ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1406.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1406/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2005 o dovolání, které podal obviněný MVDr. R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 3 To 251/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 134/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný MVDr. R. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004, sp. zn. 3 T 134/2004, uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 17. 2. 2003 podal u Krajského soudu v Ostravě návrh na zápis změn společnosti I., spol. s r. o., v obchodním rejstříku a jako přílohu tohoto návrhu předložil zápis z jednání valné hromady ze dne 31. 10. 2002, osvědčující odvolání dosavadních jednatelů společnosti Ing. V. Š. a Ing. J. P. a jmenování nových jednatelů MVDr. R. K. a E. P., ačkoli si byl vědom toho, že valná hromada uvedeného dne neproběhla, neboť nebyla usnášeníschopná, když na ní nebyli přítomni všichni společníci společnosti, jak to vyžadovala společenská smlouva ze dne 26. 3. 1999, a ani tedy nebylo platně rozhodnuto o změně v osobách jednatelů společnosti.
Za to byl obviněnému MVDr. R. K. uložen podle §125 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě napadl obviněný MVDr. R. K. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 3 To 251/2005, podle §256 tr. řádu zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému MVDr. R. K. doručen dne 2. 6. 2005, jeho obhájci dne 31. 5. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství rovněž dne 31. 5. 2005.
Dne 22. 7. 2005 napadl obviněný MVDr. R. K. prostřednictvím svého obhájce usnesení odvolacího soudu dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný namítl, že se odvolací soud nevypořádal s jeho argumentací uvedenou v odůvodnění odvolání. Především bylo v průběhu řízení podle názoru obviněného prokázáno, že neobdržel žádné vyhotovení notářského zápisu o rozhodnutí jediného společníka společnosti I., spol. s r. o., ze dne 26. 3. 1999, ačkoli se zúčastnil jednání u notáře a podepsal zápis, přičemž u sebe měl a dosud má toliko společenskou smlouvu ze dne 12. 2. 1999, která umožňovala konání valné hromady za přítomnosti dvou společníků. Jak dále obviněný doplňuje, odvolací soud se rovněž nezabýval skutečností, že byla-li konána valná hromada dne 28. 12. 2001 jen za účasti společníků Ing. J. P. a Ing. V. Š., mohl obviněný považovat přítomnost pouze dvou účastníků při valné hromadě též v posuzovaném případě za odpovídající platnému a účinnému znění společenské smlouvy. Soudy činné dříve ve věci podle vyjádření obviněného nesprávně hodnotí usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. F 11299/2002 a F 11524/2002-C 3252, kterým byl zamítnut návrh na zápis změn v obchodním rejstříku podle notářského zápisu ze dne 28. 12. 2001, neboť z něj dovozují, že obviněný si musel být vědom protiprávnosti posuzovaného jednání, což má být údajně zřejmé z odkazu soudu prvního stupně uvedeného v odůvodnění jeho rozsudku, kterým poukazuje na třetí stranu zmíněného usnesení. Na této straně je podle obviněného výslovně napsáno, že „záležitosti uvedené v pozvánce lze projednat“, jen jsou-li přítomni na valné hromadě všichni společníci. Obviněný má za to, že se však jedná jen o chybu v psaní, protože Krajský soud v Ostravě odkazuje na ustanovení §129 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož „záležitosti neuvedené v pozvánce lze projednat“, jen jsou-li přítomni na valné hromadě všichni společníci. Obviněný se tak domnívá, že Krajský soud v Ostravě se zabýval pouze otázkou, zda valná hromada mohla za nepřítomnosti všech společníků společnosti I., spol. s r. o., projednat i záležitosti neuvedené na pozvánce. Na základě tohoto rozhodnutí obviněný podle svého vyjádření nabyl přesvědčení, že jeho postup je v souladu s platnou společenskou smlouvou, neboť Krajský soud v Ostravě by při rozhodování ve věci jistě neopomněl zdůraznit, že valná hromada nebyla usnášeníschopná pro nepřítomnost všech společníků společnosti. Obviněný se tak neztotožňuje se závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož svým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák.
Obviněný MVDr. R. K. závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného MVDr. R. K. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný svým podpisem na vyhotovení notářského zápisu vzal na vědomí rozhodnutí tam uvedené, které učinil do té doby jediný společník společnosti I., spol. s r. o., o změně dosavadní společenské smlouvy, s čímž byla spojena i jeho povinnost jako nového společníka respektovat změněné znění společenské smlouvy. Za daných podmínek se tedy obviněný nemůže hájit dosavadním zněním společenské smlouvy, které pozbylo své účinnosti za jemu dobře známých okolností. Otázku, zda měl obviněný k dispozici písemné vyhotovení notářského zápisu, nepovažuje státní zástupkyně za rozhodující. Pokud obviněný poukazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. F 11299/2002 a F 11524/2002-C 3252, a dovozuje z něj přesvědčení o správnosti svého postupu, nelze mu podle státní zástupkyně přisvědčit. Podle státní zástupkyně byla aplikace obchodního zákoníku správná, přičemž odkazu na nesprávnou citaci, vytrženému z kontextu právních úvah Krajského soudu v Ostravě, nelze přikládat takovou právní relevanci, jak to činí obviněný. Státní zástupkyně tak dospívá k závěru, že obviněný si byl vědom všech potřebných skutečností a jednal právě se záměrem zbavit dva společníky jejich statutárního postavení, a tím i vlivu na společnost, tedy svým jednáním naplnil všechny potřebné znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný MVDr. R. K. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný MVDr. R. K. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svých námitek obviněný MVDr. R. K. především zdůraznil, že jeho postup byl v souladu se společenskou smlouvou. Soudy nižších stupňů podle jeho mínění nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, a to zejména pokud jde o usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. F 11299/2002 a F 11524/2002-C 3252, resp. obsah jeho odůvodnění, a o notářský zápis ze dne 26. 3. 1999, který sice podepsal, ale neměl k dispozici jiné než původní znění společenské smlouvy, která podle jeho názoru umožňovala konat valnou hromadu za přítomnosti jen dvou společníků. Existenci dovolacího důvodu tedy v uvedeném rozsahu obviněný shledává v tom, že soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy, čímž dospěly k chybným skutkovým zjištěním. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tak obviněný dovozuje ve zmíněném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale z jiných (a pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (odlišné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání nelze pokládat za další odvolání, ale jde o mimořádný opravný prostředek určený k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět, resp. doplňovat dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. správnost provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný MVDr. R. K., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný MVDr. R. K. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval ve zmíněném rozsahu z odlišné verze skutkového stavu, resp. z odlišného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného MVDr. R. K. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil jednání tak, jak je popsáno především ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, případně dále rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Podle nich obviněný byl přítomen sepsání notářského zápisu dne 26. 3. 1999, jehož předmětem bylo schválení nové společenské smlouvy společnosti I., spol. s r. o., tedy muselo mu být od této chvíle známo, že společenská smlouva ze dne 12. 2. 1999 již není účinná, a rovněž tak si byl vědom, že valná hromada této společnosti svolaná na den 31. 10. 2002 vůbec neproběhla, neboť nebyla usnášeníschopná, a přesto předložil dne 17. 2. 2003 u Krajského soudu v Ostravě návrh na zápis změn společnosti I., spol. s r. o., do obchodního rejstříku, k němuž jako přílohu přiložil zápis z údajného jednání valné hromady dne 31. 10. 2002. Zmíněné dovolací námitky obviněného, které se týkají skutkových zjištění a správnosti provedeného dokazování, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Pokud jde o právní hodnocení rozhodných skutkových okolností, lze uvést následující. Obviněný MVDr. R. K. podal dne 17. 2. 2003 u Krajského soudu v Ostravě návrh na zápis změn společnosti I., spol. s r. o., do obchodního rejstříku, když jako přílohu návrhu předložil zápis z jednání valné hromady, která ve skutečnosti neproběhla, takže i vzhledem k dalším okolnostem je zřejmé, že jednal ve smyslu §125 odst. 2 alinea první tr. zák. Jak zároveň vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný věděl, že již není účinná původní společenská smlouva společnosti I., spol. s r. o., ze dne 12. 2. 1999, která umožňovala konání valné hromady za účasti jen dvou společníků, neboť obviněný byl přítomen jednání u notáře, jehož výsledkem byl notářský zápis, v němž je uveden text nové společenské smlouvy, která již vyžadovala pro platné konání valné hromady přítomnost všech společníků, přičemž obsah tohoto zápisu obviněný stvrdil svým podpisem. Vzhledem k tomu muselo být obviněnému známo, že valná hromada společnosti se nemohla dne 31. 10. 2002 konat. Pokud obviněný přesto podal zmíněný návrh na zápis změn do obchodního rejstříku a doložil ho fiktivním dokumentem, který měl potvrdit konání jak valné hromady, tak i změny v osobách jednatelů společnosti, nutně jednal v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., jak správně dovodil soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud. Obviněný tedy naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., jak správně rozhodly soudy obou stupňů. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný MVDr. R. K. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y