ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.149.2005.1
sp. zn. 4 Tz 149/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 2. listopadu 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného J. U., proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004, byl obviněný J. U. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257b odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 3. 2004, za což byl podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Tímtéž trestním příkazem bylo rozhodnuto i o vině a trestu dalších obviněných J. B. a O. Ď. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněným J. U. a O. Ď. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti B. k.., se sídlem B., R., částku 9.855,- Kč a obviněnému J. B. byla uložena povinnost zaplatit poškozené Č. d.., se sídlem B., K., částku 1.500,- Kč.
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 89 T 153/2003, byl obviněný J. U. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257b odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 7. 2003, za což byl podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. U. doručen dne 13. 11. 2003 a právní moci nabyl dne 22. 11. 2003. Podle §229 odst. 1 tr. ř. se poškozená obchodní společnost eW.., se sídlem P., M., pobočka B., R., se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. U. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným trestním příkazem porušen v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §45a odst. 1 a §36 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Městský soud v Brně se neřídil ustanoveními §2 odst. 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť v případě napadeného trestního příkazu překročil hranici 400 hodin stanovenou pro trest obecně prospěšných prací o 100 hodin. Z lustrace na č. l. 52 trestního spisu je zřejmé, že samosoudce byl informován o dalším trestním řízení obviněného J. U. vedeném u téhož soudu pod sp. zn. sp. zn. 89 T 153/2003. Přesto si spis téhož soudu sp. zn. 89 T 153/2003 nepřipojil a dne 3. 5. 2004 vydal napadený trestní příkaz, čímž zapříčinil překročení horní výměry stanovené pro trest obecně prospěšných prací.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. U. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se při projednávání stížnosti pro porušení zákona především zabýval otázkou, zda je podaná stížnost pro porušení zákona podaná ve věci obviněného J. U. přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
Podle §63 odst. 1 tr. ř. nestanoví-li zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
Podle §63 odst. 2 tr. ř. je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl (§55 odst. 1 písm. c)).
V ustanovení §314f odst. 2 tr. ř. je uvedeno, že trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou (§63 odst. 1 a 3). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 48/2004 bylo zjištěno, že obviněný uvedl jako adresu pro doručování P. n., S. u B., což je sídlo Městského úřadu S. u B. Z dodejky, která je součástí trestního spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 88 T 48/2004, vyplývá, že obviněnému J. U. byl na výše citovanou adresu doručován návrh na potrestání (č. l. 52)i trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004. Z výše uvedené dodejky se podává, že zásilku převzala a doručenku podepsala dne 13. 5. 2004 zaměstnankyně Městského úřadu ve S. u B., nikoli obviněný J. U. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004, nebyl obviněnému J. U. doručen do vlastních rukou.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004, nebyl obviněnému řádně doručen a nestal se tedy pravomocným. Stížnost pro porušení zákona tedy není podle §266 odst. 1 tr. ř. přípustná.
Za této situace, kdy napadené rozhodnutí nenabylo právní moci a stížnost pro porušení zákona proti němu není přípustná, nezbývá, než trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 88 T 48/2004, nejdříve znovu doručit obviněnému, který má možnost podat proti trestnímu příkazu v zákonné lhůtě odpor. Pokud by obviněný odpor nepodal a trestní příkaz by nabyl právní moci, teprve pak bude možné řešit nezákonnost, kterou vytýká stížnost pro porušení zákona ze dne 15. 9. 2005, případně znovu cestou stížnosti pro porušení zákona. V tomto případě nevytvoří rozhodnutí Nejvyššího soudu o výše zmiňované stížnosti pro porušení zákona překážku ve smyslu §266 odst. 1 věty druhé tr. ř. k podání nové stížnosti pro porušení zákona v případě, že napadené rozhodnutí nabude později právní moci.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona není přípustná, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.