ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1464.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1464/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce K. Ch., o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 821/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2005, č. j. 10 Co 873/2004-60, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. března 2005, č. j. 10 Co 873/2004-60, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. září 2004, č. j. 42 Nc 821/2001-51, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2004, č. j. 42 Nc 821/2001-42, a rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech řízení odvolacího.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se proto po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovoláním napadený výrok, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. listopadu 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu