ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1435.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1435/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2005 o dovolání obviněné M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 55 To 157/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 267/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 6 T 267/2004, byla obviněná M. H. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že v L. dne 8. 7. 2004 okolo 13.30 hodin přinesla do V. v. L. P. R., prádlo na výměnu, kdy při prohlídce byly v zadní kapse donesených kalhot příslušníky V. s. ČR nalezeny dva igelitové sáčky obsahující celkem 1,34 g a 1,48 g čistého metamfetaminu, což je látka vedená jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění.
Za tento trestný čin byla obviněná M. H. odsouzena podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Zároveň byly obviněné podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. zabrány věci, a to 2 gramy metamfetaminu, včetně igelitových sáčků.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci projednal jako soud odvolací odvolání obviněné M. H., podané proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Liberci, a rozhodl usnesením ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 55 To 157/2005, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 55 To 157/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 6 T 267/2004, podala obviněná M. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. H. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení v této věci a následně k tomu uvedla, že se předmětného trestného činu nedopustila, neboť zásilku drog do V. v. v L. nepřinesla. Přinesla tam pouze igelitovou tašku s čistým prádlem, tato taška jí byla po příchodu odejmuta a bez její přítomnosti byl ve vedlejší místnosti vězeňskou službou zjištěn její obsah. Skutečnost, že při prohlídce doneseného prádla byla nalezena nějaká droga, byla obviněné sdělena až při jejím odchodu z věznice, tedy až po několika hodinách po jejím údajném nalezení. K tomu obviněná dále namítla, že o předmětné droze nic neví, nikdy ji do prádla nedala a ani neví, jak se tam mohla dostat. Nikdo po ní ani nechtěl, aby do věznice nějakou drogu přinesla, jak dokládá i výpověď P. R., zvláště pak, když se jedná o drogu stimulující. V té době již byl vztah mezi obviněnou a P. R. ukončen a ona mu jen nesla prádlo, které si u ní zanechal před svým vzetím do vazby. Pokud obviněná v minulosti brala drogy, znalecký posudek doložil, že na nich nebyla závislá. Její návštěva v předmětné vazební věznici nebyla první, a proto dovolatelka zdůraznila, že velmi dobře věděla, jak probíhá vstupní kontrola při návštěvách, logicky tedy také věděla, že i kdyby chtěla do věznice donést drogu, tak by ji vězeňská služba při vstupní prohlídce našla. Vzhledem k tomu, že dovolatelka má středoškolské vzdělání, je nelogické, že by ona sama dala sáčky s drogou do zadních kapes kalhot, protože by jí muselo být zcela jasné, že droga bude objevena. Ani nalézací soud ani odvolací soud se podle tvrzení obviněné nezabýval korespondencí P. R. s obviněnou, ve které tento dovolatelce po rozchodu vyhrožoval, že ji dostane tzv. do tepláků. Okresní ani krajský soud dále nepřipustil výslech B. Š., přítelkyně odsouzeného B. v trestní věci společně s P. R., která pomáhala obviněné s výběrem, skladbou a uložením věcí P. R., před návštěvou vazební věznice.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozsudek Okresního soudu v Liberci, vedený pod č. j. (správně má být sp. zn.) 6 T 267/2004, zrušil v plném rozsahu a celou věc podle §265r odst. 1 písm. b) tr. zák. (správně má být uvedeno tr. ř.) vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání obviněné M. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že obviněná svým dovoláním ve skutečnosti napadá rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Z toho důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a zároveň aby podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm uvedla důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. V tomto případě se však jak vyplývá z toho, co bylo shora uvedeno, celé dovolání obviněné týká nesprávných skutkových zjištění, a nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí a ostatních důkazů soudem, což vyplývá i z námitek, že soud nevyslechl svědkyni B. Š., obviněnou považovanou za důležitou, a že z logiky věci mělo soudu vyplynout, že obviněná předmětný čin nemohla spáchat. Z její argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení skutkových zjištění, v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že se skutek nestal tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a na základě toho poté vyvozuje nesprávné právní posouzení jejího jednání soudem prvního stupně, potažmo i soudem odvolacím. Obviněná tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto její námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formulovala a o něž opřela dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod, jenž byl uplatněn dovolatelkou a který je vymezen v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, případně doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, respektive odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě v zákoně vymezených procesních a hmotně právních vad rozhodnutí ve věci samé vypočítaných v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněné v podaném dovolání, nebyl obviněnou materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve skutečnosti byl obviněnou v dovolání tvrzen důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. V té souvislosti je nutno též konstatovat, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.