ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1078.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1078/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče v právní věci žalobce L. B., zastoupeného, advokátem, proti žalované PhDr. T. H., o částku 40.544,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 278/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co 535/2003-31, 18 Co 536/2003-31, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co 535/2003-31, 18 Co 536/2003-31, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. ledna 2003, č. j. 14 C 278/2000-15, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. července 2003, č. j. 14 C 278/2000-23, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 40.544,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřel ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly zámečnické a další práce na rodinném domku žalované v Ř. u P., které provedl řádně a včas, a ačkoli cenu díla vyúčtoval fakturami, žalovaná ji neuhradila. Žalobce k žalobě připojil listinné důkazy, a to pokladní bloky ze dne 4. 1. 1999, 16. 1. 1999 a 20. 1. 1999, podle nichž přijal od žalované v lednu 1999 postupně tři zálohy po 5.000,- Kč, a dále čtyři faktury ze dne 25. 1. 1999 vystavené na žalovanou, jimiž vyúčtoval za specifikované práce (převoz psí boudy, demontáž kotce, oprava plotu, odstěhování stavebního materiálu, opravy v rodinném domě, výroba dvanácti plotových polí a atypické psí boudy) částky 2.290,- Kč, 20.265,- Kč, 7.565,- Kč a 10.424,- Kč (celkem částku 40.544,- Kč).
Poté, co Obvodní soud pro Prahu 6 žalobě vyhověl vydáním platebního rozkazu ze dne 27. září 2000, č. j. Ro 1102/2000-4a, proti němuž žalovaná včas podala odpor, usnesením ze dne 14. června 2002, č. j. 14 C 278/2000-12, vyzval žalobce, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení usnesení odstranil vady žaloby spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby uvedl, „kdy byla uzavřena tvrzená ústní smlouva o dílo, co bylo předmětem smlouvy (konkrétně jaké dílo mělo být realizováno), co bylo dohodnuto o ceně za dílo, jeho předání“. Současně žalobce poučil, že nebudou-li vady žaloby ve stanovené lhůtě doplněny, v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a soud podání odmítne.
Žalobce v podání ze dne 5. 9. 2002 uvedl, že uvedená smlouva o dílo byla mezi účastníky uzavřena v prosinci 1998, že rozsah provedených prací vyplývá z přiložených faktur a jejich příloh. O skutečnosti, že žalovaná uvedené práce akceptovala, svědčí zálohy poskytnuté žalobci v průběhu plnění uzavřené smlouvy. Současně předložil fotodokumentaci a další listinné doklady.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 15. ledna 2003, č. j. 14 C 278/2000-15, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. července 2003, č. j. 14 C 278/2000-23, odmítl žalobu podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobce přes výzvu soudu žalobu řádně nedoplnil, neboť v ní ani v podání ze dne 5. 9. 2002 konkrétně nespecifikoval, co bylo předmětem ústní smlouvy o dílo, co bylo dohodnuto o ceně za dílo a jeho předání. Pouhým odkazem na smlouvu o dílo a připojené faktury nelze podle soudu prvního stupně rozhodující skutková tvrzení nahradit, neboť uvedené listiny mohou sloužit pouze jako důkaz a nepředstavují tvrzení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2004, č. j. 18 Co 535/2003-31, 18 Co 536/2003-31, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí podání potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se přitom se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce - i přes výzvu soudu prvního stupně k doplnění žaloby - nevylíčil rozhodující skutečnosti, neboť v žalobě ani v podání ze dne 5. 9. 2002 není skutkový stav dostatečně konkretizován a žalobcův odkaz na připojené listinné důkazy nemůže nahradit vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě tak, aby mohlo být ve věci rozhodnuto. Za situace, kdy soud prvního stupně neměl skutkovými tvrzeními v žalobě přesně vymezen předmět řízení, tedy jaký byl konkrétní předmět ústně uzavřené smlouvy o dílo, kdy byla uzavřena a zda a v jaké výši byla sjednána cena, její splatnost a termín předání díla, nemohl o věci dále jednat a jeho postup byl proto správný.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž vyjádřil nesouhlas s postupem soudů obou stupňů. I nadále je přesvědčen, že jím podaná žaloba splňuje všechny náležitosti vyžadované §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a je tedy projednatelná. Soud prvního stupně usnesení s výzvou k doplnění žaloby o vylíčení skutečností (kdy byla smlouva uzavřena, co bylo jejím předmětem a za jakou cenu) vydal nadbytečně, neboť i bez doplnění těchto skutečností žalobce uvedl v žalobě takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen dostatečně předmět řízení po skutkové stránce tak, že bylo zřejmé, na základě čeho svůj nárok uplatňuje, a nic nebránilo v pokračování v řízení. Navrhl proto zrušit napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je podle §239 odst. 3 o. s. ř. dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §42 odst. 4 věty první o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle §79 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Žaloba musí kromě dalších náležitostí obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností. Rozhodujícími skutečnostmi se přitom ve smyslu §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Žalobce musí uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Jinak řečeno skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj) umožňoval jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Michal Mazanec: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání 2003, Praha, C. H. BECK, str. 246, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 290/2002, a ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 4/1998). Vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce - coby důkaz - připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Cdo 215/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 26/2004, či ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 35/2003).
Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).
Pakliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a předseda senátu je povinen vyzvat žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, k tomu mu určí lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby spočívající v nedostatečně konkrétním vylíčení skutkových okolností v žalobě s tím, že žalobcův odkaz na připojené listinné důkazy nemůže vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě nahradit tak, aby mohlo být ve věci rozhodnuto.
Ze žaloby ze dne 4. srpna 2000 a jejího doplnění ze dne 5. 9. 2002 je zřejmé, že žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 40.544,- Kč s příslušenstvím za práce jím provedené na domku žalované podle smlouvy o dílo uzavřené účastníky v prosinci 1998, přičemž cenu díla vyúčtoval čtyřmi daňovými doklady. Žalobce na podporu svých tvrzení připojil k žalobě pokladní bloky ze dne 4. 1. 1999, 16. 1. 1999 a 20. 1. 1999, podle nichž přijal od žalované postupně zálohu v celkové výši 15.000,- Kč, a dále čtyři faktury ze dne 25. 1. 1999 s připojenými podrobnými podklady pro jejich vyhotovení vystavené na žalovanou, jimiž vyúčtoval ve fakturách výslovně specifikované práce (převoz psí boudy, demontáž kotce, oprava plotu, odstěhování stavebního materiálu, opravy v rodinném domě, výroba dvanácti plotových polí a atypické psí boudy atd.) částkami 2.290,- Kč, 20.265,- Kč, 7.565,- Kč a konečně částkou 10.424,- Kč, tedy celkem částkou 40.544,- Kč. Tyto listinné důkazy žalobce v žalobě označil jako důkazy a výslovně na ně odkázal.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že žalobce neuvedl v žalobě a ani v podání ze dne 5. 9. 2002 některé ze skutečností, jejichž doplnění bylo soudem požadováno. Odvolací soud však pochybil, pokud spojoval s jejich nedoplněním právní účinky podle §43 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich absence projednatelnosti žaloby nebránila.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce vymezil předmět sporu částečným vylíčením rozhodujících skutečností jednak v žalobě a jednak zprostředkovaně odkazem na listiny, které coby důkazní materiál přiložil k žalobě a na které v textu žaloby výslovně odkázal. Z obsahu žaloby a připojených příloh (zejména z daňových dokladů - faktur a k nim připojených listin) je nepochybné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Jednoznačně bylo zřejmé, že se žalobce domáhá zaplacení ceny prací, které pro žalovanou provedl na základě smlouvy o dílo uzavřené účastníky v prosinci 1998, přičemž bylo skutkově dostatečně vymezeno, jaké konkrétní práce pro žalovanou a za jakou cenu vykonal. Zmiňované faktury spolu s připojeným rozpisem prací a s rozpočtem totiž obsahují výčet jednotlivých žalobcem provedených prací včetně vyfakturované ceny za ně. Pokud soud žalobce vyzýval k doplnění dalších údajů, byly tyto skutečnosti nepochybně významné pro meritorní posouzení věci, avšak nebyly nezbytné k individualizaci nároku žalobce. Nedostatek dalších upřesnění nebránil pokračování v řízení, neboť i bez další konkretizace bylo zřejmé, na základě jakého skutku je uplatňován nárok na zaplacení částky 40.544,- Kč. Odvolací soud tedy pochybil, když v rozporu se závěry formulovanými ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky pominul zprostředkované vylíčení rozhodujících skutečností mající původ v odkazu na listiny připojené k žalobě a uzavřel, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností a je tedy neprojednatelná.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. února 2005
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu