ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.196.2005.1
sp. zn. 4 Tz 196/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. prosince 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. V., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 13/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 13/2005, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. V.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu v části týkající se obviněného T. V.
Zrušují se těž všechna další rozhodnutí, na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 13/2005, byl obviněný T. V. uznán vinným trestným činem pytláctví §178a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil společně s obviněnými A. L. a P. J. tím, že dne 6. 1. 2005, v O. – H., na pravém břehu řeky O., v rybářském revíru Č. r. s., ač nevlastnili rybářský lístek či povolenku k rybolovu, chytali ryby, přičemž byli na místě zadrženi kontrolorem Rybářské stráže T. N. Za to byl obviněnému v sazbě §178a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.
Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému T. V. dne 10. 2. 2005.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. V. Namítá v ní, že uvedeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř..
Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal stěžovatel na to, že Okresní soud v Ostravě uložil obviněnému trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, přestože obviněnému byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 2 T 92/2003, uložen rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Okresní soud v Ostravě přestože měl k dispozici opis rejstříku trestů obviněného, přehlédl, že nebyl úplný. Samosoudce hodnotil tento neúplný důkaz, nevyžádal si nový úplný opis rejstříku trestů obviněného T. V., což vedlo k tomu, že uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, který společně s nevykonaným trestem stejného druhu, přesáhl nejvyšší výměru přípustnou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. V. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí, týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného T. V., přičemž shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu přezkoumávaného spisu Nejvyšší soud zjistil, že se samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě vydala dne 21. 1. 2005 pod sp. zn. 15 T 13/2005, ve věci trestní příkaz, kterým byl obviněnému T. V. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Okresní soud v Ostravě však pochybil, pokud do svých úvah o trestu nezahrnul existenci trestního příkazu téhož soudu ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 2 T 92/2003, který nabyl právní moci dne 1. 8. 2003, jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zák.. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 1. 10. 2001 a opětovně dne 19. 3. 2002 podpisem na doručence stvrdil řádné převzetí předvolání k odvodnímu řízení, konanému v Obvodním středisku Magistrátu města O. na ul. N., na jejichž základě byl povinen dostavit se dne 5. 11. 2001 a dne 25. 4. 2002 k odvodnímu řízení, což neučinil. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, z něhož obviněný v době vydání trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 13/2005, dosud nic nevykonal.
Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě nemohla tuto skutečnost zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 26 – 28), neboť tento opis je neúplný. Poslední strana tohoto opisu z rejstříku trestů končí upozorněním, že sestava pokračuje, přičemž další strana opisu rejstříku trestů již nenásleduje.
Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě tento opis z rejstříku trestu zřejmě považovala za úplný a z jeho údajů také při úvahách o druhu a výši trestu vycházela. Pokud by však takto neúplnému důkazu věnovala náležitou pozornost, jeho neúplnost by zjistila. V takovéto situaci měla vyžádat nový a úplný opis rejstříku trestů, neboť jen tak by mohla hodnotit relevantní důkaz. Ostatně jen tímto způsobem mohla zjistit existenci předchozího trestního příkazu, přičemž pokud chtěla ve věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, uložit znovu trest obecně prospěšných prací, musela bez vší pochybnosti zjistit, zda předchozí trest tohoto druhu obviněný již zcela či alespoň zčásti vykonal. Vzhledem k tomu, že obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, který však v době nového rozhodování vykonán neměl, mohla samosoudkyně tento druh trestu v posuzované trestní věci uložit pouze ve výměře 50 hodin a z pohledu ustanovení §36 tr. zák. tak zjistit onen potřebný prostor, který byl pro případné uložení tohoto druhu trestu zákonem vymezen. Skutková zjištění, vztahující se k úvahám jaký druh trestu a v jaké výši může splnit účel, sledovaný zákonným ustanovením §23 tr. zák., tak nebyla provedena úplně a způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti. Důsledkem těchto nedostatečných skutkových zjištění byl posléze stav, kdy obviněnému byly vedle sebe uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin, byť zákon stanoví horní hranici pro tento druh trestu ve výši 400 hodin.
Je třeba konstatovat, že Okresní soud v Ostravě porušil zákon také v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 13/2005, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. V. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu v části, která se týká obviněného T. V. Zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení pak samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě doplní dokazování vyžádáním si nového aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného, vyžádáním zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Ostrava o tom, zda obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 2 T 92/2003, vykonal zcela či zčásti, a opatří si také tento trestní spis, jímž provede důkaz. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s dalšími důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět ke správným úvahám o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměře. Okresní soud v Ostravě však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á