ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1436.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1436/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. listopadu 2005 o dovolání podaném obviněným M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 10. 2004, sp. zn. 23 To 679/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 177/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 2 T 177/2003, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. spolu s P. S., a trestným činem šíření poplašné zprávy podle §199 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 2 T 127/2003, mu byl podle §199 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 2 T 127/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. S. a o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný M. K. a poškozený ˇU. s. Z. s. v Č. B. Krajský soud v Českých Budějovicích na podkladě obou odvolání rozsudkem ze dne 15. 10. 2004, sp. zn. 23 To 679/2004, rozhodl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. o zrušení výroku o náhradě škody napadeného rozsudku a sám o tomto nároku znovu rozhodl.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný M. K. ve výroku o vině i trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy proto, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění dovolání uvedl, že rozhodnutí krajského soudu bylo přijato za situace, kdy obviněný měl mít v řízení obhájce, o jehož ustanovení marně žádal. Dále zpochybnil skutkové závěry soudů obou stupňů a vyslovil přesvědčení, že zjištěný skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu krádeže, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že se na místě spáchání činu vůbec nenacházel, ale spal na jiném místě. Přítomnost obviněného v areálu, ve kterém došlo ke krádeži, nebyla vůbec prokázána a soud neměl uvěřit tvrzením druhého obviněného P. S. Ze skutkových okolností tedy nevyplývá naplnění zákonného znaku přisvojení si cizí věci zmocněním a ani to, že byl trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob. V případě trestného činu šíření poplašné zprávy potom obviněný volal na tísňovou linku a uvedl, že mu při nákupu v obchodním domě byla odcizena taška a byl okraden. Nebyla prokázána vůle obviněného někoho zastrašovat poplašnou zprávou a opačný názor soudů není podložen žádným důkazem. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i všechna obsahově navazující rozhodnutí a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru nedošlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě a není naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Protože ani mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu není rozpor, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona, a zabývat se relevantními námitkami.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod bude naplněn zejména tehdy, pokud v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby uvedené v §36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.), nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl.
Podle §36 odst. 1 tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu, anebo je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům či je jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo pokud jde o řízení proti uprchlému. Podle ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. musí obviněný mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Podle odst. 3 téhož ustanovení musí mít obhájce už v přípravném řízení, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, v přípravném řízení jakož i v řízení před soudy nižších stupňů nebyl obviněný zastupován obhájcem. Dne 26. 5. 2004 pak obviněný písemně požádal soud o rozhodnutí, že má nárok na bezplatnou obhajobu. Následně Okresní soud v Českých Budějovicích dne 22. 6. 2004 rozhodl usnesením (č.l. 108) podle §33 odst. 2, 3 tr. ř. o zamítnutí žádosti obviněného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že obviněný nereagoval na jeho výzvu k doložení nedostatku finančních prostředků a svůj nárok neosvědčil. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze v tomto rozhodnutí shledávat porušení práva obviněného na nutnou obhajobu, neboť jím bylo rozhodováno toliko o nároku na bezplatnou obhajobu ve smyslu §33 odst. 2, 3 tr. ř. a nejednalo se tedy o posouzení nutnosti zastoupení obviněného obhájcem ve smyslu §36 tr. ř.
K dovolacím námitkám je třeba uvést, že v průběhu trestního řízení se obviněný nenacházel ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu, nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům ani jeho způsobilost k právním úkonům nebyla omezena a nebylo proti němu vedeno řízení proti uprchlému. Trestní řízení nebylo vedeno o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Soudy obdobně jako v přípravném řízení státní zástupce nepovažovaly za nutné, aby byl obviněný v řízení zastoupen obhájcem, neboť ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. neměly vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Obdobně se nejednalo o žádný z případů nutné obhajoby předvídaných §36 odst. 4 tr. ř. Okresní soud v Českých Budějovicích i Krajský soud v Českých Budějovicích proto podle názoru Nejvyššího soudu postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, když obviněnému obhájce neustanovily, neboť zákonné podmínky existence nutné obhajoby u obviněného nebyly splněny a nic nebránilo obviněnému ve vlastní volbě obhájce podle §37 tr. ř. Nejvyšší soud proto považuje námitky dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. za nedůvodné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti.
Jak bylo již uvedeno, dovolatel k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybnil skutkové závěry soudů obou stupňů s tím, že se na uvedeném místě v daném čase vůbec nenacházel a opačná tvrzení spoluobviněného označil za nepravdivá. Ze skutkových okolností tedy podle jeho názoru nevyplývalo naplnění zákonného znaku přisvojení si cizí věci zmocněním a ani to, že byl trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob. Přestože posledně citovanými námitkami obviněný zpochybnil naplnění zákonných znaků trestného činu krádeže, jako důvod jejich nedostatku uvedl výhradně okolnosti zpochybňující skutková zjištění soudů obou stupňů a prosazoval skutkový stav v takové podobě, že by z něj vyplývala jeho nepřítomnost na inkriminovaném místě v době krádeže. Těmito námitkami se však dovolací soud nemohl zabývat, neboť prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů - v takovém případě se totiž nejedná o zpochybnění hmotně právního posouzení, ale o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (§2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Obdobně v případě trestného činu šíření poplašné zprávy dovolatel namítl skutečnosti, které měly vypovídat o odlišném skutkovém stavu věci (obsahu jeho telefonického sdělení). Nejvyšší soud v řízení o dovolání však není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03) a nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.). Proto je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění a hodnocení důkazů soudy prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena s ohledem na taxativní výčet dovolacích důvodů.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného zjištění skutkového stavu a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu. Proto se tedy svými námitkami ocitl mimo meze uvedeného dovolacího důvodu a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat.
Námitky dovolatele k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. shledal Nejvyšší soud neopodstatněnými, zatímco důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl dovolacími námitkami naplněn vůbec. Nejvyšší soud proto rozhodl o odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jakožto zjevně neopodstatněného. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová