ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.193.2005.1
sp. zn. 4 Tz 193/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. prosince 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. L., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 6. 2003, sp. zn. 5 T 109/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 6. 2003, sp. zn. 5 T 109/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. L.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Děčíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 6. 2003, sp. zn. 5 T 109/2003, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 18. 5. 2003 kolem 00.30 hodin ve F. n. P., okr. D., řídil osobní automobil zn. Škoda, přestože věděl, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Děčíne ze dne 15. 2. 1999, sp. zn. 5 T 21/99, který nabyl právní moci dne 26. 2. 1999, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. Za to mu byl v sazbě §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 6. 2003.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. L. Vytkl v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §36, §45a odst. 1 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Okresnímu soudu v Děčíně, že se neřídil ustanoveními §36 a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací. Okresní soud v Děčíně při ukládání tohoto trestu pominul, že obviněnému již byl předtím uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a to trestním příkazem téhož soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 298/2001. Ke dni vydání trestního příkazu, který je napaden stížností pro porušení zákona, obviněný z uvedeného trestu vykonal pouze 20 hodin, takže nevykonaná část trestu obecně prospěšných prací činila 280 hodin. Tím byl nastolen stav, kdy obviněný měl úhrnem vykonat trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 680 hodin, což překračuje nejvyšší možnou výměru tohoto druhu trestu o 280 hodin.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 6. 2003, sp. zn. 5 T 109/2003, byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného spisu konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Děčíně se v posuzované trestní věci citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 5 T 109/2003, Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně podal u tohoto soudu dne 29. 5. 2005 návrh na potrestání na obviněného M. L. Samosoudkyně Okresního soudu v Děčíně vydala dne 2. 6. 2005 trestní příkaz, sp. zn. 5 T 109/2003, jímž při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podaným návrhem na potrestání, uznala obviněného M. L. vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uložila mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, jakož i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. V době vydání tohoto trestního příkazu však již trestním příkazem téhož soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 298/2001, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2002, byl obviněnému M. L. za trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Okresnímu soudu v Děčíně musela být existence tohoto předchozího odsouzení známa z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 10-12), a také z lustra, které je vyznačeno na návrhu na potrestání. Uvedená zjištění měla vést samosoudkyni Okresního soudu v Děčíně v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán. Jen tímto způsobem mohla dostát povinnosti vyplývající jí z ustanovení §36 tr. zák., podle kterého musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozhodnutí, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudkyně takto postupovala, zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen výše citovaným trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 298/2001, vykonal obviněný v době rozhodování této trestní věci pouze 20 hodin. Vzhledem k tomu, že trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. rozpětí trestu obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla pak obviněnému M. L. uložit další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, neboť tak překročila maximální možnou výměru stanovenou pro tento druh trestu o 280 hodin.
Samosoudkyně Okresního soudu v Děčíně porušila zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry, a této své povinnosti nedostála.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 6. 2003, sp. zn. 5 T 109/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. L. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Okresního soudu v Děčíně v novém řízení doplní dokazování v tom směru, že vyžádá nový a aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Děčín, zda zcela nebo zčásti, a v tom případě v jakém rozsahu vykonal obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 298/2001, stejně jako si tento spis opatří a provede jím důkaz. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s dalšími důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět ke správným úvahám o uložení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměře. Okresní soud v Děčíně však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil ( §270 odst. 4 tr. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á