ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.770.2005.1
sp. zn. 32 Odo 770/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, proti žalovanému M. H., o zaplacení částek 44 404,40 Kč s příslušenstvím a 1 153 255,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 138/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2005, č.j. 1 Cmo 321/2003-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. července 2003, č.j. 39 Cm 160/2001, 39 Cm 138/2002-317, zamítl žalobu o zaplacení částky 44 404,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení o zaplacení částky 413 403,20 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 739 852,- Kč a zamítl žalobu ve zbývající části o zaplacení smluvních úroků z prodlení (výrok III.). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok IV.).
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v prvním výroku, ve třetím výroku co do zamítnutí smluvních úroků z prodlení a co do přiznané částky 223 078,- Kč a ve čtvrtém výroku (bod I. výroku). Dále ho změnil ve zbývajícím rozsahu třetího výroku tak, že žalobu co do částky 516 774,- Kč zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod IV. výroku). Ve druhém výroku zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (bod III. výroku).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost co do jeho druhého bodu výroku opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do jeho zbývající části o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Jako dovolací důvod označil nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Přípisem ze dne 14. července 2005, předaným téhož dne k poštovní přepravě a doručeným následujícího dne Nejvyššímu soudu v Brně (dále též jen „Nejvyšší soud“) žalobce své dovolání doplnil jednak o konkretizaci již jím uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci a jednak o další dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím namítl postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V uvedeném podání dovolatel dále popsal, v čem spatřuje pro rozpor s hmotným právem zásadní právní význam jím napadeného rozhodnutí.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.
Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst.1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3, věty první, o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o. s. ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v §241b odst. 3, větě první, o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§57 odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).
V posuzovaném případě se z obsahu spisu podává, že v dovolání žalobce ze dne 1. dubna 2004, jehož faxové vyhotovení (č.l. 381 spisu) bylo zasláno Krajskému soudu v Hradci Králové dne 4. dubna 2004 a jehož originál (č.l. 383 spisu) byl prostřednictvím poštovní přepravy témuž soudu doručen dne 6. dubna 2004, není konkrétně vymezen uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ani není popřípadě uvedeno, které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání. Dovolatel vyjádřil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci pouze odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aniž dovolací důvod jakkoli konkretizoval (tj. aniž vymezil právní otázku nebo právní závěr odvolacího soudu, který měl odvolací soud podle jeho názoru nesprávně posoudit).
Z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 291 spisu verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolateli (jeho právnímu zástupci) doručen dne 4. února 2004.
Ve smyslu §57 odst. 2, věty druhé, o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na neděli 4. dubna 2004, a proto posledním dnem lhůty byl nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 5. dubna 2004.
Z obsahu spisu soud zjistil, že soud prvního stupně dovolatele k doplnění dovolání nevyzval a že dovolatel z vlastní iniciativy své podání o chybějící náležitosti (o konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu) doplnil až svým podáním ze dne 14. července 2005, předaným téhož dne k poštovní přepravě a doručeným Nejvyššímu soudu dne 15. července 2005.
Za situace, kdy dovolateli dnem 5. dubna 2004 marně uplynula zákonná lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání, stala se tímto marným uplynutím lhůty vada dovolání spočívající v nekonkretizaci uplatněného dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalobce trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobce proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. listopadu 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu