ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.956.2005.1
sp. zn. 33 Odo 956/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců: a) V. V., a b) M. V., proti žalovanému O. V., o vzájemném návrhu žalovaných na zaplacení částky 18.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 C 202/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. září 2004, č. j. 15 Co 503/2004-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 1.875,- Kč k rukám advokáta JUDr. I. D. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. března 2004, č. j. 5 C 202/2000-120, uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému částku 18.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 24. 10. 2000 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se jí žalovaný domáhal zaplacení dalších 38.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 24. 10. 2000 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení vynaložených státem (výroky III. a IV.) a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok V.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 2004, č. j. 15 Co 503/2004-137, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o platební povinnosti žalobců a ve výrocích III., IV. a V. o nákladech řízení potvrdil, odvolání žalobců proti výroku o částečném zamítnutí žaloby odmítl (když dospěl k závěru, že žalobci nejsou k podání odvolání oprávněni) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podali žalobci dovolání, v němž namítli, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhli, aby jej dovolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 OSŘ. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V daném případě napadli žalobci svým dovoláním především výrok, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 18.000,- Kč s příslušenstvím. Tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak dovolání proti tomuto výroku nemůže být v žádném případě přípustné.
Dovolání žalobců dále směřuje proti potvrzujícím výrokům o nákladech řízení před soudem prvního stupně a proti výroku o nákladech řízení odvolacího. Výrok, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněn do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§167 odst. 1 OSŘ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 OSŘ. Přípustnost podle §237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 OSŘ, jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Proto ani v případě těchto výroků nelze dospět k závěru, že je dovolání proti nim přípustné.
Žalobci pak napadli dovoláním i výrok, jímž bylo odmítnuto jejich odvolání proti zamítavému výroku ve věci samé. Otázkou přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podaného někým, kdo k odvolání není oprávněn, se dovolací soud zabýval už v usnesení ze dne 22. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 793/2003, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 25, pod č. C 1930, a dospěl k závěru, že dovolání proti takovémuto usnesení není přípustné. V podrobnostech lze na toto publikované rozhodnutí odkázat.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ jsou žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 bodu 5., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 1.800,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. srpna 2005
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu