ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.279.2005.1
sp. zn. 32 Odo 279/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. C. spol. s r.o., proti žalovanému A. B., o zaplacení 2,626.270,50 Kč s příslušenstvím a o uložení povinnosti zdržet se užívání stájových a krmných zařízení a dojírny, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 80/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2003, č.j. 15 Co 369/2002-246, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. M. H.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 10. března 2000, č.j. 17 C 80/95-161, ve znění usnesení ze dne 20. února 2002, č.j. 17 C 80/95-218, zastavil řízení o povinnosti žalovaného zdržet se užívání, přenechání do užívání jinému a zcizení stájových a krmných zařízení, dojírny W. S. a technologického vybavení jímky na odpadní vody a strpět přístup žalobkyně k uvedeným zařízením (odstavec I. výroku), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,353.000,- Kč, úroky z prodlení ve výši 1,273.270,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 1,353.000,- Kč od 2. března 1996 do zaplacení (odstavec II. výroku) a zamítl žalobu co do zbývajícího úroku z prodlení (odstavec III. výroku). Dále nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec IV. výroku) a rozhodl o povinnosti obou účastníků zaplatit náklady řízení České republice (odstavec V. výroku) a o vrácení soudního poplatku žalobkyni (odstavec VI. výroku).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. května 2003, č.j. 15 Co 369/2002-246, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. výroku tak, že zamítl žalobu do úroků z prodlení ve výši 1,018.616,50 Kč a dále v části úroků z prodlení převyšujících 0,1 % denně z částky 1,353.000,- Kč od 2. března 1996 do zaplacení [výrok I. písm. a)] a potvrdil ho ve zbývající části tohoto odstavce výroku [výrok I. písm. b]. Dále ho změnil v odstavcích IV. a V. výroku týkajících se nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Uvedl, že ho podává „proti pozměňujícímu rozsudku“ podle §238 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem [§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.]. Dovolatel konkrétně brojí proti právnímu názoru soudu obou stupňů, pokud posoudily smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o dílo, ačkoli jde formulačně o smlouvu kupní, jakož i proti závěru odvolacího soudu, že došlo k předání díla, který nemá podle dovolatele oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti namítá, že z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně dílo dokončit a předat ho řádně a včas jí nárok na zaplacení ceny díla nevznikl. Dále tvrdí, že se soud dostatečně nevypořádal s jeho námitkou o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky pro nedostatek živnostenského oprávnění žalobkyně dílo smontovat a dodat. Proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, eventuálně zamítnutí pro nedůvodnost s uložením povinnosti žalovanému nahradit jí náklady dovolacího řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
I když dovolatel uvedl, že podává dovolání proti „pozměňujícímu rozsudku odvolacího soudu“, dovolací soud z jeho dalšího obsahu, zejména z konkrétních dovolacích námitek, dovodil, že směřuje proti té části rozsudku odvolacího soudu [výrok I. písm. b)], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť v souzené věci jde o v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku rozhodnutí nevyslovil. Přípustnost dovolání tak opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. nelze.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalovaný však návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti podle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodal.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř., tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Vady řízení ve smyslu §237 o. s. ř., k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl, aniž se mohl zabývat důvodností podaného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. srpna 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu