ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.161.2005.1
sp. zn. 4 Tz 161/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 22. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné J. L., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 25 T 67/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 25 T 67/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné J. L.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu v části týkající se obviněné J. L.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 25 T 67/2003, byla obviněná J. L. uznána vinnou pomocí k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) k §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 15. 5. 2003 od odpoledních hodin poskytla obviněné Ž. byt v P., S. s vědomím, že jmenovaná zde bude vyrábět metamfetamin, který zde posléze jmenovaná také vyráběla z prekursoru efedrin, přičemž za poskytnutí bytu měla přislíbenou odměnu ve výši 10.000,- Kč, přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní a efedrin je uveden v příloze č. 9 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako prekursor výroby metamfetaminu.
Za to jí byl v sazbě §187 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Citovaný rozsudek nabyl právní moci ohledně obviněné J. L. dne 26. 5. 2004.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné J. L. Ministr spravedlnosti především poukázal na skutečnost, že obviněné J. L. byl napadeným rozhodnutím uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, avšak stejný druh trestu ve výměře 100 hodin jí byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 1 T 54/2002 a stejný druh trestu ve výměře 300 hodin jí byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 37 T 11/2003, přičemž z těchto trestů neměla obviněná v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 3 dosud nic vykonáno. V posuzované trestní věci došlo k překročení maximální možné výměry trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněné J. L. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu v napadeném rozsudku včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí, týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněné J. L., přičemž shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se Obvodní soud pro Prahu 3 citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl dne 16. 4. 2004 pod sp. zn. 25 T 67/2003 ve věci rozsudkem, kterým byl obviněné J. L. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V době rozhodnutí o uložení tohoto trestu však již byly obviněné uloženy tresty obecně prospěšných prací, a to trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 1 T 54/2002, ve výměře 100 hodin a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 37 T 11/2003, ve výměře 300 hodin. Obvodní soud pro Prahu 3 tyto skutečnosti měl zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 519) a také z výpovědi obviněné, která, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 8. 3. 2004, ke své osobě uvedla, že jí byly uloženy tresty obecně prospěšných prací, které dosud nevykonala. Tato zjištění měla vést Obvodní soud pro Prahu 3 v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. k prověření, zda a v jakém rozsahu byly předchozí tresty obecně prospěšných prací vykonány. Jednak měl provést důkaz přečtením těchto spisů, jednak si měl vyžádat zprávu Probační a mediační služby ČR, Středisko Praha, zda obviněná v mezidobí část trestu nevykonala. Jen tímto způsobem mohl dostát povinnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu Obvodní soud pro Prahu 3 takto postupoval, zjistil by, že z trestů obecně prospěšných prací, který byly obviněné uloženy výše citovaným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 1 T 54/2002 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 37 T 11/2003, nemá obviněná dosud nic vykonáno. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je však zřejmé, že nebyly učiněny potřebné úkony, které by ke zjištění této skutečnosti směřovaly. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin došlo k překročení zákonem stanoveného maxima o 300 hodin.
Je třeba konstatovat, že Obvodní soud pro Prahu 3 porušil zákon také v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k uvedeným zjištěním poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 25 T 67/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné J. L. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu v části, která se týká obviněné J. L. Zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení pak Obvodní soud pro Prahu 3 doplní dokazování vyžádáním zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, zda obviněná tresty obecně prospěšných prací, které jí byly uloženy trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 1 T 54/2002, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 37 T 11/2003, vykonala zcela či zčásti, opatří si také tyto trestní spisy, jakož i nový opis rejstříku trestů obviněné. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s dalšími důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět ke správným úvahám o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměře. Obvodní soud pro Prahu 3 však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněné vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á