ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.921.2004.1
sp. zn. 33 Odo 921/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. S., proti žalované O. G., o určení doby plnění soudem, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 90/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2003, č. j. 11 Co 559/2003-94, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2003, č. j. 11 Co 559/2003-94, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal žalobu (v konečném znění), aby byla určena doba plnění ze smlouvy o půjčce uzavřené se žalovanou dne 4. 11. 1992. Uváděl, že žalovaná vyzvedla v České spořitelně, a. s. se souhlasem žalobce peněžní prostředky vedené na jeho vkladní knížce ve výši 80.036,80 Kč a zavázala se uvedenou půjčku vrátit žalobci podle svých možností. Doposud neuhradila částku 32.000,- Kč.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. května 2003, č. j. 16 C 90/2000-77, určil splatnost půjčky (v původní výši 83.036,80 Kč, nyní s nesplaceným zůstatkem ve výši 32.000,- Kč) poskytnuté podle smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 11. 1992 na dobu tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a současně rozhodl o nákladech řízení (rozhodl tak poté, co jeho první ve věci vydaný rozsudek ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 16 C 90/2000-48, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2002, č. j. 10 Co 485/2002-62, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce předal žalované svou vkladní knížku, z níž vybrala dne 4. 11. 1992 v České spořitelně, a. s. částku 80.036,80 Kč, kterou si od žalobce půjčila. Účastníci se dohodli, že žalovaná půjčku žalobci vrátí postupně podle svých možností. Žalovaná doposud z půjčené částky nezaplatila 32.000,- Kč. Uvedená zjištění učinil soud prvního stupně nejen z listinných důkazů předložených žalobcem (písemné výzvy, přehledu splátek vedeného žalobcem), ale i z výpovědí žalobce a svědka J. P. Dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“) s tím, že nebyla sjednána doba plnění. Protože žalovaná měla plnit po částech podle svých možností, uzavřel, že jsou zde podmínky pro vyhovění žalobě ve smyslu §564 obč. zák.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. prosince 2003, č. j. 11 Co 559/2003-94, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu požadující, aby byla určena splatnost půjčky uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 11. 1992 v původní výši 83.036,80 Kč, nyní s nesplaceným zůstatkem ve výši 32.000,- Kč na dobu tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování důkazů výslechem žalobce a žalované na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat tvrzení, že žalované dne 4. 11. 1992 půjčil peníze, které se mu zavázala vrátit, až bude moci. Za situace, kdy žalovaná po celou dobu řízení popírala půjčení peněž žalobcem a kdy žalobce v průběhu řízení svá tvrzení měnil a uváděl rozporné skutečnosti (žaloba ze dne 28. 2. 2000, doplnění žaloby ze dne 21. 2. 2003 výpovědi žalobce jako účastníka řízení při jednáních dne 25. 10. 2000, 6. 5. 2003 a 26. 11. 2003) a žádný z dalších provedených důkazů neprokazoval, že žalobce žalované peníze půjčil (dotázaná Česká spořitelna, a .s. nemohla doklad o výběru z vkladní knížky žalobce dne 4. 11. 1992 předložit, neboť je skartován), odvolací soud žalobci neuvěřil a jeho výpověď posoudil jako nevěrohodnou. Protože žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku právního vztahu mezi ním a žalovanou z titulu půjčky, neshledal ani podmínky pro určení doby plnění podle §564 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že při svém rozhodování vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování. Především poukázal na nevěrohodnost žalované s přihlédnutím k obsahu její výpovědi, na skutečnost, že odvolací soud vůbec nepřihlédl k důkazům navrhovaným žalobcem (potvrzení České spořitelny o zrušení vkladní knížky) a nevypořádal se ani s výpovědí svědka J. P. Pominutím těchto důkazů odvolací soud došel k jiným skutkovým zjištěním, na základě nichž pak dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k nesprávnému právnímu posouzení věci. Namítl, že odvolací soud pochybil, když se zabýval otázkou existence smlouvy o půjčce místo toho, aby se zaměřil pouze na otázku splatnosti půjčky. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
S ohledem na den vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. (jejich existence nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou, je řízení v posuzované věci zatíženo. Odvolací soud totiž vyšel při právním posouzení věci z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž dokazování v potřebném rozsahu opakoval nebo doplnil.
Podle §213 odst. 2 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může dokazování opakovat nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může v odvolacím řízení doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. Přitom povaha důkazního prostředku a zákonem předepsaný způsob provedení důkazu určuje možnost odvolacího soudu přijmout jiné hodnocení spolehlivosti důkazu než soud prvního stupně. Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědí účastníků nebo svědků bezprostředně před soudem prvního stupně učiněných, nesmí z toho vyvodit jiný závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil (srovnej rozhodnutí publikované pod R 64/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tomu tak proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (např. způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srovnej rozhodnutí publikované pod R 92/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Právní posouzení věci v daném případě záviselo na zjištění, zda závazek mezi účastníky byl sjednán tak, že doba plnění byla ponechána na vůli žalované (dlužníka). Toto zjištění je předpokladem úspěšnosti žaloby věřitele na určení doby plnění soudem podle §564 obč. zák. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, že žalovaná si od žalobce půjčila částku 80.036,80 Kč, kterou dne 4. 11. 1992 vybrala z jeho vkladní knížky v České spořitelně, a. s. a že se podle dohody účastníků zavázala půjčené peníze žalobci vrátit postupně podle svých možností. Tato skutková zjištění čerpal soud prvního stupně, jak uvádí v odůvodnění svého rozsudku, z výpovědí účastníků a svědka J. P. a z listinných důkazů (výběrního lístku České spořitelny, a. s., písemné výzvy žalobce ze dne 12. 9. 1996 adresované žalované, přehledu žalobce o splátkách a deníku žalobce). Výsledek volného hodnocení uvedených důkazů vyústil v jeho závěr, že neuvěřil obraně žalované, že si od žalobce uvedenou částku nepůjčila a tedy se ani nemohla zavázat, že mu ji vrátí podle svých možností; výpověď žalobce pak zhodnotil jako věrohodnou, když její pravdivost byla podporována výpovědí svědka Pelikána a listinnými důkazy. Odvolací soud při jednání dne 26. 11. 2003 zopakoval důkaz výslechy žalobce, žalované a listinnými doklady a aniž zopakoval též důkaz výslechem svědka Pelikána, vyšel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně. Uzavřel, že žalobce žalované půjčku neposkytl, a proto ani mezi nimi nedošlo k dohodě, že žalovaná mu půjčené peníze vrátí podle své vůle. Posoudil totiž odlišně od soudu prvního stupně věrohodnost výpovědí účastníků a dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svých tvrzení. Žalobci lze přisvědčit, že se odvolací soud nikterak nevypořádal s výpovědí svědka P., z jehož výpovědi soud prvního stupně též čerpal skutková zjištění, která se stala podkladem pro výsledné závěry. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nezachoval procesní postup uvedený v §213 odst. 2 o. s. ř. a řízení před odvolacím soudem je proto postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2005
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu