ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.838.2005.1
sp. zn. 33 Odo 838/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. N., proti žalovanému JUDr. P. P., jako správci konkursní podstaty úpadce M. S., podnikatele, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 104/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. ledna 2005, č. j. 21 Co 11/2004-198, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. února 2003, č. j. 7 C 104/2002-83, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o prodeji jedné ideální čtvrtiny nemovitostí zapsaných na LV č. 8957 v katastrálním území H. K. za stejných podmínek, za jakých žalovaný uzavřel dne 1.2.1999 kupní smlouvu s J. S., tj. za kupní cenu 1.625.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j. 21 Co 11/2004-198, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně a uzavřel, že z porušení zákonného předkupního práva v případě prodeje spoluvlastnického podílu žalobci vzniklo oprávnění buď se dovolat relativní neplatnosti takového právního úkonu (§140 a §40a občanského zákoníku) nebo se domáhat po nabyvateli podílu, aby mu jej za stejných podmínek nabídl k odkoupení (§603 odst. 3 občanského zákoníku). Žalobce si zvolil prvou možnost a dosáhl po soudním řízení stavu, jaký zde byl před porušením předkupního práva (§40a občanského zákoníku), neboť kupní smlouva o prodeji spoluvlastnického podílu sporných nemovitostí ze dne 1.2.1999 byla v části, která se týkala prodeje ideální ¼ nemovitostí, shledána neplatnou; proto se už nemůže vůči převodci (žalovanému) domáhat toho, aby mu spoluvlastnický podíl nabídl k prodeji za původních podmínek. K výtkám žalobce týkajícím se procesního postupu soudu prvního stupně odvolací soud poznamenal, že je na soudu prvního stupně, které z navržených důkazů provede. Nemusí přitom provést veškeré navržené důkazy, ale jen ty, které z hlediska hmotného práva považuje podle svého vnitřního přesvědčení za významné pro posouzení sporu. Z tohoto pohledu je závěr o skutkovém stavu věci, který učinil soud prvního stupně, správný a doplňování dokazování by bylo nadbytečné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud neumožnil žalobci plně se účastnit odvolacího řízení. S ohledem na zdravotní stav žalobce a rychlost řízení byl žalobci ustanoven procesní opatrovník, ale v důsledku zlepšení zdravotního stavu žalobce se účast opatrovníka v řízení stala nadbytečnou. Žalobce proto požádal o odročení jednání, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno a bylo mu fakticky znemožněno zúčastnit se jednání. Žalobce proto navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení „se závazným právním stanoviskem ve věci platnosti smluv, uzavřených mezi žalovaným jako správcem konkursní podstaty úpadce M. S. a J. S. a G. r. s. r. o.“.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto. Dovolací důvody považuje za zmatečné a nesrozumitelné. Z obsahu dovolání nevyplývá, v čem spočívá namítaná vada řízení a nesprávné posouzení věci.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobce založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přichází v takovémto dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (k tomu srovnej blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Protože od výše uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výhrady dovolatele akcentující existenci vady řízení (neúčast dovolatele u odvolacího jednání), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právní posouzení věci odvolacím soudem žalobce v dovolání in concreto nezpochybňuje a jediný dovolací důvod, který je způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm c) o. s. ř., tedy nebyl uplatněn.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. srpna 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu