ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.190.2005.1
sp. zn. 4 Tz 190/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. prosince 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 6 T 26/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 6 T 26/2005, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 6 T 26/2005, byl obviněný A. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák, kterého se dopustil tím, že dne 19. 2. 2005 v době kolem 16.15 hod. v P., N., v O. T. S. ČR, a. s., odcizil jednu láhev vína v hodnotě 142,30 Kč a to tak, že ji odebral z volného výběru a uschoval pod svůj oděv a takto prošel pokladnami bez zaplacení a v prostorách za pokladnami byl zadržen pracovníkem dozoru, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 94 T 96/2004, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2004, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou a tento trest vykonal dne 3. 11. 2004. Za to mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2, §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 3. 2005.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti citovanému trestnímu příkazu podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. D. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázal na existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 1 T 48/2002, kterým byl obviněnému A. D. uložen také trest obecně prospěšných prací, a to ve výměře 400 hodin. Přestože tato skutečnost vyplývá z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen, Obvodní soud pro Prahu 1 k ní nepřihlédl, předmětný trestní spis si nepřipojil a neseznámil se s jeho obsahem, v důsledku čehož nezjistil, že obviněný uvedený trest obecně prospěšných prací dosud nevykonal. Tímto postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 pak uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací došlo k překročení nejvyšší možné výměry povolené zákonem pro tento druh trestu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 6 T 26/2005, byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 vydala dne 21. 2. 2005 pod sp. zn. 6 T 26/2005 ve věci trestní příkaz, kterým byl obviněnému A. D. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již byl trestním příkazem téhož soudu ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 1 T 48/2002, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2002, obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Samosoudkyně tuto skutečnost měla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 20-24). Existence tohoto druhu trestu měla vést samosoudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 k prověření, zda a v jakém rozsahu byl tento předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán. Jen tímto způsobem mohla dostát povinnosti vyplývající jí z ustanovení §36 tr. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozhodnutí, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého a dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudkyně takto postupovala, zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen výše citovaným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 1 T 48/2002, nemá obviněný dosud nic vykonáno. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je však zřejmé, že samosoudkyně neučinila potřebné úkony, které by ke zjištění této skutečnosti směřovaly. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla tak obviněnému uložit uvedený druh trestu ve výměře 200 hodin, neboť tak překročila zákonem stanovenou hranici o 200 hodin.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 porušila zákon rovněž v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 6 T 26/2005, a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení pak samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 doplní dokazování vyžádáním zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, zda obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 1 T 48/2002, vykonal zcela či zčásti, opatří si také tento trestní spis, jakož i nový opis rejstříku trestů obviněného, a teprve poté vyhodnotí obsah těchto nově provedených důkazů společně s důkazy, jež jsou již v trestním spise fixovány. Jen při respektování tohoto procesního způsobu může dojít k přesvědčivým závěrům o stanovení zákonného druhu trestu a jeho adekvátní výši. Ve svých úvahách však bude soud prvního stupně významně limitován ustanovením §273 tr. ř., v němž je obsažen zákaz reformationis in peius, což znamená, že novým rozhodnutím nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, pokud Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného.
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á