ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1291.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1291/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Mgr. D. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 14 To 163/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 159/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 2 T 159/2004, byl obviněný Mgr. D. P. uznán vinným pomocí ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 2, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu 120.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že v době od měsíců října a listopadu 2003 v P., zejména nabídkou typu úvěrového produktu, vypracováním písemné žádosti ze dne 7. 10. 2003 a dalších požadovaných náležitostí přispěl v postavení obchodního zástupce k uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření ze dne 24. 10. 2004 (správně zřejmě dne 24. 10. 2003) pro M. U., se V. s. s. K. b., a. s., P. na částku 450.000,- Kč. Při sjednávání úvěru v rozporu se skutečností uvedl, že žadatel nemá závazky u jiných subjektů, ač si byl vědom skutečnosti, že nejméně u něj osobně existují nedoplatky předchozích dluhů žadatele M. U., a přestože si byl vědom účelu poskytnuté úvěrové smlouvy na nákup bytu, nechal plnění ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření ve výši nejméně 442.575,- Kč poukázat na bankovní účet své manželky E. P., s nímž také disponoval, po poukázání peněz dne 21. 11. 2004 (správně zřejmě dne 21. 11. 2003) následně dne 25. 11. 2004 (správné je zřejmě datum dne 25. 11. 2003) sám přijal po vzájemné předchozí dohodě s M. U. částku nejméně 88.954,- Kč, jako splátku jeho předchozího dluhu a částku 200.000,- Kč jako splátku dluhu E. H. další část plnění ve výši nejméně 64.921,- Kč vydal M. U. pro jeho osobní potřebu, částku nejméně 80.000,- Kč se souhlasem M. U. vydal E. H. pro její osobní potřebu a zbytek ve výši 8.700,- Kč si ponechal jako náhradu nákladů; tímto svým jednáním tak dopomohl ke způsobení škody M. U. ve výši nejméně 442.575,- Kč ke škodě V. s. s. K. b., a. s., P., B., P.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Mgr. D. P. odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 14 To 163/2005, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 14 To 163/2005, podal obviněný Mgr. D. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům vytkl, že popis skutku jednak neodpovídá skutkovým zjištěním a jednak v něm nejsou uvedeny všechny zákonné znaky účastenství spáchaného formou pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 2, 3 tr. zák. Jako pravdivý označil údaj M. U. v jeho žádosti o úvěr ze dne 7. 10. 2003, že nemá závazky u jiných subjektů. Na skutečnost, že M. U. měl závazky i vůči jeho osobě, si v době vyplňování žádosti nevzpomněl a ani ji M. U. neuvedl. Dále namítl, že prohlášení v žádosti o úvěr, podle kterého žadatel nemá závazky u jiných subjektů, není podle jeho názoru podstatným údajem z hlediska ustanovení o úvěrovém podvodu podle §250b tr. zák. Podle obviněného nebylo ani v rozporu s účelem úvěrové smlouvy, pokud byly poskytnuté peněžní prostředky poukázány na bankovní účet jeho manželky E. P. a on s nimi následně nakládal tak, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, protože tak činil se souhlasem a podle pokynů E. F. a M. U.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 14 To 163/2005, a rozsudkem zprostil obviněného obžaloby, neboť žalovaný skutek není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný namítl zejména vadné hodnocení provedených důkazů a ve svém dovolání uvedl především odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Odmítla jeho námitku, že v popisu skutku nejsou uvedeny všechny zákonné znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák k 250b odst. 1, 2, 3 tr. zák. Uvedla, že obviněný vědomě ponechal v žádosti o poskytnutí úvěru nepravdivé údaje o závazcích obviněného M. U. a o tom, k jakému účelu budou použity poskytnuté úvěrové prostředky. Podle nejvyšší státní zástupkyně je zadluženost účastníka úvěrové smlouvy stejně jako účel úvěru poskytnutého úvěrovou smlouvou podstatnou skutečností, která má vliv na rozhodování subjektů při jejím sjednávání. Podle nejvyšší státní zástupkyně se tak obviněný Mgr. D. P. podílel na „rozplynutí“ úvěrových prostředků, které byly použity především k úhradě dřívějších dluhů obviněného M. U. a E. H. vůči jeho osobě ve výši 297.645, Kč. Závěrem připomněla, že pomoc obviněného Mgr. D. P. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 2, 3, tr. zák. byla tak významná, že by bez ní nebyl schopen hlavní pachatel M. U. spáchat tento trestný čin. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou k provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Námitky uplatněné obviněným v dovolání jsou obdobného charakteru, jako odvolací námitky, se kterými se zabýval soud druhého stupně. Za námitku primárně skutkového charakteru je nutno považovat výhradu obviněného, že si nebyl v době vyplňování žádosti o úvěr vědom toho, že by měl u něj obviněný M. U. závazek. S touto námitkou se vypořádaly již soudy v předchozích řízeních, když na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že obviněný si byl této okolnosti vědom od samého počátku, a právě skutečnost, že obviněný M. U. měl u obviněného nedoplatky předchozích dluhů, byla motivem jeho jednání. Obviněný Mgr. D. P. vyplnil rubriku týkající se závazků u jiných subjektů tak, že obviněný M. U. nemá závazky u jiných subjektů, přestože si byl vědom toho, že nejméně u něj osobně má obviněný M. U. závazek, čímž vědomě uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru nepravdivé údaje.
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Ze znění §250b odst. 1 tr. zák. je zřejmé, že obviněný nemohl v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uvádět nepravdivé údaje. Navíc byl obviněný i podle smlouvy o obchodním zastoupení (viz č. l. 381 - 384 spisu) odpovědný za úplné, pravdivé, správné a čitelné vyplnění návrhů na uzavření smluv o stavebním spoření, jakož i dalších tisků a dokumentů souvisejících se stavebním spořením a nebyl oprávněn přijímat jakékoliv platby od klientů, pokud k tomu nebyl stavební spořitelnou písemně zmocněn.
Nejvyšší soud podotýká, že za nepravdivé údaje se považují takové údaje, jejichž obsah při sjednávání úvěrové smlouvy vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy. Nepravdivými údaji jsou údaje, které vedly, protože druhé straně nebylo známo, že jsou nepravdivé, k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena za podstatně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje uvedla, anebo k tomu, že byla vůbec uzavřena. Úvěrovým podvodem může být například jednání, jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku nepravdivých údajů, které se týkají zejména možné návratnosti úvěru. Skutečnost, že žadatel o úvěr má dosud nesplacené závazky je právě takovým údajem, který se týká možnosti řádně splácet poskytnutý úvěr, a je tak podstatným údajem ve smyslu §250b tr. zák.
Nejvyšší soud připomíná k námitce obviněného, že nejednal v rozporu s účelem úvěrové smlouvy, že trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 2 tr. zák. spáchá ten, kdo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel. Smlouvou o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření ze dne 24. 10. 2003 (č. l. 98- 102 spisu) byl úvěr poskytnut za účelem zakoupení bytu. Obviněný Mgr. D. P. však naložil s poskytnutými úvěrovými prostředky tak, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, aniž měl k takovému jednání souhlas věřitele, a to V. s. s. K. b., a. s. V této souvislosti je nerozhodné, že s jeho postupem souhlasili M. U. a E. F., protože ti nebyli věřiteli nebo jinými oprávněnými osobami. Nejvyšší soud nadto podotýká, že tímto jednáním obviněný porušil i povinnosti vyplývající ze smlouvy o obchodním zastoupení ( č. l. 381- 384 spisu).
Obviněný tak svou činností vědomě dopomohl obviněnému M. U. ke spáchání úvěrového podvodu, přičemž si byl vědom toho, že tímto trestným činem bude způsobena škoda nikoli malá, a naplnil tak veškeré zákonné znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k 250b odst. 1, 2, 3 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek