ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1554.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1554/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václavy Dudy ve věci žalobce M. K., proti žalované H. S., o zaplacení částky 271.456,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 149/2004-116, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. června 2005, č.j. 20 Co 125/2005-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. června 2005, č.j. 20 Co 125/2005-142, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. října 2004, č.j. 6 C 149/2004-116, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 271.456,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatnila v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. s tím, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolacímu soudu navrhla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a řízení zastavit.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl sice vydán po 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 59/2005 Sb., avšak stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Proto rovněž v dovolacím řízení bylo postupováno podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 2. a 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl žalované doručován do vlastních rukou (§45b odst. 1 a §158 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.) na adresu jejího bytu. Jelikož žalovaná jako adresátka písemnosti nebyla dne 15. 7. 2005 doručujícím orgánem na adrese svého bytu zastižena, byla jí zásilka téhož dne uložena u doručujícího orgánu (držitele poštovní licence - České pošty, s. p.) a žalované byla současně zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla, s poučením o následcích, které nastanou, jestliže tak neučiní (§50c o. s. ř.). Ode dne uložení počala žalované plynout ve smyslu §50c odst. 4 o. s. ř. lhůta deseti dnů k vyzvednutí písemnosti, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl a písemnost si v uvedené lhůtě nevyzvedl. V dané věci poslední den lhůty připadl na pondělí 25. 7. 2005 a tohoto dne tak byl rozsudek odvolacího soudu žalované doručen náhradním způsobem. Okolnost, že si žalovaná osobně písemnost vyzvedla dne 1. 8. 2005, přitom nemůže mít vliv na to, že již dne 25. 7. 2005 nastala fikce účinného doručení (kterou žalovaná ani následně nezpochybnila), s nímž je spojován počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Poslední den dovolací lhůty tudíž připadl na pondělí 26. 9. 2005 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání žalovanou odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (České poště, s. p.), až dne 1. 10. 2005, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než pozdě podané dovolání odmítnout (§243b odst. 5 věta první a §218a o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v průběhu dovolacího řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. prosince 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu