ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1058.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1058/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2005 o dovolání podaném obviněnou L. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 5 To 766/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 419/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 4 T 419/2004, byla obviněná L. R. uznána vinnou trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustila společně se spoluobviněnou E. B., tím, že „obě obviněné společně s další dosud nezjištěnou pachatelkou dne 3. 5. 2004 po 16.00 hodině ve S., okres L., neuzamčenými vrátky domu vstoupily na dvorek a poté neuzamčenými dveřmi do chodby domu, kde u ledničky stál M. H., kterého požádaly o pití, jedna z nich ho chytila za zápěstí obou rukou a zamezovala jeho pohybu, další hlídala u vstupních dveří do domku a L. R. prohledávala byt, v obývacím pokoji v sekretáři, jehož dvířka byla uzamčena, vytáhla zásuvky nad dvířky a tak si shora zpřístupnila zepředu uzamčený prostor, odkud vytáhla černou kabelu s hotovostí přesahující 20.000,- Kč, které si ke škodě M. H. a jeho manželky P. H., vzala a tašku se zbytkem obsahu, včetně tří vkladních knížek odhodila a poté všechny místo urychleně opustily.“ Za tyto trestné činy byl obviněné L. R. podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 5 To 766/2004, rozhodl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. o zrušení výroku o trestu a způsobu jeho výkonu napadeného rozsudku ohledně obou obviněných. Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněné L. R. uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, obviněné E. B. v trvání čtyř roků, pro jejichž výkon byly obě obviněné podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeny do věznice s ostrahou.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech napadla obviněná L. R. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatelka namítla, že v řízení došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyly opatřovány také důkazy ve prospěch obviněné a soud se nevypořádal s jejími návrhy na doplnění dokazování. Nebyly dostatečně zhodnoceny okolnosti týkající se osoby dovolatelky, zejména jejího zdravotního stavu - obviněná je vážně nemocná, trpí epilepsií, v minulosti absolvovala léčení na psychiatrii a měl být zkoumán její duševní stav. Při zadržení také uváděla, že se jí špatně dýchá a má ochrnutou ruku. Zdravotním ani duševním stavem obviněné se opominul zabývat také krajský soud. Trestný čin obviněná spáchala pod vlivem tíživých osobních a rodinných poměrů ve smyslu §33 písm. e) tr. zák., je matkou pěti dětí, které jsou na ni odkázány výživou. Při určení výše uloženého trestu soudy uplatnily pouze represivní hodnocení a nevzaly v úvahu pohnutku činu, osobní poměry obviněné, míru její účasti na jednání apod. Nebylo spolehlivě prokázáno, že skutek spáchala obviněná, která v označeném domě nebyla přítomna, neboť v jiné části obce prodávala dalekohledy. Skutek mohl být spáchán pouze spoluobviněnou E. B. a neustanovenou osobou – R. Další výtky obviněné se týkaly ohledání místa činu, neboť protokol o tomto procesním úkonu nebyl podepsán všemi osobami, které se na něm podílely, a nevyplývají z něj skutečnosti vypovídající o umístění zásuvek a spořitelních knížek. Stejně tak není zřejmé, kdo protokol sepsal a zda tak učinil ještě v domě poškozeného či nikoli. Daktyloskopická stopa byla potom obviněnou zanechána až při dodatečné přítomnosti obviněné na místě činu a sklenice, které se měla údajně dotknout, nebyla předmětem zkoumání. Není také zřejmé, zda obviněná na místo otisku mohla vůbec dosáhnout. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a sám rozhodl podle §226 písm. c) tr. ř. o zproštění obviněné obžaloby nebo aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že námitky uplatněné obviněnou zpochybňují správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř. a brojí proti hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Dovolatelka nevytkla žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona. Pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Protože dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.), je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
Se zřetelem k tomuto výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba hodnotit námitky posuzovaného dovolání. Jak bylo již výše citováno, dovolatelka L. R. k důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že v řízení byly opatřovány toliko důkazy v její neprospěch, soudy obou stupňů se nevypořádaly s návrhy obhajoby na doplnění dokazování a nebyly dostatečně zhodnoceny polehčující okolnosti týkající se její osoby, zejména z hlediska zdravotního a psychického stavu. Podle názoru Nejvyššího soudu těmito námitkami obviněná prosazovala změnu hodnocení důkazů a vytýkala soudům obou stupňů pochybení v aplikaci §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Dokazování je však procesní činností a její nedostatky nelze namítat s poukazem na nesprávné hmotně právní posouzení. Podle dalších námitek nebylo spolehlivě prokázáno, že skutek spáchala obviněná, která v označeném domě nebyla přítomna a daktyloskopickou stopu zde zanechala až později. Dovolatelka tedy prosazuje skutkový stav věci v takové podobě, že by z něj vyplývala její neúčast na protiprávním jednání. Nejvyšší soud je však povinen vycházet v řízení o dovolání ze skutkových zjištění v té podobě, v jaké vyplývají z rozhodnutí soudů ve věci činných. I v tomto případě tedy měla být předpokladem závěru o nevině obviněné odlišná aplikace procesních ustanovení upravujících hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci však nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto těmito námitkami dovolatelka z obsahového hlediska překročila meze dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Stejný závěr platí pro námitky, kterými obviněná zpochybňovala správnost provedení ohledání místa činu a protokolu o tomto procesním úkonu. Konečně je možno uvést, že ani námitka nesprávného hodnocení okolností rozhodných pro uložení trestu ve smyslu §33 tr. zák. nemůže být uplatněna v rámci dovolatelkou citovaného ani žádného jiného zákonného dovolacího důvodu. Námitky proti výroku o trestu lze totiž za stávající právní úpravy dovolacích důvodů uplatňovat zásadně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem pouze v případě uložení jiného druhu trestu, než zákon za daný trestný čin připouští, nebo v případě uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Tyto vady však obviněná nenamítla. Namítané nesprávné hodnocení polehčujících okolností soudem není otázkou právního posouzení skutku, neboť nemá žádný vztah k tomu, jak byl kvalifikován skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou. Proto námitky proti výroku o trestu uplatněné dovolatelkou nemohou naplňovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledávala v nesprávném hodnocení důkazů a nesprávném zjištění skutkového stavu věci. Neuvedla jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. srpna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová