ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1389.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1389/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JUDr. L. N., proti žalovanému MUDr. P. N., o zaplacení částky 15.960,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 206/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2002, č. j. 26 Co 436/2002-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. srpna 2002, č. j. 26 Co 436/2002-85, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 23. dubna 2001, č. j. 42 C 206/2000-76, jímž Městský soud v Brně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.980,- Kč s 26 % úrokem z prodlení ročně od 1. 6. 1998 do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení další částky 7.980,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 1. 6. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním, jež označil jako dovolání a stížnost pro porušení zákona. V něm mimo jiné namítl, že mu byla nesprávným postupem soudu prvního stupně odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu, ve znění před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., a že napadené usnesení mu nebylo dosud doručeno. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
V prvé řadě je nutno konstatovat, že žalovaný v dovolání mylně odkazuje na ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., neboť soud prvního stupně i soud odvolací v posuzovaném případě rozhodovaly po 1. 1. 2001, kdy uvedená novela nabyla účinnosti. Proto ani dovolání nebylo možno projednat a rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001. Okolnost, kdy bylo zahájeno řízení, je v tomto ohledu nerozhodná (srovnej přechodná ustanovení obsažená v části dvanácté hlavě I. bodech 1., 15. a 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 8. 2002, bylo v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že podání, které je podle svého obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, sice podal subjekt k tomu oprávněný (účastník řízení), avšak učinil tak opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Jak vyplývá z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu žalovanému doručeno zákonem předepsaným způsobem dne 29. 10. 2002 (uložením ve smyslu §46 odst. 4 ve spojení s §57 odst. 2 věty druhé o. s. ř.). Téhož dne tudíž začala plynout dvouměsíční lhůta k podání dovolání, jejíž poslední den připadl na pondělí 30. 12. 2002 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno osobně u dovolacího soudu až dne 27. 1. 2005, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než pozdě podané dovolání odmítnout (§243b odst. 5 věta první a §218a o. s. ř.).
Nadto je třeba podotknout, že i kdyby bylo dovolání podáno včas, nemohl by se jím dovolací soud věcně zabývat, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání účastníka ve smyslu §218a o. s. ř. odmítnuto pro opožděnost. Takovéto dovolání není podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., přípustné. Opravným prostředkem, jímž může účastník řízení takové rozhodnutí napadnout, je žaloba pro zmatečnost (§229 odst. 4 o. s. ř.). Obdobné stanovisko zaujal Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 26 Cdo 2167/2002.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. listopadu 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu