ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.285.2005.1
sp. zn. 32 Odo 285/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně S. ž. d. c., státní organizace, proti žalovaným 1) D. spol. s.r.o. v likvidaci, 2) D.C., s.r.o., o zaplacení 103.796,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 96/2002, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2003, č.j. 12 Cmo 55/2003-177, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením k odvolání první žalované potvrdil usnesení ze dne 30. října 2002, č.j. 34 Cm 96/2002-155, kterým Krajský soud v Hradci Králové nepřipustil zastoupení první žalované JUDr. E. Z., advokátem, se sídlem v P.
Usnesení odvolacího soudu napadla první žalovaná dovoláním. Věc má podle názoru dovolatelky po právní stránce zásadní právní význam, neboť je v ní řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena a která je dvěma odvolacími soudy rozhodnuta rozdílně. Dovolatelka argumentuje a ztotožňuje se k dovolání s připojeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, který jako odvolací soud v jiné souzené věci dospěl k závěru, že likvidátor JUDr. E. Z. byl oprávněn udělit sám sobě jako advokátu plnou moc k zastupování společnosti, v níž byl ustanoven likvidátorem. Proto navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila S. ž. d. c., státní organizace, která, označujíc se za právní nástupkyni žalobkyně Č. d., státní organizace, navrhla, aby soud vydal usnesení o tom, že s ní bude pokračováno v řízení jako s její procesní nástupkyní. Dále uvedla, že se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu o nemožnosti likvidátora zastupovat sám sebe vlastní osobou a v souladu s poučením odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozhodnutí, podle něhož není dovolání přípustné, navrhla dovolání odmítnout.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolací soud pokračoval v dovolacím řízení na straně žalobkyně se S. ž. d.c., státní organizací, se sídlem v P., (namísto původní žalobkyně Č. d., státní organizace), jelikož Krajský soud v Hradci Králové k jejímu návrhu podanému po zahájení dovolacího řízení rozhodl podle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. usnesením ze dne 29. března 2004, č.j. 34 Cm 96/2002-203, tak, že s ní bude v řízení jako s účastníkem na straně žalobkyně pokračovat a toto jeho rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. prosince 2004, č.j. 12 Cmo 364/2004-224, které nabylo právní moci dnem 8. února 2005.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo připuštěno zastoupení dovolatelky advokátem JUDr. E.Z., nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění zastoupení účastníka určitou osobou, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. srpna 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu