ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1376.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1376/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. N., proti žalovanému Ing. Z. K., o zaplacení částky 188.687,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 150/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. února 2005, č. j. 12 Co 609/2004-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou v konečném znění domáhala po žalovaném zaplacení částky 209.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne 30. 7. 1997 dohodu o vypořádání dluhu, v níž se zavázal uhradit jí dlužnou částku 226.687,- Kč ve splátkách po 19.000,- Kč měsíčně splatných vždy 31. července a 10. prosince každého roku počínaje dnem 31. 7. 1997. Splátky splatné 31. 7. 1997 a 10. 12. 1997 jí - byť se zpožděním - poukázal na její bankovní účet, zůstatek dluhu však přes upomínky neuhradil.
Okresní soud v Šumperku (poté, kdy jeho žalobě vyhovující rozsudek ze dne 31. července 2001, č. j. 8 C 150/98-46, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. února 2002, č. j. 9 Co 1104/2001-66, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 19. března 2004, č. j. 8 C 150/98-174, řízení v části o zaplacení 20.313,- Kč s 5% úrokem z částky 19.000,- Kč od 1. 8. 2003 do zaplacení a s 6% úrokem z částky 1.313,- Kč od 11. 12. 2002 do zaplacení zastavil (výrok I.), žalovaného uznal povinným zaplatit žalobkyni 188.687,- Kč s 26% úrokem z částky 19.000,.- Kč od 1. 8. 1998 do zaplacení, s 20% úrokem z částky 19.000,- Kč od 11. 12. 1998 do zaplacení, s 11% úrokem z částky 19.000,- Kč od 1. 8. 1999 do zaplacení, s 10% úrokem z částky 19.000,- Kč od 11. 12. 1999 do zaplacení, s 9% úrokem z částky 19.000,- Kč od 1. 8. 2000 do zaplacení, s 8% úrokem z částky 19.000,- Kč od 11. 12. 2000 do zaplacení, s 8% úrokem z částky 19.000,- Kč od 1. 8. 2001 do zaplacení, s 8% úrokem z částky 19.000,- Kč od 11. 12. 2001 do zaplacení, s 6% úrokem z částky 19.000,- Kč od 1. 8. 2002, a 6% úrokem z částky 17.687,- Kč od 11. 12. 2002 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Vycházel ze zjištění, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 30. 7. 1997 dohodu, podle níž se žalovaný zavázal zaplatit jí zbývající dlužnou částku 226.687,- Kč (kterou jí dlužil za postoupení pohledávky v Z. H. J.) v ročních splátkách po 38.000,- Kč až do úplného zaplacení, a to 19.000,- Kč do 31. července a 19.000,.- Kč do 30. prosince každého roku, přičemž první splátka bude zaplacena k 31. 7. 1997. Podle této dohody zaplatil žalovaný žalobkyni částku 38.000,- Kč, zbytek jí dluží. Vycházeje z revizního znaleckého posudku vypracovaného soudní znalkyní z oboru písmoznalectví - písmo ruční Mgr. I. V. ohledně pravosti podpisu žalobkyně na listině datované 27. 9. 2001 uzavřel, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že se s žalobkyní dne 27. 9. 2001 písemně dohodl na nižších ročních splátkách, a to po 18.000,- Kč a na prodloužení termínu splatnosti tak, že první splátka bude splatná do 31. 12. 2002. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci posoudil vztah účastníků podle §489 a §494 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. února 2005, č. j. 12 Co 609/2004-208, rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech výroku II. až IV. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně shledal odvolací soud po doplnění dokazování výslechem znalkyně Mgr. I. V. správnými a ztotožnil se i s jeho právním posouzením dané věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. S výslovným odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. vytýká odvolacímu soudu, že stejně jako před ním soud prvního stupně založil svůj závěr, že právním důvodem vzniku pohledávky žalobkyně vůči žalovanému bylo postoupení pohledávky, pouze na podkladě tvrzení žalobkyně a dohody o vypořádání pohledávky ze dne 30. 7. 1997. Tato dohoda však není uznáním dluhu, ani jiným hmotně právním úkonem, který by prokazoval existenci pohledávky žalobkyně za žalovaným, a bylo tudíž rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Dále odvolacímu soudu vytýká, že neodstranil vadný postup při provádění znaleckého posudku. Již před soudem prvního stupně požádal žalovaný o provedení revizního znaleckého posudku a dalších důkazů směřujících k prokázání jeho tvrzení, že s žalobkyní uzavřel dne 27. 9. 2001 dohodu o vypořádání dluhu, podle níž se splátky dluhu nestaly splatnými. Tyto nabízené důkazy však nebyly provedeny a žalovaný není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že by takovými důkazy nemohly být rozhodné skutečnosti prokázány, protože byly již dostatečně zjištěny. V dalším se žalovaný vyjadřuje ke kvalitě v řízení provedených znaleckých posudků a namítá, že v posuzovaném případě došlo ze strany soudů k porušení procesních předpisů týkajících se provádění důkazů. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o odložení vykonatelnosti tohoto rozsudku.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo proto v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), není však v dané věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil a c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí sice druhý, avšak výsledkem shodný (tj. žalobě vyhovující) rozsudek soudu prvního stupně, lze přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. je v takovém případě vyloučeno, neboť tento důvod neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají.
Přestože žalovaný v dovolání výslovně argumentuje nesprávným právním posouzením věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) zřetelně vyplývá, že odvolacímu soudu vytýká pouze to, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když právní důvod vzniku pohledávky žalobkyně za žalovaným dovodil jen na základě tvrzení žalobkyně a z písemné dohody ze dne 30. 7. 1997, a že toleroval, resp. sám nenapravil „pochybení v procesním postupu týkajícím se provádění důkazů“, konkrétně že preferoval znalecký posudek znalkyně Mgr. V. před znaleckým posudkem znalce V. a že přisvědčil názoru o nadbytečnosti dalšího dokazování. Tvrzení, že by odvolací soud věc nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by se dopustil omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav - ať již tím, že použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil - dovolání žalovaného neobsahuje.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaný v dovolání ve skutečnosti uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť – jak bylo výše vyloženo – skutečnost, že rozhodnutí eventuálně vychází z nesprávně nebo neúplně zjištěného skutkového stavu věci a řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný (v dovolání uplatněné dovolací důvody nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. v dané věci založit), a dovolací soud je proto bez jednání odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. listopadu 2005
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v.r.
předsedkyně senátu