ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.698.2005.1
sp. zn. 32 Odo 698/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce J. K., podnikatele, proti žalované E. K., podnikatelce, o zaplacení částky 373 824,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 Ro 4496/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2005, č.j. 1 Cmo 369/2004-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 25. srpna 2004, č.j. 61 Ro 4496/2004-10, jímž Městský soud v Praze vyslovil místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému.
Toto usnesení odvolacího soudu napadl žalobce podáním označeným jako „Odvolání-dovolání“, v němž žádá, aby byla jeho žaloba projednávána u soudu v Praze a ze svého pohledu snáší důvody na podporu této žádosti.
Podle §41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) posuzuje soud každý úkon účastníka podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. V dané věci žalobce označil svoje podání jako odvolání – dovolání. Z okolností, které podání obsahuje, zejména z uvedení spisové značky rozhodnutí, které žalobce napadá, jakož i z obsahu jeho podání, je nepochybné, že proti usnesení odvolacího soudu podává dovolání.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vyslovení místní nepříslušnosti a o postoupení věci po právní moci usnesení soudu místně příslušnému, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu o vyslovení místní nepříslušnosti a o postoupení věci soudu místně příslušnému, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. listopadu 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu