ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.457.2005.1
sp. zn. 33 Odo 457/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně P. p., a. s. proti žalované M. P., o zaplacení úroků z prodlení z částky 2.398,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 33/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2004, č. j. 39 Co 43/2004-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 455,- Kč k rukám JUDr. P.S., advokáta se sídlem P. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 7. května 2003, č. j. 8 C 33/2003-13, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.398,- Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne 25. 8. 2001 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 5.325,- Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.691,- Kč splatných vždy do patnáctého dne kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2003 do zaplacení, přičemž neuhrazením jedné splátky se stává splatným celý dluh.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2004, č. j. 39 Co 43/2004-46, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 2.398,- Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, ve výrocích o příslušenství pohledávky a o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 2.398,- Kč ve výši 8,5 % ročně od 25. 8. 2001 do zaplacení a náklady řízení ve výši 5.325,- Kč, vše v měsíčních splátkách po 500,- Kč splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci počínaje měsícem srpnem 2004 do zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
Výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o příslušenství pohledávky a o nákladech řízení, napadla žalovaná podáním ze dne 13. 7. 2004, které je - posuzováno podle obsahu - dovoláním a které doplnila dne 16. 3. 2005 prostřednictvím soudem ustanovené advokátky. Odvolacímu soudu vytkla, že při rozhodování nedostatečně zohlednil její finanční situaci, již podrobně popsala, a vznesla námitku podjatosti soudců senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodl.
Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a s odkazem na §237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřila názor, že dovolání není přípustné.
S ohledem na den vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. (srovnej článek II, bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. však není podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a dále ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadla v prvé řadě výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.398,- Kč za dobu od 25. 8. 2001 do zaplacení. Jelikož žalovaná jistinu ve výši 2.398,- Kč dne 11. 7. 2003 žalobkyni zaplatila, o čemž nebylo mezi účastnicemi sporu (srovnej obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 26. 5. 2004), jsou předmětem řízení úroky z prodlení za časově ohraničené období od 25. 8. 2001 do 11. 7. 2003. Po kapitalizaci tímto soudním rozhodnutím přiznaných úroků z prodlení (tj. jejich vyjádření v penězích) je zřejmé, že dovoláním dotčeným výrokem napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu je proto vzhledem k §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani pokud jím žalovaná napadla výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, a stává se proto formálně jeho součástí (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Pokud žalovaná ve svém podání ze dne 13. 7. 2004 směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu namítla podjatost soudců senátu odvolacího soudu (uplatnila zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), nemohl se dovolací soud touto námitkou zabývat; ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. totiž může rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat i z hlediska této zmatečnostní vady, jen je-li dovolání přípustné a byl-li v něm současně uplatněn způsobilý dovolací důvod. K takovéto situaci ovšem v posuzovaném případě nedošlo.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 380,- Kč (§2 odst. 1, §15 ve spojení s §14 odst. 3, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 30. června 2005
JUDr. Blanka Moudrá , v. r.
předsedkyně senátu