ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.115.2005.1
sp. zn. 4 Tz 115/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. srpna 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. T., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 T 76/2002, a podle §268 odst. 2 , §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 T 76/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. T.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 T 76/2002, byl obviněný Z. T. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil společně s obviněným V. Ž., tím, že v přesně nezjištěné době od 5. 10. 2002 17.00 hod. do 6. 10. 2002 9.30 hod. v P., ul. B. se zmocnil vozidla zn. Škoda 100 L červené barvy ke škodě J. P., a toto užíval k jízdám po P. do doby, než byl s tímto vozidlem zajištěn Policií ČR dne 6. 10. 2002 v 15.55 hod., přičemž vozidlo nastartoval a užíval pomocí nože v zapalování. Za to mu byl v sazbě §249 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Poškozený J. P., bytem P., B., byl podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 12. 2002.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. T. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch tohoto obviněného v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 4, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin byla překročena maximální možná výměra pro tento druh trestu, která je stanovena v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Samosoudkyně přitom měla v době rozhodování o trestu k dispozici opis rejstříku trestů obviněného, ze kterého bylo patrno, že obviněný byl odsouzen rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 15. 12. 2000, sp. zn. 50 T 129/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 T 18/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a dále soudní spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 76/2002, obsahuje úřední záznam, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 1 T 67/2002, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, nabylo právní moci dne 2. 10. 2002. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 si předmětné spisy nevyžádala k ověření, zda tresty obecně prospěšných prací byly vykonány. Vzhledem k tomu, že trest obecně prospěšných prací lze uložit pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, byl uložením nového trestu vzhledem k předchozím nevykonaným trestům stejného druhu porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Takto uložený trest je tak podle stěžovatele ve zřejmém nepoměru s účelem trestu ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného Z. T. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 vydala ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 76/2002, dne 23. 10. 2002 trestní příkaz, kterým byl obviněnému Z. T. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již rozsudkem téhož soudu ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 1 T 67/2002, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2002, byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Existenci tohoto předchozího odsouzení mohl tento soud zjistit již z lustrace vyznačené v návrhu na potrestání obviněného Z. T. ze dne 17. 10. 2002, a dále také z úředního záznamu na č. l. 42, kde je uveden údaj o právní moci trestního příkazu sp. zn. 1 T 67/2002. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 však dále nezjišťovala, jaký druh trestu byl obviněnému tímto rozhodnutím uložen, a jestli obviněný tento trest již alespoň zčásti vykonal. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 dále měla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen na č. l. 35, že obviněnému byly uloženy tresty obecně prospěšných prací trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 12. 2000, sp. zn. 50 T 129/2000, a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 T 18/2001, celkem ve výměře 200 hodin. Uvedené údaje měly v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. vést samosoudkyni k prověření, zda a v jakém rozsahu byly předchozí tresty obecně prospěšných prací vykonány, neboť jen tak mohla v případě, že hodlala uložit opět trest obecně prospěšných prací, dostát zákonné povinnosti, jež jí vyplývá z ustanovení §36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudkyně takto postupovala, zjistila by, že z předchozích trestů obecně prospěšných prací, který byly obviněnému uloženy výše citovanými rozhodnutími, nemá obviněný dosud nic vykonáno. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla by tak obviněnému uložit uvedený druh trestu ve výměře 200 hodin, neboť tak překročila zákonem stanovenou hranici o 200 hodin.
Je třeba konstatovat, že procesní postup samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 vedl i k porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 T 76/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák, §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. T. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na takto zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 doplní dokazování přečtením spisu tohoto soudu sp. zn. 1 T 67/2002, spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 3 T 18/2001, a spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 50 T 129/2000, novým opisem rejstříku trestů obviněného a aktualizovanou zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, zda a případně v jakém rozsahu vykonal obviněný předchozí uložené tresty obecně prospěšných prací. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám o uložení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměry. Obvodní soud pro Prahu 4 však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á