ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.593.2004.1
sp. zn. 32 Odo 593/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce V. Š., proti žalované E. K., o zaplacení částky 167 756,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 52/1995, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2003 č. j. 26 Co 157/2003-170, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 492,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. K., advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 28. února 2003 č. j. 5 C 52/1995-142 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 167 756,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,5 % p. a. od 5. 7. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 30. 10. 1993 uzavřena smlouva o dílo, podle níž měl žalobce provést obklady a dlažby sociálních zařízení v určených budovách v G. ve Spolkové republice Německo. Později došlo mezi účastníky k ústní dohodě, podle níž žalobce kromě díla prováděl svými zaměstnanci i pomocné práce na stavbě. Odměna byla dohodnuta ve výši 200 Kč za každou odpracovanou hodinu. Jde o novou dohodu, která se týkala prací, jež nebyly předmětem smlouvy o dílo. Nejde tedy o (neplatnou) změnu smlouvy o dílo, ale o platně uzavřenou smlouvu novou, v níž byl určitě sjednán předmět dohody (pomocné stavební práce), způsob stanovení ceny za provedené práce i splatnost ceny. Tato nová dohoda stojí vedle původní smlouvy o dílo a je samostatnou nepojmenovanou smlouvou ve smyslu §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Žalobce provedl pomocné stavební práce podle ústní dohody účastníků v rozsahu uvedeném v zakázkovém listu a tyto práce žalované vyúčtoval. Žalovaná sice prodala svůj podnik společnosti K. S. s. r. o., za její závazky (včetně toho, který je předmětem řízení) však ze zákona ručí.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. prosince 2003 č. j. 26 Co 157/2003-170 rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 1 707,70 Kč, zrušil a řízení v této části zastavil, v části výroku I, v níž byla žalované uloženo zaplatit žalobci částku 166 648,50 Kč s 15,5% úrokem z prodlení z částky 167 756,20 Kč od 5. 7. 1994 do 4. 12. 2003 a dále z částky 166 648,50 Kč od 5. 12. 2003 do zaplacení potvrdil, v části výroku I, v níž bylo žalobkyni uloženo zaplatit 15,5% úrok z prodlení z částky 1 107,70 Kč od 5. 12. 2003 do zaplacení, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba v této části zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav a ze skutkových zjištění vyvodil správné právní závěry. Při hodnocení důkazů soud prvního stupně dostál svým povinnostem kladeným na něj v §132 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když svá skutková zjištění založil zejména na výpovědích svědků, kteří se prací prováděných žalobcem v Německu osobně zúčastnili. Mezi tím, co vypověděli, a skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně nezjistil odvolací soud rozpor, přičemž skutkové závěry soudu prvního stupně naopak z provedených důkazů podle závěru odvolacího soudu logicky vyplývají. Pokud soud prvního stupně těmto svědků uvěřil a založil na nich svá skutková zjištění, nelze jeho postupu nic vytknout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítla, že napadené rozhodnutí je podle jejího názoru v rozporu s hmotným právem, má proto zásadní právní význam a dovolání lze proto hodnotit jako přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatelka především namítla, že odvolacím soudem bylo soudu prvního stupně uloženo v předchozím zrušovacím usnesení provést všechny relevantní listinné důkazy, zopakovat výslechy svědků a provést důkazy ohledně splatnosti ceny díla. Soud prvního stupně sice provedl příslušné důkazy, nicméně závěr, který z nich dovodil, že byla uzavřena vedle smlouvy o dílo i další nepojmenovaná smlouva, je podle jejího názoru v rozporu s hmotným právem, neboť žalobce takovou skutečnost netvrdil a soud prvního stupně takovou otázku neřešil. Dovolatelka dále poukázala dále na to, že fakturační doklad vystavený na původní částku 205 608,70 Kč, který byl předmětem sporu, je opřen o smlouvu o dílo, nikoli o nějakou imaginární objednávku či dohodu účastníků. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání s poukazem na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř zpochybnil přípustnost dovolání, neboť otázka existence nové smlouvy nemůže být podle jeho názoru otázkou zásadního právního významu a poukázal na to, že dovolatelka nijak nespecifikovala, v čem konkrétně spatřuje rozpor s hmotným právem, který namítá. Žalobce dále popřel, že by v řízení netvrdil a nenavrhoval důkazy k prokázání toho, že mezi účastníky bylo dohodnuto provádění víceprací, které byly potvrzovány v zakázkovém listu v jednotlivých měsících a samostatně hodinově účtovány. Toto jeho skutkové tvrzení a právní kvalifikace v tom smyslu, že došlo k uzavření smlouvy o způsobu provádění sjednaných provedených prací a jejich úhradě, soudu nikterak nebránilo takovou smlouvu označit jako nepojmenovanou. I když žalobce podřazoval předmětné ujednání ke smlouvě o dílo, kterou předtím účastníci uzavřeli v písemné formě, nijak se tím neodchýlil od svých uvedených skutkových tvrzení. Žalobce navrhl zamítnutí dovolání žalované jako nedůvodného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolatelka v posuzované věci uvedla dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je však zřejmé, že nesouhlasí s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl.
Dovolatelka v posuzované věci uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je však zřejmé, že nesouhlasí s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatelka především napadla důkazy provedené soudem prvního stupně, které považuje za nedostatečné a neodpovídající jeho právnímu závěru o prokázání náležitostí předmětné nepojmenované smlouvy uzavřené účastníky řízení. Tím ale dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), nepředstavuje dovolání žalované uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který - jak uvedeno výše - nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 417,50 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. listopadu 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu