ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.614.2004.1
sp. zn. 33 Odo 614/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně N. P. T. H., proti žalovaným 1) D. B. a 2) D. B., o vyklizení bytu a o zaplacení 264.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 120/2002, o dovolání žalobkyně a I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2004, č. j. 19 Co 104/2004-55, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 29. 5. 2002 se původní žalobkyně I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit byt č. 9 ve třetím nadzemním podlaží domu čp. 765/11 ve Z. v P. 4. Uváděla, že žalovaní tento byt, jehož byla v době podání žaloby vlastníkem, užívají bez právního důvodu. Vedle toho požadovala, aby jí žalovaní zaplatili částku 264.000,- Kč s příslušenstvím, o kterou se na její úkor bezdůvodně obohatili užíváním předmětného bytu bez právního důvodu.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. 8. 2003, č. j. 20 C 120/2002-31, k návrhu žalobkyně I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci (motivovaným převodem vlastnického práva k domu čp. 765/11), podle §107a o. s. ř. připustil, aby do řízení o vyklizení bytu a o zaplacení 264.000,- Kč s příslušenstvím namísto zmíněné původní žalobkyně vstoupila N. P. T. H.; toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 11. 2003.
Podáním ze dne 4. 12. 2003 I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, změnila žalobu o zaplacení 264.000,- Kč tak, že požadovala (na základě stejného skutkového základu) zaplacení dalších 88.660,- Kč s příslušenstvím a navrhla, aby soud tuto změnu žaloby připustil. Podáním ze dne 29. 12. 2003 dále navrhla, aby soud připustil, aby z řízení o zaplacení 264.000,- Kč s příslušenstvím vystoupila a na její místo aby vstoupila A. a. s. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 2. 2004, č. j. 20 C 120/2002-48, oba tyto návrhy zamítl. Uzavřel, že podle pravomocného usnesení soudu vstoupila do řízení v celém rozsahu původní žaloby (tedy jak ohledně požadavku na vyklizení bytu, tak i ohledně požadavku na vydání bezdůvodného obohacení) na místo původní žalobkyně I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, nynější žalobkyně N. P. T. H. Účastenství původní žalobkyně tak v tomto řízení zaniklo v plném rozsahu a protože I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, již není účastníkem řízení, není ani oprávněna disponovat žalobou a navrhovat další záměnu účastníků řízení.
K odvolání žalobkyně a akciové společnosti I. Ú. n. L. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2004, č. j. 19 Co 104/2004-55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil sice námitce odvolatelů, že postup podle §107a o. s. ř. byl navrhován jen ve vztahu k žalobnímu požadavku na vyklizení bytu a že soud prvního stupně tudíž pochybil, když usnesením ze dne 4. 2. 2004 připustil, aby z řízení o vydání bezdůvodného obohacení vystoupila původní žalobkyně (tj. I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci) a na její místo vstoupila nynější žalobkyně (N. P. T. H.). Vzhledem k tomu, že toto usnesení vydal soud prvního stupně v rámci své pravomoci (nejedná se tudíž o paakt, jak se odvolatelé mylně domnívají) a protože již nabylo právní moci, jsou jím vázáni jak účastníci řízení, tak i soud. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud uzavřel, že I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, přestala být dnem 7. 8. 2003 účastnicí řízení a od tohoto data nemůže disponovat ani předmětem sporu, ani okruhem účastníků řízení, což ve svém důsledku znamená, že nemůže podat ani návrh na změnu žaloby, ani návrh na rozhodnutí o procesním nástupnictví, které jsou vyhrazeny výlučně žalobci (v posuzovaném případě nynější žalobkyni N. P. T. H.).
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o procesním nástupnictví podaly žalobkyně a I. dovolání. V prvé řadě se domnívají, že odvolací soud se dopustil procesního pochybení, neboť „zastával-li názor o nedostatku legitimace I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, neměl potvrzovat rozhodnutí soudu prvního stupně, ale měl odvolání odmítnout“. Především však brojí proti „samotnému posouzení otázky procesního nástupnictví“. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvoláním napadené usnesení bylo soudem vydáno v rámci jeho pravomoci a musí být účastníky řízení i soudem respektováno. Připomínají, že nezbytnou podmínkou pro rozhodnutí soudu podle §107a o. s. ř. je návrh žalobce. I. Ú. n. L., a. s. v likvidaci, jako tehdy jediná žalobkyně postup podle §107a o. s. ř. ve vztahu žalobě o zaplacení 264.000,- Kč s příslušenstvím nikdy nenavrhla a soud tudíž neměl pravomoc k vydání rozhodnutí o záměně účastníků. Jestliže přesto takové rozhodnutí vydal, zasáhl hrubým způsobem jak do oblasti dispoziční zásady v soudním řízení, tak do hmotného práva nositele pohledávky na zaplacení částky 264.000,- Kč, jímž je nadále obchodní společnost I. (v těchto souvislostech pak dovolatelky uvažují dopady procesního pochybení soudu do oblasti hmotněprávních nároků zainteresovaných subjektů). Takovým rozhodnutím proto nemůže být soud vázán, neboť jde o paakt. Dovolatelky proto navrhly, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo proto v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále znovu jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovanými subjekty řádně zastoupenými advokátem a že je dovolání v dané věci v souladu s ustanovením §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o. s. ř.).
Podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§107a odst. 2 o. s. ř.).
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (v důsledku universální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení, tak jak byl vymezen podle §90 o. s. ř. K procesnímu nástupnictví může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (jeho právního předchůdce), a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků připustí. K návrhu na procesní postup uvedený v §107a o. s. ř. je legitimován výlučně žalobce. Právní úprava obsažená v ustanovení §107a o. s. ř. navazuje na ustanovení §90 o. s. ř. Rovněž z něhož vyplývá, že je to žalobce, který určuje okruh účastníků tzv. sporného řízení tím, že podal u soudu žalobu a vyjádřil v ní vůli vystupovat jako žalující strana ve sporu, a tím, koho v žalobě označil za žalovaného. Je proto logické, že toliko žalobce může s okruhem účastníků řízení – s výjimkou případu, kdy účastník řízení ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení a kdy soud postupuje podle ustanovení §107 o. s. ř. - v průběhu řízení disponovat.
Podala-li v posuzované věci návrh podle §107a o. s. ř., o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu, obchodní společnost I., shora uvedený předpoklad splněn nebyl, neboť tato společnost účastníkem řízení v postavení žalobkyně v době tohoto návrhu nebyla. K jejímu návrhu, který učinila v postavení účastnice řízení (původní žalobkyně), totiž bylo soudem pravomocně rozhodnuto o tom, že na její místo v řízení, a to v celém rozsahu původní žaloby, vstupuje současná žalobkyně (druhá dovolatelka) N. P. T. H. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že byť bylo toto rozhodnutí nesprávné, neboť obchodní společnost I. ve skutečnosti navrhla postup podle ustanovení §107a o. s. ř. jen ohledně jednoho ze dvou v žalobě uplatněných nároků, nelze na něm v této fázi řízení již nic změnit. Obchodní společnost I. se měla proti tomuto nesprávnému soudnímu rozhodnutí bránit prostřednictvím řádného či mimořádného opravného prostředku. Občanský soudní řád neumožňuje soudu zvrátit zmiňované – byť nesprávné – pravomocné rozhodnutí v rámci rozhodování o dalším návrhu na postup podle §107a za situace, kdy již ten, kdo takový postup navrhuje (obchodní společnost I.) není účastníkem řízení. Opodstatněná není ani dovolací námitka, že rozhodl-li soud bez návrhu o procesním nástupnictví, rozhodoval nad rámec své pravomoci a jeho rozhodnutí je tudíž tzv. paaktem, jímž nejsou účastníci řízení ani soud vázáni. Soud o návrhu obchodní společnosti I. na postup podle §107a o. s. ř. v řízení o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení rozhodoval nepochybně v rámci své pravomoci, neboť šlo o řešení otázky spadající do jeho kompetence (srov. §7 o. s. ř.). Absence návrhu, jenž je pro rozhodování soudu o postupu podle §107a o. s. ř. obligatorní podmínkou, představuje nedostatek podmínky řízení, bez níž by soud neměl řízení ve věci konat ani o věci rozhodnout. Je-li přesto rozhodnutí vydáno, náleží účastníku právo domáhat se jeho nápravy prostřednictvím opravných prostředků. Jestliže však postižený účastník řízení svého práva nevyužije a (nesprávné) rozhodnutí nabude právní moci, je v důsledku právní moci nezměnitelné a závazné a nic na tom nemění skutečnost, že při jeho vydání soud pochybil. Soud je povinen v dalším průběhu řízení k němu přihlížet; je jím vázán. K úvahám dovolatelek o možných dopadech zmiňovaného procesního pochybení soudu do sféry hmotněprávních nároků zainteresovaných subjektů nelze než připomenout, že institut procesního nástupnictví při singulární sukcesi je institutem občanského práva procesního. Je-li soudem vydáno usnesení o tom, kdo dále bude v řízení vystupovat namísto původního žalobce, neznamená to, že nově vystupující subjekt musí být nutně nositelem hmotněprávního nároku (pohledávky), o něž v řízení jde; původnímu žalobci nic nebrání uplatnit svou pohledávku soudně.
Souhlasit nelze ani s dovolací námitkou, že odvolací soud měl odvolání obchodní společnosti I. podle ustanovení §218 písm. b/ o. s. ř. odmítnout „zastával-li názor o nedostatku její legitimace“. Odvolací soud však nepochybil, jestliže potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o podání, kterým obchodní společnost I. navrhla, aby společnost A. jako nabyvatelka pohledávky na zaplacení částky 264.000,- Kč vstoupila do řízení o zaplacení této částky na její místo. Podáním návrhu na postup podle §107a o. s. ř. se obchodní společnost I. stala účastníkem řízení o tomto návrhu a náleželo jí tudíž i právo odvolat se proti tomuto rozhodnutí, jímž bylo soudem prvního stupně o tomto návrhu rozhodnuto. Nebylo tudíž namístě její odvolání pro nedostatek procesní legitimace k jeho podání odmítat.
Lze uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska v dovolání uplatněných důvodů správné. Protože dovolací soud neshledal, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/, §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je povinen přihlédnout i tehdy, nejsou-li v dovolání namítány, dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelky nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. srpna 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu