ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.104.2005.1
sp. zn. 4 Tz 104/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. K. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. H., proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 3 T 507/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 3 T 507/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Benešově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 3 T 507/2002, byl obviněný M. H. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dále trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Za výše uvedené trestné činy byl obviněný M. H. odsouzen dle §247 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků (za současného zrušení trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 1 T 388/98). Podle §39a odst. 2 písm. c) tr.zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu dalších obviněných a to M. H., J. H., K. K., F. O. a ml. L. S.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 13 Tmo 31/2004 bylo mimo jiné jak odvolání obviněného M. H., tak odvolání státního zástupce v části týkající se jeho osoby, zamítnuto.
Již při hlavním líčení dne 23. 4. 2003 bylo Okresním soudem v Benešově rozhodnuto, že proti obviněnému M. H. bude konáno řízení proti uprchlému, a až do pravomocného skončení věci nedošlo k žádné změně. Došlo k tomu poté, co soud dne 2. 4. 2003 vydal na obviněného M. H. příkaz k zatčení, v němž poukazuje na jeho neúčast u hlavního líčení i na to, že dosud nenastoupil trest odnětí svobody uložený v jiné věci a jeho výkonu se vyhýbá. Teprve zprávou Policie České republiky ze dne 14. 1. 2005 bylo soudu sděleno, že obviněný byl kontrolován policií v R. v SRN a že jako místo svého bydliště uvedl adresu v I. Na základě této zprávy vydal soud dne 31. 1. 2005 zatýkací rozkaz, na jehož základě byl obviněný M. H. zatčen a dne 11. 3. 2005 dodán do výkonu trestu odnětí svobody. Pokynem ze dne 28. 3. 2005 předsedkyně senátu uložila zaslat jmenovanému rozsudky soudů obou stupňů a současně i poučení ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř.
Obviněný M. H. podáním datovaným dne 8. 4. 2005 označeným „Návrh na zahájení nového hl. líčení“ a podaným k poštovní přepravě dne 11. 4. 2005 okresnímu soudu sdělil, že žádá o provedení nového hlavního líčení. Tato žádost byla usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 3 T 507/2002, zamítnuta. V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že nebyly splněny podmínky pro zrušení pravomocného vykonatelného rozsudku ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. V daném případě byly předmětný rozsudek okresního soudu i výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze doručeny obviněnému M. H. do věznice Vinařice dne 31. 3. 2005. Lhůta pro podání návrhu mu tedy běžela od 1. do 8. 4. 2005. Obviněný předmětný návrh adresovaný soudu datoval dnem 8. 4. 2005, na poštu však byl tento podán dne 11. 4. 2005. Jak vyplývá ze zprávy Věznice Vinařice ke konkrétním okolnostem předání předmětné písemnosti obviněným vychovateli, tuto písemnost obviněný vychovateli nepředal osobně, ale vhodil ji do schránky na chodbě, a to každopádně až po 14.30 hod. dne 8. 4. 2005, nepostupoval přitom podle Vnitřního řádu Věznice Vinařice čl. 46 – Doporučená a úřední korespondence. Podle názoru okresního soudu lhůta k podání předmětného návrhu uplynula 8. 4. 2005 a návrh byl učiněn opožděně.
Proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 3 T 507/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §306a odst. 2 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že úvahy Okresního soudu v Benešově v napadeném usnesení by bylo možné označit za správné, kdyby však skutečnosti odpovídaly i výchozí údaje, s nimiž soud pracoval. Z dodejky, která osvědčuje, že obviněnému byly doručeny rozsudky soudů obou stupňů, je patrno, že k doručení sice došlo již dne 31. 3. 2005, ale do věznice v Plzni, kam byl obviněný eskortován hned dne 11. 3. 2005, aby následně 22. 3. 2005 byl k dalšímu výkonu trestu dodán do Věznice ve Vinařicích. Dne 31. 3. 2005 tedy zásilka opravdu došla do věznice v Plzni, ale tam ji obviněný M. H. logicky převzít nemohl. K převzetí došlo až dne 4. 4. 2005 ve Věznici ve Vinařicích. Pokud tedy obviněný svůj návrh podal k poštovní přepravě dne 11.4.2005, stalo se tak včas, tj. ve lhůtě požadované ustanovením §306a odst. 2 tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 3 T 507/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. H. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §306a odst. 2 tr. ř. skončilo–li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.
Toto ustanovení dopadá na případy, kdy celé řízení bylo konáno proti uprchlému a skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Soudu prvního stupně zákon ukládá povinnost doručit odsouzenému rozsudek. Na doručení se uplatní stejná pravidla, jako by byl rozsudek doručován soudem prvního stupně v soudním řízení, tzn. do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. Součástí doručeného rozsudku musí být zvláštní poučení o možnosti konat znovu hlavní líčení poté, co dojde ke zrušení pravomocného rozsudku. Odsouzený musí takový postup navrhnout, z úřední povinnosti soud pravomocný rozsudek neruší. Soud prvního stupně rozhodne o návrhu odsouzeného usnesením, proti němuž není stížnost přípustná. Podá-li odsouzený návrh v osmidenní lhůtě od doručení rozsudku, je rozhodnutí soudu o zrušení rozsudku (včetně příp. rozhodnutí odvolacího soudu) obligatorní.
Jak vyplývá z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 T 507/2002, rozsudky Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 3 T 507/2002 a Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 13 Tmo 31/2004, byly doručeny do Věznice Plzeň dne 31. 3. 2005. Obviněný M. H. však byl dne 22. 3. 2005 z Věznice Plzeň dodán k dalšímu výkonu trestu do Věznice Vinařice, tato skutečnost je patrná z hlášenky změn založené na č. l. 2464 spisu. Z uvedeného vyplývá, že dne 31. 3. 2005 výše uvedené rozsudky nemohly být obviněnému M. H. doručeny. Z dodejky založené na č. l. 2463 však dále vyplývá, že obviněný M. H. převzal předmětné rozsudky dne 4. 4. 2005 ve Věznici Vinařice (tzn. v týž den, kdy podle podacího razítka tato věznice zásilku obdržela), lhůta pro podání návrhu mu tedy běžela od 5. 4. do 12. 4. 2005. Pokud tedy obviněný svůj návrh podal k poštovní přepravě dne 11. 4. 2005, návrh byl učiněn ve lhůtě a podmínka podle ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. tak byla splněna. Okresní soud v Benešově tedy pochybil, pokud žádost obviněného usnesením ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 3 T 507/2002, zamítl.
Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 3 T 507/2002, byl porušen zákon v ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném směru, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Benešově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. H., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.