ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1488.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1488/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. ledna 2005 o dovolání obviněného J. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 10 To 124/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 28 T 47/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 28 T 47/2000, byl obviněný J. R. spolu obviněným D. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedm a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému J. M. škodu ve výši 3.116.000,- Kč.
Obviněný J. R. spáchal trestné činy s obviněným D. J. tím, že dne 10. 9. 1999 kolem 09:00 hodiny po předchozí vzájemné dohodě vnikli společně s dalšími dvěma dosud nezjištěnými pachateli do rodinného domku v L., kde fyzicky napadli majitele J. M., kterému přehodili přes hlavu hadr, poté ho srazili k zemi, kde do něho kopali, v důsledku čehož poškozený utrpěl zlomeninu 10. a 11. žebra vlevo a s tímto zraněním ho poté odvlekli do obytné místnosti, ve které ho připoutali ke křeslu a znemožnili mu tak pohyb i obranu, a poté z domku odcizili různé druhy starožitných předmětů, zejména pozdně barokní komodový trojdílný sekretář, barokní komodu, různé druhy stolků, vitrínek, dále obrazy, nástěnné bicí hodiny, porcelánové figurky a šperkovnici, vše v hodnotě 3.116.000,- Kč, přičemž část věcí v hodnotě 481.000,- Kč sice z domku vystěhovali, ale ponechali je na zahradě a další věci odvezli nákladním automobilem tovární značky AVIA, ke škodě J. M.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 28 T 47/2000, podal obviněný J. R. odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 10 To 124/03, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. I. H. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný se domnívá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že nebyly naplněny formální znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Nebylo podle něj prokázáno, zda trestné činy spáchal on, a byl odsouzen pouze na základě nevěrohodné výpovědi poškozeného J. M. , přestože dva svědci vypovídali v jeho prospěch. Závěry soudů obou stupňů o spáchání trestných činů nemají podle obviněného oporu v provedeném dokazování. Obviněný také zpochybnil závěry soudů, pokud jde o aplikaci kvalifikovaných skutkových podstat obou trestných činů. Podle názoru obviněného chybí relevantní podklad pro stanovení značné škody na základě znaleckého posudku a tvrdí, že následek spočívající ve způsobení značné škody byl pouze ,,konstruován a nikoliv zjištěn.‘‘ U skutku posouzeného jako trestný čin porušování domovní svobody podle §9 odst. 2 tr. zák. k §238 odst. 1, 3 tr. zák. nebyla údajně prokázána účast „nejméně dvou dalších osob,“ která je znakem kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Podle obviněného nebyla ani prokázána materiální stránka obou trestných činů. Také popis skutku podle něj postrádá relevantní vyjádření subjektivní stránky trestných činů a pochybné jsou podle obviněného také závěry soudů obou stupňů ohledně naplnění jejich objektivní stránky. Obviněný namítl, že v jeho trestní věci došlo k řadě procesních pochybení, aniž by však tato pochybení specifikoval.
Dovolatel z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 10 To 124/03, i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 28 T 47/2000, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále požádal, aby dovolací soud přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí jinému soudu v jiném kraji, neboť nemá důvěru ve spravedlivý proces, pokud by řízení bylo vedeno nadále u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání neobsahuje žádnou konkrétní kvalifikovanou námitku, kterou by obviněný vytýkal nesoulad mezi tzv. skutkovou větou a tzv. právní větou napadeného rozhodnutí. Argumenty obviněného podle jejího názoru vychází pouze z tvrzení obviněného, že se trestných činů nedopustil nebo ze zpochybňování skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný opírá dovolání o námitky skutkového charakteru, které neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o shodné námitky, které uplatnil již v odvolání, s nimiž se soud druhého stupně náležitě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Většinu námitek dovolatele je nutno považovat za námitky skutkového charakteru. Jde zejména o výhrady obviněného týkající se údajných nesrovnalostí mezi výpovědí poškozeného J. M. a dvou podle obviněného ,,nezávislých‘‘ svědků, přičemž obviněný ani neuvedl, o které svědky se jedná, dále námitky proti znaleckému posudku z oboru ekonomiky – ceny a odhady starožitností a výtvarného umění znalce PhDr. M. C., protože znalecký posudek se podle obviněného opírá výhradně o fotografie, z nichž nelze stanovit cenu starožitností a uměleckých předmětů. Také další námitka obviněného, že se soud druhého stupně nevypořádal s důkazním materiálem, je námitkou proti skutkovým zjištěním. Takové námitky stejně jako námitky proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávná skutková zjištění nejsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud shledal, že zmíněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný kromě toho uplatnil také právní námitku ohledně právní kvalifikace, protože podle jeho názoru nebyl naplněn u trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. zákonný znak způsobení značné škody.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Z obsahu spisu je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a řádně zjistily výši škody. Vycházely přitom nejen z výpovědi poškozeného J. M., ale zejména ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky – ceny a odhady starožitností a výtvarného umění znalce PhDr. M. C. Tato námitka je proto nedůvodná.
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou obviněného, že jeho jednání nelze považovat za spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť takový závěr údajně nemá oporu v provedeném dokazování, a navíc oba obvinění byli souzeni každý zvlášť. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 4. 2003 sp. zn. 28 T 47/2000, je zřejmé, že tímto rozsudkem byli uznáni vinnými obvinění D. J. a J. R. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. k trestnému činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. k trestnému činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 10 To 124/03, byla podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučena trestní věc obviněného D. J. k samostatnému projednání z důvodu urychlení řízení, když se obviněnému D. J. přes opakované pokusy nepodařilo doručit obsílku k veřejnému zasedání, v němž mělo být projednáno jeho odvolání. Vzhledem k tomu, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, která Nejvyšší soud nemůže přezkoumávat, vyplývá, že obviněný J. R. spáchal trestné činy společným jednáním s obviněným D. J. a jde o spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., shledal Nejvyšší soud tuto námitku nedůvodnou.
Právní námitkou je rovněž výhrada obviněného, že nebyly dány materiální předpoklady trestnosti ve vztahu ke kvalifikovaným skutkovým podstatám trestných činů podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák a §238 odst. 1, 3 tr. zák. Ani tato námitka není důvodná. Soud prvního stupně se podrobně zabýval odůvodněním stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněného ze všech zákonných hledisek, stejně tak i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, když námitky skutkové nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., a námitky právní jsou nedůvodné. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek