl argumenty dokládající, že jeho dodávka byla ucelená a vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že zhotovitel v případě, když objednatel nesplní povinnost dostavit se k přejímacímu řízení, se před vymáháním ceny díla musí nejprve u soudu domáhat reálného plnění. Pokud, podle dovolatele, žalovaný (objednatel) předal dílo včetně dodávky žalobce (zhotovitele) investorovi a ani se po žalobci u soudu nedomáhal reálného plnění ze smlouvy o dílo, osvědčil, že dodávka je ucelená a závazek ze smlouvy splněn, jak správně dovodil okresní soud. S poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2000 sp. zn. 2 Cmo 242/99, v němž bylo vysloveno, že chováním objednatele, který dílo jako řádně dokončené a bez vad předal svému dalšímu odběrateli, a který také bez námitek následně převzal od zhotovitele fakturu, jejíž vystavení se podle smlouvy vázalo na dokončení díla, je prokázáno, že k převzetí díla objednatelem došlo, navrhl dovolatel zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (bod 15. tamtéž) projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm a) o. s. ř., neboť je napadán měnící rozsudek odvolacího soudu ve věci samé a je rovněž důvodné.
Dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí postupem podle §242 o. s. ř. Neshledal vady řízení uvedené v §237 odst. 1 písm. a) až g) o. s. ř. (tzv. zmatečnost řízení), když se takové vady z obsahu spisu nepodávají a dovolatel v dovolání takovéto vady řízení ani neuplatňoval.
Dovolateli nelze přisvědčit, pokud namítá, že předání díla investorovi prokazuje i předání dílčí části díla mezi žalobcem (zhotovitelem) a žalovaným (objednatelem). Dovolatel – žalobce pomíjí, že s žalovaným smluvně sjednal předání svého díla protokolárně (tedy písemnou formou), odvolací soud správně vyhodnotil, že podpis protokolu o předání předmětu díla žalobce neprokázal.
Odvolací soud konstatoval, že nárok žalobce na zaplacení ceny díla mohl vzniknout provedením díla, protože nebylo v písemné smlouvě sjednáno jinak (srov. §548 odst. 1 obchodního zákoníku). Zjištění, že o zaplacení ceny díla nebylo smluvně ničeho sjednáno, však nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Ze smlouvy o dílo ze dne 12. 10. 1994, která byla podle protokolu z jednání ze dne 25. května 1998 soudkyní čtena (srov. §129 odst. 1 o. s. ř.) se podává, že cena díla je podrobně ujednána v článcích IV. a V., v nichž je mimo jiné dohodnuta záloha 70 % ceny díla na nákup technologických částí a platba 95 % ceny díla za ucelenou dodávku. Odvolací soud tato ujednání nezohlednil, což jej vedlo k neúplnému a tedy i nesprávnému právnímu posouzení žalovaného nároku na zaplacení ceny díla. Přitom ustanovení §536 až §565, která v obchodním zákoníku upravují smlouvu o dílo, nejsou v §263 odst. 1 téhož předpisu uvedena mezi těmi, od nichž by nebylo možné se odchýlit nebo je vyloučit. Soud prvního stupně i soud odvolací správně konstatovaly, že podle věty druhé, §548 odst. 1 obchodního zákoníku vzniká nárok na cenu provedením díla, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného. S dovolatelem je proto třeba souhlasit v tom, a potud má dovolací soud dovolatelem vznesené námitky za důvodné, že strany smluvně ujednaly možnost fakturace 95 % ceny díla nikoli po protokolárním předání, ale na základě ucelené dodávky a závěry odvolacího soudu o absenci důkazů o splnění závazku žalobce provést dílo jeho řádným ukončením (a o převzetí díla a vzniku práva na zaplacení jeho ceny) nejsou pro adekvátní právní posouzení věci dostatečné. Na soudech bylo, aby obsah pojmu „ucelená dodávka“ vyložily při aplikaci ustanovení §266 obchodního zákoníku. Takové právní posouzení však v dovoláním napadeném rozhodnutí zcela chybí. Lze proto uzavřít, že v dovolatelem označené otázce vzniku práva na zaplacení ceny díla na základě smluvního ujednání je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tudíž nesprávné.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že ve výroku rozsudku odvolacího soudu je nesprávně uvedena částka 19 500 Kč (správně má být 19 950 Kč).
Dovolací soud se shora popsaných důvodů dospěl k závěru, že dovolání je podle §241 odst. 3 písm. c), d) o. s. ř. důvodné, neboť rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a v důsledku toho spočívá i na neúplném a tedy nesprávném právním posouzení věci, proto podle §243b odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž bude odvolací soud zde vyjádřeným právním názorem vázán a v němž bude rozhodnuto i o nákladech tohoto dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu