ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.705.2004.1
sp. zn. 33 Odo 705/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. M., proti žalovanému K. P., o zaplacení 248.252,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení částky 251.742,- Kč oproti vrácení vozidla, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 340/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2004, č. j. 57 Co 277/2003-95, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. L. P., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení nedoplatku kupní ceny automobilu v částce 248.252,-Kč s příslušenstvím. Uváděl, že kupní smlouvou ze dne 24. 8. 1998 prodal žalovanému osobní automobil typu MITSUBISHI PAJERO 2500 TD za dohodnutou kupní cenu 500.000,-Kč, která měla být hrazena ve dvou splátkách. První splátku ve výši 251.742,- Kč žalovaný zaplatil při podpisu kupní smlouvy, druhou ve výši žalované částky se zavázal zaplatit do 31. 12. 1999 na podkladě faktury vystavené žalobcem. Přestože byla tato částka řádně vyfakturována s termínem splatnosti 31. 12. 1999, žalovaný ji neuhradil. Vzájemnou žalobou se žalovaný po žalobci domáhal vrácení již zaplacené části kupní ceny ve výši 251.742,- Kč oproti vydání osobního automobilu typu MITSUBISHI PAJERO 2500 TD. Namítal, že kupní smlouva uzavřená 24. 8. 1998 je neplatná, neboť podle ní koupil automobil, na kterém bylo neoprávněně manipulováno s identifikačním kódem.
Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, nejprve rozsudkem ze dne 30. října 2001, č. j. 7 C 340/2000-37, žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 248.252,- Kč s 10% úrokem od 1. 1. 2000 zamítl, žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku 251.742,- Kč oproti vydání osobního automobilu typu MITSUBISHI PAJERO 2500 TD, barvy šedá metalíza, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. března 2002, č. j. 57 Co 77/2002-55, tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 31. 1. 2003, č. j. 7 C 340/2000-69, Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku 248.252,- Kč s 10 % úrokem od 1. 1. 2000 do zaplacení. Žalobu, jíž se žalovaný po žalobci domáhal zaplacení 251.742,- Kč oproti vydání osobního automobilu typu MITSUBISHI PAJERO 2500 TD, barvy šedá metalíza, zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Tento v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. ledna 2004, č. j. 57 Co 277/2003-95, ve výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 24. 8. 1998 kupní smlouvu, jíž žalobce žalovanému prodal osobní automobil typu MITSUBITSHI PAJERO 2500 TD, barvy tmavě šedé metalízy, za kupní cenu 500.000,- Kč, která měla být hrazena ve dvou splátkách; prvá splátka ve výši 251.742,- Kč byla zaplacena při podpisu kupní smlouvy, druhá ve výši 248.258,- Kč měla být zaplacena do 31. 12. 1999, k její úhradě však nedošlo. Podle vyjádření Policie ČR původní znaky na 10. až 17. pozici identifikačního čísla vozidla (VIN) byly odstraněny a nově byly naraženy stávající. Výrobní štítek odpovídá nově naraženému identifikačnímu číslu vozidla a číslu motoru; výrobní číslo se jeví jako nepůvodní. Vozidlo s identifikačními údaji uvedenými v kupní smlouvě uzavřené účastníky dne 24. 8. 1998 nebylo ke dni 8. 9. 1998 evidováno jako odcizené v informačním systému odcizených motorových vozidel v Itálii, v informačním systému registrovaných vozidel Itálie je dosud evidováno vozidlo s uvedeným VIN, ale s jiným číslem motoru a jinou SPZ. Ohledně osobního automobilu nejsou prováděna žádná konkrétní opatření ze strany Policie ČR. Dne 8. 10. 2001 žalovaný písemně od kupní smlouvy odstoupil. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud (shodně jako před ním soud prvního stupně) uzavřel, že žalovaný v řízení neprokázal, že kupní smlouva ze dne 24. 8. 1998 je neplatným právním úkonem proto, že jejím předmětem bylo odcizené vozidlo, jehož nebyl žalobce vlastníkem. Žalobce byl v době uzavření kupní smlouvy vlastníkem předmětného osobního automobilu a měl Policií ČR potvrzeno, že ohledně vozidla nejsou prováděna žádná šetření. Kupní smlouva byla uzavřena svobodně a vážně, je určitá i srozumitelná. Je z ní zřejmé, kdo ji uzavřel a co bylo jejím předmětem (předmět kupní smlouvy je identifikován všemi zřejmými dostupnými identifikačními znaky), je v ní určena kupní cena i její splatnost. Právní úkon uzavření kupní smlouvy byl učiněn osobami způsobilými k právním úkonům a nebylo ani prokázáno, že by kupní smlouvou byl porušen nebo obcházen zákon, či že by byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Předmět kupní smlouvy trpí právní vadou spočívající v tom, že neobsahuje původní VIN, ani číslo motoru. Tuto vadu však kupující (žalovaný) prodávajícímu (žalobci) nevytkl nejpozději do 6 měsíců od uzavření kupní smlouvy a jeho právo z odpovědnosti za vady zaniklo. Odstoupení od kupní smlouvy učiněné žalovaným až písemným podáním ze dne 8. 10. 2001, tedy po uplynutí prekluzívní lhůty, nemohlo vyvolat účinky řádného odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení §48 občanského zákoníku. Protože žalovaný dluží část kupní smlouvy, byla žaloba o její zaplacení shledána po právu, zatímco protižaloba byla jako neopodstatněná zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. S odkazem na §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. výslovně namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalovaný shledává v tom, že „soud nepřipustil důkaz znaleckým posudkem znalce Ing. P. S., který odpovídá na celou řadu otázek o legálnosti původu sporného vozu, zejména podává význam pojmu VIN“. Uvádí, že je zásadně právně významné, „zda mezinárodně uznávaný kód VIN Česká republika uznává, zda problematika tohoto kódu a jeho vázaností je řešena platným právním řádem, jak byla řešena platným právním řádem v době uzavření smlouvy a pokud v tomto směru byla přijata nějaká mezinárodní smlouva, zda Česká republika je touto smlouvou vázána a pokud ano, jak národní právo na tuto skutečnost reagovalo“ a má zato, že „Nejvyšší soud bude muset závazně odpovědět, zda kupující má nést následky nedůsledné práce Policie ČR, která převzala sporné vozidlo k odborné expertize, o výsledku této expertizy majitele vozidla neinformuje a obecný soud na tyto skutečnosti ve svém rozhodnutí vůbec nereaguje“. Je přesvědčen, že „dobrým mravům se příčí, pokud neplatí presumpce ochrany spotřebitele. V daném případě stát svou nedůsledností způsobil žalovanému škodu a stát nesmí svou činností působit škodu svým občanům“. Dále v dovolání uvádí, že předmětný automobil „byl vyšetřován policií, výsledky byly uloženy do spisu mezinárodního šetření pod názvem ITAL, avšak žalovanému bylo ústně sděleno, že takový spis již neexistuje a byl předčasně skartován. Nelze se tudíž dopátrat výsledků šetření na území České republiky“. Z takto vymezených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil některému z těchto soudů k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto, neboť jím napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze mít za zásadně významné po právní stránce. Vytýká absenci dovolacích důvodů a poukazuje na skutečnost, že odvolací soud se všemi odvolacími námitkami žalovaného v potřebném rozsahu zabýval a vypořádal.
Podle článku II. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo proto v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že není opodstatněné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Na rozdíl od zmatečnostních vad žalovaný v dovolání namítl, že řízení je zatíženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem č. 3138 znalce Ing. P. S., který „odpovídá na celou řadu otázek o legálnosti původu sporného vozu, zejména podává význam pojmu VIN“. Tato výtka dovolatele je neopodstatněná. Jak konstatoval ve svém rozhodnutí již odvolací soud, je odvolání ve sporném řízení vybudováno na systému neúplné apelace. V systému neúplné apelace založené novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. nemohou účastníci řízení v odvolacím řízení podle §205a odst. 1 o. s. ř. uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Důkazy, které odvolatel navrhl v odvolání jsou „nové“ tehdy, jestliže nebyly navrženy žádným z účastníků v průběhu řízení před soudem prvního stupně a ani nebyly provedeny soudem prvního stupně podle §120 odst. 3 věty první o. s. ř. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný, jemuž se ze strany soudu prvního stupně před rozhodnutím ve věci samé dostalo poučení, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem prvního stupně mohou být v odvolacím řízení účinně uplatněny jen výjimečně, za podmínek stanovených v §205a odst. 1 o. s. ř., se o znaleckém posudku vypracovaném Ing. S. dne 30. 6. 2003 zmiňuje poprvé ve svém podání ze dne 8. 9. 2003 (v replice na vyjádření žalobce k odvolání žalovaného proti v pořadí druhému rozsudku soudu prvního stupně) a provedení důkazu tímto znaleckým posudkem navrhl poprvé až při jednání odvolacího soudu dne 29. 1. 2004. Zmíněným znaleckým posudkem navíc mělo být prokazováno, že 17-ti místný identifikační kód předmětného automobilu (tedy VIN - Vehicle Identification Number) nacházející se na rámu vozidla (a uvedený v jeho technickém průkazu) je znehodnocen vybroušením a změněn přeražením některých identifikačních znaků. Z tohoto skutkového zjištění však odvolací soud, stejně jako před ním soud prvního stupně - aniž provedly důkaz zmíněným znaleckým posudkem - vycházely, neboť vyplynulo již z ostatních jimi provedených důkazů (zejména z vyjádření Policie ČR ze dne 29. 12. 1998 a z osvědčení vystaveného dne 1. 12. 2000 C. spol. s r.o.). Dovolatel pak rovněž zcela pomíjí, že na podkladě shora uvedeného skutkového zjištění dospěl odvolací soud ke zcela konkrétnímu skutkovému závěru ohledně právních vad převáděného automobilu, na němž založil své rozhodnutí. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tak není naplněn.
Podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Odvolací soud posoudil kupní smlouvu ze dne 24. 8. 1998 jako platný právní úkon ve smyslu ustanovení §37 a násl. občanského zákoníku. Dovodil, že byla uzavřena svobodně a vážně osobami, které jsou způsobilé k právním úkonům, a že je určitá a srozumitelná, neboť z ní je zcela zřejmé, kdo ji uzavřel, co bylo jejím předmětem. Dospěl rovněž k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by tato smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem (žádný konkrétní nebyl ani tvrzen), nebo že by zákon obcházela či se příčila dobrým mravům. Žádnou z námitek uplatněných žalovaným v dovolání nejsou tyto závěry odvolacího soudu zpochybněny. Žalovaný v dovolání nastoluje otázky, „zda mezinárodně uznávaný kód VIN Česká republika uznává, zda problematika tohoto kódu a jeho vázaností je řešena platným právním řádem, jak byla řešena platným právním řádem v době uzavření smlouvy a pokud v tomto směru byla přijata nějaká mezinárodní smlouva, zda Česká republika je touto smlouvou vázána a pokud ano, jak národní právo na tuto skutečnost reagovalo“ a polemizuje o právech spotřebitele. Uvedené otázky však nebyly v projednávané věci pro rozsudek odvolacího soudu určující, resp. odvolací soud tyto (hypotetické) otázky ve svém rozhodnutí vůbec neřešil. Založil své rozhodnutí na tom, že skutečnost, že převáděný automobil neobsahuje původní VIN způsobuje jeho právní vadu (nedostatek, který brání tomu, aby nabyvatel získal k předmětu plnění práva v takovém rozsahu a takového obsahu, které vyplývají ze smlouvy), která však nebyla žalovaným žalobci včas vytčena, takže jeho právo z odpovědnosti za vady zaniklo (tento závěr nebyl v dovolání vůbec zpochybněn). Jestliže otázky nabízené k dovolacímu přezkumu nebyly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, nemůže být – logicky vzato – správnost jejich řešení ani podrobena přezkumu v dovolacím řízení. Stejně tak nelze přisvědčit dovolateli že „Nejvyšší soud bude muset závazně odpovědět, zda kupující má nést následky nedůsledné práce Policie ČR, která převzala sporné vozidlo k odborné expertize, o výsledku této expertizy majitele vozidla neinformuje a obecný soud na tyto skutečnosti ve svém rozhodnutí vůbec nereaguje“. V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně (srov. §2 o. s. ř.). Občanským soudním řádem proklamovaná prevence směřující k ochraně oprávněných zájmů fyzických a právnických osob obsahově nezdůrazňuje nic jiného, než zákonný postup soudu v řízení a rozhodnutí v souladu se zákonem jako záruku ochrany práv účastníků řízení. Řízení před soudem a tudíž ani dovolací řízení (s výjimkou správního soudnictví) však nemůže sloužit k posuzování a hodnocení kvality činnosti jiných státních orgánů a k nápravě případných pochybení ve věcech náležejících do jejich pravomoci. Navíc neobstojí námitka dovolatele, že soudy výsledky expertíz, které byly ohledně převáděného osobního automobilu prováděny, zcela pominuly. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění (které učinily mimo jiné i z údajů uvedených ve zprávách Policie ČR), že vlastníkem předmětného osobního automobilu byl v době, kdy účastníci uzavírali kupní smlouvu, žalobce a že žalovaný v řízení neprokázal, že předmětem této kupní smlouvy uzavřené 24. 8. 1998 bylo odcizené vozidlo. Tyto skutkové závěry nebyly žalovaným právně významnými námitkami v dovolání zpochybněny.
Lze uzavřít, že ani správnost právních závěrů odvolacího soudu dovolatel žádným relevantním argumentem právní povahy nezpochybnil, a tak ani z hlediska ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., na které v dovolání výslovně odkazuje, nelze jeho dovolání přiznat důvodnost. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než toto dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 19.500,- Kč (§2 odst. 1, §3, §10 odst. 3, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 20. října 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu