ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1428.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1428/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. F. L., CSc., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce P. – P. s. H. B., a. s., v likvidaci, proti žalované F. H., s. r. o., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 59/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2005, č. j. 17 Co 437/2004-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč k rukám advokáta Mgr. R. V. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. září 2004, č. j. 5 C 59/2004-40, určil, že úpadce P. – P. s. H. B., a. s., v likvidaci, je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro V., katastrální pracoviště H. B., obec a kat. úz. H. B., jako budovy občanské vybavenosti bez č. p. na st. p. č. 4030, budovy občanské vybavenosti bez č. p. na st. p. č. 4031, budovy občanské vybavenosti bez č. p. na st. p. č. 4032, budovy občanské vybavenosti bez č. p. na st. p. č. 4033, budovy občanské vybavenosti bez č. p. na st. p. č. 4034/1 a 4034/2, budovy občanské vybavenosti bez č. p. na st. p. č. 4035, budovy jiné stavby bez č. p. na st. p. č. 557, pozemek st. p. č. 557, pozemek st. p. č. 4030, pozemek st. p. č. 4031, pozemek st. p. č. 4032, pozemek st. p. č. 4033, pozemek st. p. č. 4034/1, pozemek st. p. č. 5010/4 a pozemky poz. parc. č. 1922/4, poz. parc. č. 1922/15, poz. parc. č. 1922/27, poz. parc. č. 1922/30 a poz. parc. č. 1922/31. Současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou z 22. 3. 2004 prodal žalobce žalované shora uvedené nemovitosti za kupní cenu 3,205.000,- Kč. Před podpisem smlouvy složila žalovaná část kupní ceny ve výši 2,205.000,- Kč, doplatek ve výši 1,000.000,- Kč měl být zaplacen do 45 dnů od uzavření smlouvy, t. j. do 6. 5. 2004. To se však nestalo a zbytek kupní ceny nebyl zaplacen ani do 15 dnů od jeho splatnosti. Pro tento případ bylo v článku IV. bodu 4. kupní smlouvy ujednáno, že žalobce jako prodávající je oprávněn od smlouvy odstoupit. Dne 24. června 2004 obdržela žalovaná od žalobce doporučenou poštovní zásilku. Až potud byl skutkový stav mezi účastníky nesporný. Žalobce ovšem tvrdil, že zmíněná doporučená zásilka obsahovala jeho jednostranný právní úkon, jímž odstoupil od kupní smlouvy, zatímco žalovaná se bránila tvrzením, že v této zásilce byl jen prázdný list papíru formátu A 4. Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná své tvrzení neprokázala a že tedy odstoupení od smlouvy bylo žalované doručeno. Tím nastaly zákonem předvídané účinky, t. j. došlo ke zrušení smlouvy od okamžiku jejího vzniku a v důsledku toho je nyní úpadce vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem prodeje. V katastru nemovitostí však zůstává nadále jako vlastník zapsána žalovaná, a proto má žalobce naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva podle §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. dubna 2005, č. j. 17 Co 437/2004-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil, že o správnosti právních závěrů soudu prvního stupně není pochyb a že v tomto směru nemá námitky ani žalovaná. Soudu prvního stupně pak nelze nic vytknout ani pokud jde o skutkový závěr, že žalované byl doručen projev vůle žalobce, jímž odstoupil od kupní smlouvy, neboť to je žalovaná, kdo v tomto směru nese důkazní břemeno, a z důvodů, které byly v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu podrobně rozvedeny, toto důkazní břemeno neunesla. Pak je jediným možným skutkovým závěrem to, že žalobce od kupní smlouvy účinně odstoupil, a v důsledku toho je správný i právní závěr, že úpadce je vlastníkem sporných nemovitostí. K námitce žalované, že jednání žalobce odporuje dobrým mravům, odvolací soud uvedl, že v tom, že věřitel využije v případě dlužníkova prodlení práva odstoupit od smlouvy, nelze bez dalšího spatřovat nepoctivost či nekorektnost jeho počínání a žádné mimořádné okolnosti v této věci nevyšly najevo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že podle jejího názoru má tento rozsudek ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání je tak přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Podrobnými argumenty zpochybnila skutkový závěr, z nějž odvolací soud vycházel, tedy že jí bylo doručeno písemné odstoupení žalobce od kupní smlouvy, a vytkla v tomto směru odvolacímu soudu i soudu prvního stupně řadu pochybení při hodnocení důkazů. Kromě toho vyslovila nesouhlas s názorem, že žalobce tím, že odstoupil od kupní smlouvy, nejednal v rozporu s dobrými mravy, a poukázala na to, že žalobci bylo již v době odstoupení známo, že kupní cena nebyla doplacena jen z důvodu prodlení na straně banky. I v tomto směru tedy odvolací soud pominul konkrétní provedené důkazy. Závěrem žalovaná vyjádřila přesvědčení, že dovolací soud „toto podání přijme, posoudí jej jako dovolání a věc rozhodne“.
Žalobce ve svém písemném vyjádření zpochybnil přípustnost dovolání žalované s tím, že námitky směřují toliko k posouzení skutkového stavu, nikoli k řešení právních otázek, které jediné mohou vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Pro případ, že se dovolací soud bude zabývat věcnou stránkou napadeného rozhodnutí, se žalobce ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Závěrem navrhl, aby bylo dovolání buď jako nepřípustné odmítnuto, nebo jako nedůvodné zamítnuto.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II, bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalované založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění §241a odst. 3 OSŘ, omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ].
Žalovaná svým dovoláním zpochybňuje výlučně skutkové závěry, o které odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) opřel své právní posouzení věci. Netvrdí totiž, že soudy na zjištěný skutkový stav aplikovaly nesprávný právní předpis, případně že správně použitý právní předpis nesprávně vyložily. Podstatou jejích dovolacích námitek je nesouhlas se závěrem, že jí byl doručen písemný projev vůle, jímž žalobce odstoupil od kupní smlouvy z 22. 3. 2004. Obdobně její nesouhlas s názorem, že jednání žalobce není v rozporu s dobrými mravy, není založen na tvrzení, že byl nesprávně aplikován, případně vyložen §3 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž na námitce, že odvolací soud ignoroval důkaz, který žalovaná v tomto směru považuje za závažný. Za situace, kdy je přípustnost dovolání zvažována podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jsou však tyto dovolací námitky bezcenné, jelikož představují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 OSŘ, který, jak už bylo uvedeno, přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení založit nemůže. S ohledem na to je zřejmé, že dovolání žalované není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Proto Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ má žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 22. listopadu 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu