ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1471.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1471/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. listopadu 2005 o dovolání obviněné T. T. B. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. 61 To 222/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 105/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 25 T 105/2004, byla obviněná T. T. B. N. uznána vinnou trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., který spáchala tím, že nejméně dne 4. 11. 2004, kolem 11.15 hod. v P., B. n., v prostorách H. t. u neoznačeného stánku v zastřešeném průchodu haly v rozporu s ustanovením §8 zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, nabízela k prodeji 24 ks oděvů značky PUMA, 7 ks značky Tommy Hilfiger, 12 ks oděvů značky Diesel, 7 ks oděvů zn. Hugo Boss a 17 ks značky Nike, opatřených bez souhlasu vlastníka, zapsané ochranné známky, visačkami „PUMA“, „Tommy Hilfiger“, „Diesel“, „Hugo Boss“ a „Nike“ a 6 ks oděvů opatřených bez souhlasu vlastníka zapsané ochranné známky visačkami a kombinacemi visaček a nášivek „Freeland“ a „Southland“ snadno zaměnitelných se zapsanou ochrannou známkou „Northland“. Za tento trestný čin byla odsouzena podle §150 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest 25.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. jí byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále byl obviněné podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu prodeje textilních výrobků na všech tržištích a ostatních obchodních provozovnách na území České republiky na dobu pěti let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněné též uložen trest propadnutí věcí uvedených ve výroku tohoto rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti výrokům o vině i trestu, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. 61 To 222/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o uloženém peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody, přičemž jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. S. dovolání opírající o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ve stručně formulovaném dovolání obviněná uvedla, že ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně nelze žádným způsobem dovodit, zda se jedná o zaviněné jednání a v kladném případě, o jakou formu zavinění jde. Tato okolnost je významná podle obviněné zejména z toho důvodu, že při nedostatku úmyslu by mohlo být jednání popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání posuzováno jako přestupek podle §33 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze de 21. 6. 2005, sp. zn. 61 To 222/2005, a současně zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 25 T 105/2004, a to ve výroku o vině a trestu. Obviněná nenavrhla, jak by mělo být rozhodnuto po zrušení napadeného rozhodnutí a zrušení rozsudku prvního stupně, který mu předcházel.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla s odkazem na §120 odst. 3 tr. ř., že samotný popis skutku je dostatečný, neboť z popisu skutku je zřejmý úmysl obviněné. Poukázala přitom na to, že obviněná na trh uváděla textilní zboží, které bylo neoprávněně označené ochrannými známkami známých výrobců textilu a také známkou snadno zaměnitelnou s ochrannou známkou, čehož si byla obviněná vědoma, což vyplývá nejen z jejího opakovaného trestního postihu, ale také z jejího chování, když se snažila z místa činu utéci s nevěrohodným vysvětlením. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má v podstatě obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo zapotřebí také posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle citovaných ustanoveních trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Pokud jde o námitku obviněné, že soudy nesprávně kvalifikovaly skutek podle §150 odst. 1 tr. zák. proto, že výrok o vině neobsahuje vyjádření jejího úmyslu uvést do oběhu výrobky neoprávněné označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo někomu jinému, nebo známkou s ní snadno zaměnitelnou, je nutno uvést, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že obviněná jednala v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák. a že soud neshledal žádnou okolnost, pro kterou by obviněná nebyla trestně odpovědná. Také Městský soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že o vině obviněné nevznikly žádné pochybnosti vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že textilní výrobky zajištěné u obviněné byly padělky, které byly označeny registrovanými ochrannými známkami nebo známkou s nimi snadno zaměnitelnou a že obviněná byla v minulosti již dvakrát odsouzena za stejnou trestnou činnost. K tomu Nejvyšší soud dodává, že z popisu skutku prvního stupně je zcela zřejmé, že obviněná nabízela k prodeji textilní výrobky bez souhlasu vlastníků zapsaných ochranných známek případně snadno zaměnitelných s ochrannou známkou „Northland,“ z čehož je zcela zřejmé, že obviněná jednala úmyslně.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tento nebyl odůvodněn zcela v souladu se zákonem, když obviněná argumentuje tím, že její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zamítnuto s výjimkou výroku o peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod, který ani nebyl odůvodněn, není dán.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek