ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.202.2005.1
sp. zn. 4 Tz 202/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 20. prosince 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. P., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 3 T 178/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 3 T 178/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu v části, která se týká obviněného J. P.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 3 T 178/2004, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., kterého se dopustil společně s J. D. tím, že dne 19. 7. 2004 v L., okres M., přibližně v 10.15 hod., ul. J. společně s nezl. V. H., vnikli po vylomení prken ve spodní části vrat do dřevěné kůlny, odkud ku škodě majitele K. L., odcizili 7 ks nerezových trubek v hodnotě 485,- Kč a poškozením vrat způsobili škodu ve výši 660,- Kč,
přestože byl obviněný P. trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 5. 2003, č. j. 5 T 980/2001-258, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2003, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců na zkušební dobu do 4. 7. 2004,
a obviněný D. byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 10. 2003, č. j. 5 T 109/2003-50, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2003, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců na zkušební dobu do 25. 6. 2005.
Za to byl obviněnému J. P. v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Oběma obviněným byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně na náhradě škody zaplatit poškozenému K. L., bytem L., ul. J., okres M., částku 1.230,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci ohledně obviněného J. P. dne 14. 1. 2005.
Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 3 T 178/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal ministr spravedlnosti na pochybení, kterého se při ukládání trestu dopustil Okresní soud v Mostě tím, že nevyvodil žádné adekvátní závěry z lustrace provedené trestní kanceláří Okresního soudu v Mostě dne 8. 10. 2004, poté, co na obviněného byla podána obžaloba. Z této lustrace přitom vyplývalo, že obviněný J. P. byl mimo jiné odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 5 T 44/2004, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Samosoudkyně si však tento spis neopatřila a neprovedla jím důkaz, ani jinak nezjišťovala, zda obviněný uložený trest obecně prospěšných prací zcela či částečně vykonal. V důsledku tohoto nedostatečně zjištěného skutkového stavu byl obviněnému J. P. v obou trestních věcech vedených u téhož soudu uložen trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 500 hodin, čímž došlo k porušení výše citovaných zákonných ustanovení.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí, týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného J. P., přičemž shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudkyně Okresního soudu v Mostě citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 178/2004, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě podal dne 7. 10. 2004 u tohoto soudu obžalobu na obviněné J. P. a J. D. Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě vydala dne 23. 11. 2004 trestní příkaz, sp. zn. 3 T 178/2004, jímž při shodném popisu skutku a užití právní kvalifikace v intencích podané obžaloby uznala obviněného J. P. vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., a uložila mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě však pochybila, pokud v rámci svých úvah o trestu nezohlednila předchozí odsouzení obviněného trestním příkazem téhož soudu ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 5 T 44/2004, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2004, jímž byl obviněnému pro trestný čin neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zák., uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Přestože předchozí odsouzení obviněného J. P. bylo samosoudkyni Okresního soudu v Mostě známo z lustrace, kterou vyznačila podatelna soudu na zvláštní příloze, jež byla přiložena k obžalobě (č. l. 56, 57), samosoudkyně této okolnosti nevěnovala náležitou pozornost. Uvedené zjištění ji však mělo v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. vést k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán. Jen tímto způsobem mohla dostát své povinnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák., podle kterého musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by samosoudkyně při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu takto postupovala, zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 5 T 44/2004, neměl obviněný dosud nic vykonáno. Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Most, o nástupu k výkonu trestu obecně prospěšných prací ze dne 8. 4. 2005 vyplývá, že obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 5 T 44/2004, začal vykonávat až dne 21. 3. 2005. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohl tak být obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, neboť tak překročila zákonem stanovenou horní hranici o 100 hodin.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Okresního soudu v Mostě porušila zákon také v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se jednoznačně vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. , neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k uvedeným zjištěním poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 3 T 178/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu v části, která se týká obviněného J. P., stejně jako všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazují, pokud vzhledem, ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení pak samosoudkyně Okresního soudu v Mostě doplní dokazování vyžádáním zprávy Probační a mediační ČR, středisko Most, zda obviněný již zcela anebo alespoň zčásti vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 5 T 44/2004, opatří si také tento trestní spis, jímž provede důkaz, jakož i nový opis rejstříku trestů obviněného, a teprve poté vyhodnotí obsah těchto nově provedených důkazů společně s důkazy, které jsou již v trestním spise fixovány, a může dojít k přesvědčivým závěrům o stanovení zákonného trestu, jeho druhu a adekvátní výši.
Ve svých úvahách v tomto směru však bude významně limitována ustanovením §273 tr. ř., v němž je obsažen zákaz reformationis in peius, tedy novým rozhodnutím nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, pokud Nejvyšší soud tímto rozsudkem vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného.
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á