ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1369.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1369/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. listopadu 2005 o dovolání obviněného Ing. M. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 6 To 538/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 260/2003, rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 29 T 260/2003, byl obviněný Ing. M. H. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Trestného činu se dopustil jako místopředseda představenstva Č.-š. d. z., d. se sídlem P., O., kdy měl podle §6 odst. 10 zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů, povinnost vykonávat svoji činnost s odbornou péčí tak, aby neohrozil návratnost vkladů členů družstevní záložny, její bezpečnost a stabilitu ve vztahu k hospodaření, dal pokyn a na základě tohoto pokynu byla V. Ř., dne 22. 2. 2002 vyplacena částka 1.000.000,- Kč, dne 25. 2. 2002 částka 800.000,- Kč a dne 26. 2. 2002 částka 200.000,- Kč jako záloha na odměnu za práci provedenou na základě dohody o provedení práce uzavřené mezi V. Ř. a Č.-š. d. z. dne 3. 1. 2002, přičemž k provedení těchto prací mělo dojít v době od 3. 1. 2002 do 31. 12. 2002, ačkoli V. Ř. uvedené práce v tomto období nedoložila a ani nevykonala a výplata těchto peněz byla jedním z důvodů, pro které bylo dne 28. 2. 2002 Ú. p. d. n. z. rozhodnuto o zavedení nucené správy. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 6 To 538/2004, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako odvolání podané opožděně.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. J. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v návaznosti na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že z výroku rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, zda vyplacená záloha ve výši 2.000.000,- Kč je faktickou škodou, která vznikla poškozené družstevní záložně, případně zda část zálohy byla vyplacena důvodně. Z absence této části výroku dovolatel dovozuje, že byl nesprávně právně posouzen skutek. Dále pak polemizuje s jednotlivými důkazy provedenými v řízení před soudem a uvádí, jak by měly být tyto důkazy hodnoceny, případně jak by mělo být řízení před soudem doplněno. Zásadní pochybení spatřuje v tom, že rozhodnutí bylo učiněno, aniž by byla v průběhu řízení prokázána škoda. Vzhledem k těmto námitkám dovolatel navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž neuvedl, kterému soudu by měla být věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že z obsahu dovolání obviněného lze usuzovat, že dovolatel uplatnil druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ovšem nereflektuje na skutečnost, že jeho řádný opravný prostředek byl soudem druhého stupně zamítnut bez věcného projednání pro nedostatek procesní povahy, spočívající ve zmeškání zákonné lhůty k podání odvolání. Rozhodnutí o zamítnutí odvolání lze ovšem napadat pouze z jediného zákonného důvodu, který je popsán v první alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., totiž, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Dovodila, že obviněný by mohl napadnout usnesení odvolacího soudu pouze z toho důvodu, že lhůta k podání odvolání byla zachována a odvolací soud přesto jeho odvolání zamítl jako odvolání podané opožděně. To se však nestalo, a proto je třeba nahlížet na dovolání obviněného jako na dovolání, které bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného dovolacího důvodu. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněný dovolací důvod není naplněn. Vzhledem k tomu, že dovolatel podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané, je zřejmé, že odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 29 T 260/2003. Obviněný prostřednictvím obhájce podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takto formulovaný dovolací důvod však neodpovídá tomu, jak bylo ve věci odvolacím soudem rozhodnuto, a jaké řízení předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že obviněný uplatnil jiný důvod dovolání, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek